Šárka Miková o Teorii typů. Zdroj: Šárka Miková

Je to tak jasné, až na to v každodennosti zapomínáme, a i když si to nechceme připustit, často platí, že „podle sebe soudím tebe“. V roli účastníka semináře většinou očekáváme, že se informace dozvíme způsobem, který nám bude vyhovovat, v roli lektora předpokládáme, že způsob, kterým vyučujeme, bude vyhovovat všem. Rozdíly ve zpětných vazbách nás pak překvapí – říkáme si, že není možné, aby byly z jednoho semináře.

„Bylo to velmi inspirativní a zároveň dobře využitelné v praxi.“

„Upřednostnil bych během školení více poznatků (rad, návodů, postřehů…) pro nás v praxi použitelných.“

„Pomohlo by mi, kdybychom si to v praxi zkoušeli, třeba formou scének, praktických situací.“

„Jsem ráda, že se to obešlo bez her a scének, připadám si v nich trapně a vůbec se nesoustředím na to, že se mám něco učit.“

Do učení se, aniž bychom si to uvědomovali, promítá naše vrozené nastavení mozku. Už Carl Gustav Jung na začátku minulého století psal o tom, že naše mozky různě přijímají informace a různě je vyhodnocují. A že v tom lze najít nějaké „typické vzorce“, které nám pomohou chápat, proč mají různí lidé různé potřeby (nejen) při učení.

Díky znalosti klíčových potřeb mohu jako lektor předvídat, koho zaujmu a jak interpretovat reakce účastníků přímo na semináři či ve zpětné vazbě. Jsem-li účastník, nemusím si připadat divně, když mi nějaká činnost nejde, nepochopím zadání nebo jsem nespokojená s malou praktičností, zatímco jiní nadšeně tleskají, jak byl seminář inspirativní.

Některé klíčové potřeby si na následujících řádcích představíme, a to i přesto, že se tím dopustíme určitého zjednodušení.

Stabilita a předvídatelnost

Lidé s klíčovou potřebou stability a předvídatelnosti mají rádi, když se věci dějí očekávaným způsobem. Chtějí vědět, co přesně se na semináři bude dít, a zneklidňuje je, když se lektor nedrží harmonogramu. Mají-li v průběhu semináře plnit nějaké úkoly, potřebují velmi konkrétní zadání – nejlépe s příkladem, jak může řešení vypadat, aby mohli ze své databáze zkušeností vytáhnout postup, který se jim v minulosti v podobné situaci osvědčil.

Lektor je pro ně důvěryhodný v případě, že má zkušenosti ze stejného oboru a jeho osobní příklady jsou přímo přenositelné do praxe účastníků – konkrétní návody pro svou práci si rádi odnesou formou metodiky. Tito lidé jsou v důsledku své potřeby stability nedůvěřiví vůči změnám, které se dělají ad hoc. Dělají věci rádi efektivně, a proto mění jen to, co už nefunguje. Může se ale stát, že důsledná opora v minulosti jim brání všimnout si, že se situace kolem nich změnila.

Svoboda a akce „teď a tady“

Reagovat na měnící se podmínky naopak nemají vůbec problém účastníci s klíčovou potřebou svobody a akce „teď a tady“. Stabilita je svazuje, nežijí tolik minulostí, ale především přítomným okamžikem. Také sice volají po praktických zkušenostech, ale ideálně by si to, co se právě učí, chtěli přímo zkoušet na vlastní kůži, což u mnoha témat není možné. Potřebují proto alespoň dostatek smyslových podnětů – obrázky, fotky, videa, a možnost se hýbat – nejvíc ze všech typů si stěžují, že museli dlouho sedět. Lektor je pro ně důvěryhodný, když se nebere moc vážně a je s ním legrace.

Mistrovství a kompetentnost

Příklady z praxe, jakkoliv vtipně podanými, by ovšem lektor nezaujal účastníky s klíčovou potřebou mistrovství a kompetentnosti, pokud by nebyly opřeny o prověřenou teorii či zasazeny do širšího kontextu. Lidé s potřebou kompetentnosti jsou na sebe i okolí velmi nároční a v průběhu semináře pronášejí zpochybňující komentáře nebo pokládají zapeklité otázky jdoucí do hloubky či širších souvislostí.

