Jaké má Česká republika největší nedostatky v oblasti lidských práv?

Deficity vidím v tom, jak vnímáme práva dětí. Důležitým tématem je pro mě tedy zvyšování a rozvoj kultury bezpečí, respektu – a to nejen v rodinách –, aby děti mohly vyrůstat ve spokojené dospělé.

Je třeba, aby si dospělí uvědomovali, jak zásadní vliv mohou mít na děti, a uměli k nim podle toho přistupovat. To platí u profesí, které s dětmi pracují, ale i obecně. Například učitelé mají rozumět tomu, jaké metody výuky či způsoby hodnocení děti posilují, motivují a co je naopak destabilizuje a zraňuje. Přála bych si, abychom byli schopni takto zaměřit vzdělávání učitelů, sociálních pracovníků, zdravotníků a dalších, kteří s dětmi pracují, aby skutečně všichni v rámci svých profesí rozuměli tomu, že máme vůči dětem lidskoprávní závazky.

Jak tedy v této oblasti v rámci vaší agendy postupujete?

V oblasti přípravy učitelů vznikl například kompetenční rámec, který pamatuje i na témata jako well-being, individualizovaný přístup vůči potřebám každého dítěte či formativní metody hodnocení. Snažíme se také o to, aby se do vzdělávacích programů integrovala témata jako duševní gramotnost nebo socio-emoční výchova. Rádi bychom, aby tyto kompetence měly šanci získat všechny děti. Nejen ty, které mají štěstí, že chodí na školy, jež si důležitost prostoru pro podobná témata uvědomují.

Klára Šimáčková Laurenčíková

Zmocněnkyně pro lidská práva

Svou kariéru začala jako vychovatelka a vedoucí týmu v Jedličkově ústavu, později pracovala také v Charitě ČR jako zástupkyně ředitelky celostátního projektu na pomoc obětem domácího násilí a obchodování s lidmi. Následně působila v oblasti vzdělávání, například na Ministerstvu školství či v České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Mezi lety 2015 zastávala také pozice na Ministerstvu zdravotnictví či Ministerstvu práce a sociálních věcí. Před jejím jmenováním zmocněnkyní pro lidská práva ve vládě Petra Fialy na jaře 2022 působila jako ombudsmanka na Akademii múzických umění v Praze.

To se týká především formálního vzdělávání, školství. Jaké další politiky, které mají přispívat naplňování lidskoprávních závazků vůči dětem, prosazujete v dalších oblastech?

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje zákon o ochraně dětí a podpoře rodin. Ten má mimo jiné přispět systému včasné intervence, abychom byli schopni identifikovat rodinu, ve které vzniká nějaký problém, a poskytnout ji individualizovanou podporu. Vleklé a hluboké krize mají vždy negativní dopad na psychosociální vývoj dětí. Může jít o těžký rodičovský konflikt, násilí, úmrtí nebo onemocnění jednoho rodiče či další krizové situace, v nichž se rodiny mohou ocitnout, ale v současnosti se jim ne vždy dostane včasné pomoci.

Ráda bych také zmínila zákon o dětském ombudsmanovi, který brzy projedná vláda. Jedná se o další dluh, který vůči dětem máme a jsem ráda, že se nám jej snad brzy podaří splatit.

Téma dětí je Kláře Šimáčkové Laurenčíkové velmi blízké. Na světový den dětí se zúčastnila akce organizace UNICEF, kde diskutovala s dětmi a mladými lidmi. Zdroj: Facebook Klára Šimáčková

Investice do bezpečného dětství se vyplatí

V nedávné době se hodně řešilo fyzické trestání dětí. Věnujete se i tomuto tématu?

Máme připravenou novelizaci občanského zákoníku, prostřednictvím které chceme zakotvit nepřijatelnost fyzického trestání a jakéhokoliv jiného ponižujícího zacházení s dětmi. Je to signál pro rodiče i profesionály, kteří s dětmi pracují, ale také pro samotné děti, aby si nemyslely, že fyzické násilí je ve společnosti normální, a aby si ve složitých situacích dokázaly říct o pomoc.

Chápu to tedy správně, že z celé škály témat, kterým se věnujete, je téma ochrany dětí aktuálně nejurgentnější?

