Načítám
Ne všechny děti mají štěstí vyrůstat v pevném společenství rodinných vazeb, kde dobře vědí, komu mohou říkat „mami“ nebo „táto“. Jsou děti, které vyrůstají mimo vlastní rodinu. A jsou rodiny, které jim vytvářejí nový domov. Česká republika se však v rámci Evropy potýká v otázce náhradní péče o děti s jedním neblahým prvenstvím. Jsme jedinou zemí, kde i na nejmenší děti může čekat řešení jejich životní situace v podobě ústavního zařízení – v loňském roce bylo takových 8 374. Na to, zda existují kroky k možné změně a jaké aktivity mohou ke zlepšení současného stavu vést, jsme se zeptali paní Věduny Bubleové, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina.
Ve skutečnosti je v České republice běžnou praxí ústavní péče. Více než 1 200 českých dětí začíná psát svůj životní příběh v kojeneckých ústavech, daleko od opravdové rodiny. To je mimochodem nejvíce v Evropě. Sedm neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče nyní založilo Asociaci Dítě a Rodina. Důvodem byla snaha o účinnější prosazování změn v systému péče o ohrožené děti v České republice.
Diskuze o legislativním vymezení sociálního podnikání u nás probíhají již řadu let. Příprava zákona, který by tuto oblast upravil, se však ukázala jako neobyčejně komplikovaná, což vedlo k opakovaným odkladům. Nyní to konečně vypadá, že bychom se během několika týdnů mohli dočkat alespoň věcného návrhu zákona o sociálním podnikání. Na co vše bude muset tento zákon odpovědět a jaká rizika ho na jeho pouti schvalovacím procesem čekají?
Na Úřadu vlády se připravuje návod, jak lépe nasměrovat Česko k udržitelnému rozvoji. Chystaný dokument Česká republika 2030 navazuje na Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR z roku 2010 a na Agendu 2030, kterou schválila OSN loni v New Yorku. Přípravy jsou v závěrečné fázi, neziskovky v nich mají své slovo.
V roce 1995 bylo na Ministerstvu vnitra zaregistrováno občanské sdružení (taneční divadlo). Do roku 2013 vedlo jednoduché účetnictví, jak mu umožňovalo ustanovení § 38a Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. V roce 2014 se právní forma občanské sdružení změnila na spolek. Může vést jednoduché účetnictví i nadále?
Tři mušketýry, nejznámější román francouzského spisovatele Alexandra Dumase, netřeba představovat. Heslo, které charakterizuje pevné pouto přátelství, jsme si ale vypůjčili pro jiný účel. V následujícím článku jsme se zaměřili na více či méně pevné vazby mezi neziskovými organizacemi. Jak to vypadá, když spolupráce několika zapojených neziskovek nabude formálnějších podob? Vyplatí se to?
Léta běží a Zákon o dobrovolnické službě ze dne 24. dubna 2002 stále čeká na své znovuzrození. Vznikal v době příprav na náš vstup do Evropské unie a vzorem mu byla mimo jiné Evropská dobrovolná služba. I když se řada „neziskovek“ obávala administrativní zátěže, tak po seznámení s postupem akreditace a žádostí o dotace, zároveň s dobrou komunikací s kompetentními a vstřícnými pracovníky Ministerstva vnitra, rok od roku přibývá akreditovaných organizací. Dnes působí v tomto režimu cca 20 – 30 tisíc dobrovolníků.
Koncem července schválila vláda dokument s poněkud krkolomným názvem Státní politika vůči nestátním neziskovým organizacím na léta 2015 – 2020. Jedná se o materiál, jehož úkolem není nic menšího, než stanovit pravidla i jakýsi jízdní řád pro spolupráci státu s neziskovkami v příštích letech. Kde se tato politika vzala a co od ní můžeme očekávat?
Nosíte v hlavě nápad, který by možná mohl být sociálně inovativní, a přemýšlíte, jak ho rozvinout a uskutečnit? Vnímáte nějaký společenský problém a chcete jej začít pro sebe i ostatní řešit? Působíte v neziskovce a cítíte, že vaše organizace by se měla posunout dopředu a sociální inovace by jí v tom možná mohly pomoci? Máte vymyšlený projekt nebo ho již uvádíte do života a chcete se zorientovat ve správných metodách a postupech? Jste jednotlivec nebo zastupujete organizaci a prostě jen chcete porozumět tomu, co to ty sociální inovace jsou a jak na ně?