Nejen obsah, ale především forma jejich sdělení, mohou být pro lektora výzvou – zejména, pokud je on sám jiný typ osobnosti. To, co vypadá jako kritika a odmítání, může být ve skutečnosti projev zájmu – já sama sebe v takových situacích uklidňuji větou „Aby mohli přijmout, musí to zpochybnit.“ Částečně jde i o „testování“ kompetentnosti lektora, který by měl být schopen koncentrovaným, konzistentním a logickým způsobem předat klíčové principy, aniž by zacházel do zbytečných podrobností, uváděl mnoho příkladů (protože my už jsme to přece dávno pochopili..) nebo ještě hůř vkládal do svého projevu příliš vlastních emocí a osobních zážitků.

Potřeba harmonie (vnitřní i vnější)

Osobní přístup naopak vítají lidé s potřebou harmonie. Chtějí, aby byl lektor především člověk, milý a laskavý, vyjadřoval pochopení pro jejich těžkosti a sdílel své zkušenosti. Někteří z nich hledají vnitřní harmonii - potřebují, aby okolní svět byl v souladu s tím, co oni cítí. Pokud obsah či forma narážejí na jejich hodnoty, odmítnou sebelépe prezentované téma od sebeerudovanějšího odborníka. Ale nemusí to na sobě dát vůbec znát.

Vedle těchto typů existují ještě lidé, kteří chtějí především harmonicky „zapadnout“ – snaží se zorientovat, co se ve skupině očekává, plní ochotně zadávané úkoly a jsou rádi, když dostávají pozitivní zpětnou vazbu na to, jak pracují. Vedle toho ale taky „páchají dobro za každou cenu“, když se snaží pomoci zapadnout těm, kteří se zatím tváří odtažitě nebo nechápavě.

Jaký jsem typ? Zdroj: Šárka Miková

Jak tuhle rozmanitost potřeb skloubit dohromady na jednom semináři? Jak zajistit, aby byli všichni spokojení a co nejvíc se naučili?

Je třeba začít u sebe. Jste-li lektor, pátrejte po svých vrozených potřebách, protože ty se promítají do způsobu, kterým vyučujete. Tak například: Zařazujete na začátku semináře brainstorming (třeba na téma „představte si svou neziskovku za deset let“), protože je vám blízký? Lidé s potřebou stability ale budou mít problém se do něj zapojit, protože začít z patra vymýšlet „co by kdyby“ bez opory o minulou zkušenost jim nedává smysl. Co s tím? Nemusíte se brainstormingu vzdávat – stačí, když dáte účastníkům čas, aby si své odpovědi písemně připravili a teprve pak sdíleli.

Nebo z jiného soudku. Chcete vysvětlit vše komplexně a v souvislostech a očekáváte, že převedení do praxe zvládnou účastníci sami? Měli byste zajistit, že už na semináři dojde k propojení s praxí, třeba jen tím, že necháte účastníky na závěr ve skupinách reflektovat, co si odnášejí a jak to využijí.

Neberte si věci osobně

A jedna rada na závěr pro ty, kteří o sobě pochybují. Ať v roli lektora nebo účastníka je potřeba nebrat si věci osobně. To se snadno řekne, ale obtížně dělá. Znalost Teorie typů vám pomůže tuhle dovednost uvádět do praxe. Díky ní totiž budete vědět, že ve většině případů vám to ti druzí opravdu nedělají schválně.

Více o různých vrozených potřebách nejen při učení píše Šárka Miková v knize NEJSOU STEJNÉ: Jak díky Teorii typů porozumět dětem i sami sobě.

Šárka Miková

Články

Ve Světě neziskovek najdete

Zůstaňte v obraze

Společně tvoříme Svět neziskovek

Děkujeme partnerům Světa neziskovek

Zůstaňte v obraze