Je to něco, co významně ovlivňuje většinu dalších lidskoprávních témat. Studie ukazují, že pokud dětství není bezpečné a stabilní, děti prožívají chronický stres, extrémní chudobu, násilí nebo sexuální zneužívání či pokud je rodič vážně nemocný, zemře nebo je uvězněný, tak to může výrazně ovlivnit jejich psychosociální vývoj. Tyto faktory s sebou nesou riziko rozvoje vážných duševních obtíží, předčasných odchodů ze vzdělávání nebo třeba rozvoj násilných tendencí. Ty se často objevují právě u lidí, kteří v násilí vyrůstali. Násilné vzorce mají tendence se předávat mezi generacemi.

Ukazuje se tedy, že investice do bezpečného a stabilního dětství, včasná podpora oslabených rodin se vyplatí, a to nejen eticky, ale i ekonomicky. Vytváříme tím systém prevence, aby se později nerozvíjely vážné patologie, které celou společnost mohou destabilizovat a jejichž kompenzace jsou ekonomicky nákladné.

Ale oblastí, na kterých je třeba intenzivně pracovat, vidím více.

Jaké další oblasti považujete za zásadní?

Česko se zavázalo naplňovat Úmluvu o právech lidí se zdravotním postižením. Zavázali jsme se ke zvyšování přístupnosti ve veřejném prostoru, v dopravě, v komunikaci… Řada věcí se daří, ale stále je hodně co zlepšovat.

Dalším tématem je osobní asistence, aby každý, včetně lidí s opravdu těžkým handicapem, mohl mít ve vlastním sociálním prostředí tolik podpory, kolik potřebuje, a aby jeho život byl svobodný a důstojný. Lidé by kvůli nedostupnosti osobní asistence neměli být nuceni odcházet do léčeben dlouhodobé péče nebo do ústavního modelu péče. MPSV s odbornými partnery chystá zákon, který by měl individualizovanou podporu osobní asistence garantovat a zavést do systému.

S tím souvisí také podpora pečujících, aby za svou péči byli důstojně zaplacení a měli možnost pomoci skrze formální služby, aby nemuseli být v péči osamocení, dlouhodobě unavení, frustrovaní. Častokrát pečující bez dostatečné podpory sami nakonec péči potřebují, protože se jejich zdravotní stav zhorší vlivem dlouhodobé zátěže.

Zmocněnkyně pro lidská práva se také věnuje tématu předsudečného násilí. Na snímku vystupuje na konferenci “Právem proti předsudkům” pořádané organizací In IUSTITIA. Zdroj: Facebook Klára Šimáčková

Důležitá témata se nám daří posouvat kupředu

Zmocněnkyní jste od jara roku 2022. Na co jste za dobu ve funkci nejvíce hrdá? Co se vám a vašemu týmu podařilo?

I díky mnoha skvělým lidem ve vládě, na resortech, díky nevládním organizacím, akademikům, kteří dlouhodobě na tato témata upozorňují, se hodně problematických a dlouho neřešených věcí dalo do pohybu. Mám také radost, že se nám daří vytvářet podmínky pro dobrý dialog a spolupráci s nevládním sektorem či se zástupci zranitelných skupin, jejichž hlas má být ve veřejných debatách více slyšet.

Jak si v diskuzi o lidskoprávních tématech, diskriminaci, předsudečném násilí a podobně vedou politici, političky a státní instituce?

Od kolegů a kolegyň ve vládě či od pana premiéra vnímám respekt. Spolupráce s nimi je konstruktivní, partnerská a důstojná.

V rámci agendy se také snažíme o to, aby se zlepšovala komunikace státních institucí o velmi senzitivních tématech. Jazyk je mocný nástroj a komunikace nemá být založená na stereotypech či nálepkách. Myslím si, že nazrál čas na nějaké systematičtější školení důležitých aktérů, kteří vytváří politiky a svou komunikací ovlivňují veřejný prostor. Kultivace vyjadřování souvisí i s prevencí předsudečného násilí. To přichází často tam, kde chybí dobré komunikační či postojové vzory skrze veřejně aktivní osoby.

Jednou z vašich rolí je i pozice místopředsedkyně Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Jak podle vás neziskové organizace přispívají lidskoprávní tématice?

Neziskový sektor odvádí skvělou a důležitou práci. Sama jsem v něm celý život byla jednou nohou pevně zakořeněná. Vnímám nevládky jako určité pojistky, strážce demokracie, jako někoho, kdo ve společnosti drží kontinuitu hodnot – solidarity, respektu, soucitu. Se všemi bez ohledu na to, odkud přichází či jaké mají potřeby. Názor, expertíza a kritiky nevládního sektoru pro mě jsou, vždy byly a budou zásadní.

„Dnes oslavujeme odvahu studentů a studentek, kteří tváří v tvář totalitě usilovali o lepší svět. Ctít jejich památku a odkaz všech, kdo za svobodu a demokracii bojovali, znamená rovněž tyto hodnoty chránit a rozvíjet i ve dnech současných,“ napsala Klára Šimáčková Laurenčíková na svůj Facebookový profil 17. listopadu. Zdroj: Facebook Klára Laurenčíková

Řada neziskových organizací se zasazuje o to, aby byl život v naší společnosti kvalitní a důstojný

Jedním z vašich témat je právě posílení spolupráce státu s neziskovým sektorem.

Usiluji o to, aby kultura vzájemné spolupráce byla co nejlepší. Aby ten, kdo má expertízu a umí nabídnout řešení, nemusel mít pocit, že na druhé straně není o dialog zájem. V tom byly v Česku v minulých letech velké rezervy. Stát má být zodpovědný za to, že bude vytvářet dobré a důstojné podmínky pro spolupráci na společných tématech, jako jsou ochrana demokracie, klimatu, zvyšování důvěry občanů ve stát, podpora zranitelných skupin či změny v oblasti vzdělávání. Společných témat je celá řada.

Máte nějakou „oblíbenou“ neziskovou organizaci? Třeba takovou, která hodně pohnula s nějakým důležitým tématem.

Určitě se stane, že někoho vynechám, protože nevládek, které dělají skvělou práci je skutečně celá řada. Některé působí třeba jen na lokální úrovni, nejsou hybateli změn, ale jejich činnost je nezastupitelná.

Z těch větších skvělou práci například v oblasti ochrany klimatu dělá Zelený kruh, v oblasti ochrany práv dětí či podpory ohrožených dětí a rodin Asociace Dítě a Rodina, která sdružuje přes 70 neziskovek, které pracují s dětmi a rodinami, v oblasti transparence je to Transparency International či Rekonstrukce státu. V tématu ochrany práv lidí se zdravotním postižením se mi vybaví organizace Asistence, Společnost přátel lidí s mentálním postižením nebo Jednota pro deinstitucionalizaci, která dlouhodobě usiluje o rozvoj komunitních forem péče a transformaci ústavních zařízení, což je trend, kterému velmi fandím. Na úrovni školské politiky to jsou třeba organizace Society for all, Nevypusť duši, Stálá konference asociací ve vzdělávání…

Celá řada organizací se zasazuje o to, aby byl život v naší společnosti kvalitní, důstojný a aby hodnoty ochrany lidských práv, demokracie a humanity nebyly nějakou proklamací, přáním, ale aby byly dennodenně žité a přístupné co největšímu množství lidí v naší zemi.

K tomu všemu zastáváte ještě pozici národní koordinátorky integrace a adaptace válečných uprchlíků z Ukrajiny. Jak si podle vás vede Česko v integraci uprchlíků z Ukrajiny?

Česká republika přijala nejvíc uprchlíků na hlavu v rámci Evropy. V Česku našlo útočiště před válkou 500 tisíc lidí. Myslím, že krizovou fázi jsme zvládli skvěle a řada věcí se daří – 121 tisíc lidí je zapojeno na trhu práce, většina dětí se účastní povinné školní docházky, vzrostly počty ukrajinských dětí, které chodí na střední školy. Ale stále vidím určité výzvy, například zabydlování těch, kteří bydlí v nouzovém ubytování, do běžných bytů – to teď bude priorita.

Dále se jedná o podporu zvlášť zranitelných uprchlíků, jako jsou lidé s postižením, staršího věku, s psychickými obtížemi, těhotné či maminky malých dětí. Ale také podpora mladých lidí, kteří vstupují na trh práce a potřebují ochranu před pracovním vykořisťováním. V neposlední řadě je třeba připomínat, že lidé přicházející z Ukrajiny jsou stále ve vysokém stresu, proto potřebují podporu, musí se orientovat v systému služeb, aby se nebáli vyhledat odbornou pomoc.

Velmi často vystupujete na různých akcích, konferencích, kulatých stolech, v médiích. A nepochybuji, že práce zmocněnkyně, která není až tak viditelná, bude ještě náročnější. Jak to tempo zvládáte?

Máte pravdu, že tempo je někdy rychlejší. Je to proto, že si uvědomuju, jak rychle čas v této roli běží. Zároveň vím, že pokud chcete něco opravdu změnit, odstartovat dlouhodobé a trvalé změny, častokrát to vyžaduje změnu legislativy. A na prosazení změny zákona potřebujete alespoň dva, ale spíš tři roky. Proto usilovně pracujeme na tom, abychom zviditelnili problémy a popsali, proč potřebujeme změnu. Svou pozici beru s velkou zodpovědností a snažím se, abychom se v tématech, která byla dlouhodobě bez potřebné pozornosti, posunuli.

Teď je před námi druhá polovina vládního období, kdy se musí velká část připravených věcí schválit v rámci legislativního procesu, což znamená další intenzivní jednání s politiky a hledání podpory pro navrhované změny, ať už se jedná o dětského ombudsmana, nebo třeba zákon o domácím násilí, na kterém jsme poslední dva roky pracovali s Koalicí NeNa.

Zmocněnkyně se také dlouhodobě zasazuje v otázkách nerovnosti mezi pohlavími a oblasti násilí na ženách. Zdroj: Facebook Klára Laurenčíková

Mnoho úkolů, ale čas se krátí

V oblasti násilí na ženách jste také velmi aktivní, kromě domácího násilí se věnujete také redefinici znásilnění či Istanbulské úmluvě.

Aktuálně hodně kapacity věnujeme tomu, aby Česko konečně ratifikovalo Úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Musíme zákonodárcům vysvětlit, co je její podstatou a proč má ratifikace smysl pro zajištění systematičtější ochrany obětí násilí, dětí, dospělých nebo seniorů, ale i pro posílení prevence násilí v blízkých vztazích či posílení programů pro původce násilí, které umí prokazatelně zastavit mezigenerační přenos násilí. Dalšími tématy na úrovni legislativy jsou odstranění podmínky sterilizace transgender lidí při úřední změně pohlaví, což je praktika, kterou výbor proti mučení označil za nelidské zacházení, či manželství pro všechny.

Čas se krátí, ale úkolů je hodně a těch, které potřebujeme přesvědčit, je strašně moc. Takže ano, tempo je někdy vyšší, ale baví mě to a dává mi to smysl. Doufám, že naše práce je užitečná a přinese konkrétní výsledky.

Témata, kterým se věnujete a mnoho z nich jste v průběhu rozhovoru zmiňovala, jsou velmi náročná a smutná. Jedná se o třeba o diskriminaci, násilí na ženách a dětech. Jak to zvládáte a jak o sebe pečujete?

Můj den začíná většinou tím, že dělám dětem svačiny, venčím psa, krmím králíky… Takže na sebe moc prostoru nemám, v průběhu dne se to snažím kompenzovat, dávat si mikropauzy třeba na čaj. Když je den hektičtější, propojuji pracovní schůzky s obědem, abych alespoň základní potřeby podržela. Ale bez čeho bych v té roli nemohla fungovat, jsou víkendy, kdy se snažím od práce poodstoupit a třeba jen být v přírodě, projít se, podívat se na pozitivní film. Je také pravda, že protože jsem máma dvou dětí, tak je pro mě nejdůležitější, aby ony byly v pohodě, takže na vlastní sebepéči je času opravdu méně, ale víkendy mi hodně pomáhají. Nepouštím k sobě témata, dobíjím baterky. Kromě toho se mi také celkem daří dodržovat alespoň sedm hodin spánkové hygieny.

Je ještě něco, co vás udržuje neustále motivovanou a co vám dodává energii v tak náročné práci?

Co mě hrozně moc drží, jsou fajn lidi, se kterými spolupracuji, ať už to jsou kolegové v užším týmu, na úřadu vlády či lidé z terénu, z neziskovek nebo samotní zástupci různých zranitelných skupin, kteří na každém setkání znovu posouvají pocit smyslu a relevance. Díky nim vím, že jsme na správném místě a snad usilujeme o správný smysl.

Laurenčíková na pietní akci po vraždě Matúše Horvátha a Juraje Vankuliče v bratislavském gay klubu Tepláreň. Zdroj: Facebook Klára Laurenčíková

Foto: Facebook Klára Laurenčíková