Finanční gramotnost – spojení skloňované v posledních letech snad všemi možnými způsoby. Důvod je jasný: téma se denně dotýká nás všech, neznalost v oblasti financí nás může snadno doběhnout. Mnozí se této problematice urputně vyhýbají, ale jsou i tací, pro které představuje životní poslání a koníček. Skvělým příkladem je Centrum finanční gramotnosti, neboli CEFIG – občanské sdružení, které se šířením finanční gramotnosti zabývá. Organizace byla založena v roce 2012, a byť za její činností stojí pouze několik dobrovolníků, úspěšně se prosazuje mezi tvrdou konkurencí v oblasti vzdělávání. V rozhovoru pro SVĚT NEZISKOVEK vypráví Ondřej Podlešák, nadšený zakladatel a ředitel CEFIGu, o tom, jak se dá s finanční gramotností pracovat a co všechno dokáže tým nadšenců, když má jasnou vizi.
Proč jste se rozhodli šířit zrovna finanční osvětu?
Je to jednoduché. Delší dobu jsme pracovali ve finančním sektoru, a ač jsme se snažili být klientům co nejvíce nápomocni, v některých situacích už se pomoci nedalo. Také bylo evidentní, že čím déle se člověk špatně stará o svoje peníze, tím je jeho finanční situace horší a pomoc náročnější. Pomáhat lidem vyřešit osobní bankrot, sjednotit úvěry či vyjednat dobrý úrok na hypotéce, to vše nám dělalo radost. Věděli jsme ale, že mnohem více by pomohlo, kdyby se našimi radami lidé řídili od první chvíle, kdy začnou aktivně vydělávat. Proto jsme se rozhodli založit CEFIG a předávat základní principy hospodaření, které mohou lidem pomoci.
Soustředíte se tedy pouze na mladé lidi, které vstup do života teprve čeká?
Mladí lidé jsou sice naší primární cílovou skupinou, ale nesoustředíme se pouze na ně. Samozřejmě se věnujeme i dospělé populaci, od které se mladá generace učí. Pro dospělé připravujeme různé kampaně, které vtipnou formou varují před některými riziky. Příkladem může být například naše kampaň proti úvěrům na vánoční dárky. Na webu také vydáváme zajímavé články, které například radí, jak se postavit ke změnám v zákonech či produktech, nebo vysvětlují problematiku, ve které lidé tápou. Velké popularitě se těší například série článků s názvem „Kampaň za správné pojištění“, neboť právě v oblasti pojištění je těžké získat nezávislé informace. Dále máme za sebou kampaň „Milion“, která je dostupná na www.cefig.cz/milion. Jejím prostřednictvím ukazujeme, kolik ušetří rodina, která se nezadlužuje spotřebními úvěry. Odpověď znáte.
Finanční gramotnost šíříte také prostřednictvím školení. Komu jsou školení určena?
Nejčastěji zájem projevují základní školy. Druhou velkou skupinou jsou výrobní společnosti, které chtějí proškolit především své manuální pracovníky. V minulém roce jsme díky spolupráci s Českou bankovní asociací spustili velký projekt vzdělávání v dětských domovech. Neustále pracujeme na rozšiřování nabídky a zaplňování mezer, které máme. Rádi bychom pořádali i kurzy pro vysokoškoláky či otevřené kurzy pro veřejnost, ale zatím na to nemáme především logistickou kapacitu.
Na vašich školeních se tedy člověk dozví pouze o finančních produktech?
Učíme pouze finanční tematiku, ale o finančních produktech se až tolik nebavíme. Jde spíše o základní principy hospodaření. Naučit lidi šetřit, mít vytvořenou finanční rezervu a nebrat si hloupé úvěry, to je náš primární cíl. V našich kurzech se člověk dozví pouze velmi rámcové informace o produktech, třeba kolik skutečně přeplatí na spotřebitelském úvěru na dovolenou a kolik na hypotéce. Snažíme se spíše varovat před nejčastějšími chybami. Je ale možné, že se v budoucnu pustíme i do odbornějších přednášek, třeba na téma konkrétních produktů, dokážu si třeba představit seminář „Jak se zajistit na penzi?“.
Jakkoli dobrou přednášku připravíte, lidé si z ní zapamatují pouze tři věci
Co pro vás byla největší výzva?
Jednoznačně obsah našich školení. Když je člověk odborník na danou problematiku, nedělá mu problém sepsat o ní celou knihu. Při vytváření školení je to občas na škodu. Jakkoliv dobrou přednášku uděláte, lidé si z toho zapamatují maximálně tři věci. Takže sedíte a z tématu, které by vydalo na samostatnou publikaci, vybíráte tři nejdůležitější body. Hrozná situace. Pořád máte pocit, že tam něco chybí, ale přitom moc dobře víte, že z přednášky nabité fakty si nikdo nezapamatuje nic. Nakonec jsme to zvládli bravurně. S metodou TTT (z angl. tell, tell, tell – řekni, co řekneš, řekni to, řekni, co jsi řekl - pozn. red.) slavíme úspěchy. Když jedeme do škol podruhé, z minulého roku si děti skutečně námi vybraná klíčová témata pamatují.
V praxi se setkáváte s případy, které se následkem neznalosti a špatných finančních rozhodnutí obrací v katastrofu. Které otázky představují největší kámen úrazu?
Začíná to už u výplaty. Často lidé počítají, že když vydělají 20 tisíc, mohou také 20 tisíc utratit. To je ale špatně, protože dříve nebo později přijde měsíc, kdy těch 20 tisíc nevydělají – nemoc, ztráta práce, mateřská dovolená, atp. Správně je utratit maximálně 80-90 % procent výplaty a zbytek si ušetřit. Se šetřením mají Češi obecně problémy, hlavně mladší generace. Neschopnost našetřit poté ústí v již zmiňované zbytečné úvěry – na dárky, na dovolenou. Málokdo si také spoří na penzi – věřím, že je to způsobeno přežitkem, který říká „stát se postará“. Z tohoto důvodu lidé nejen že opomíjejí spoření, ale pojistné smlouvy, které by některé průšvihy mohly vyřešit, většinou uzavírají na nedostatečné částky, či pojišťují zbytečná rizika. Za pojištění většinou platí dost peněz, ale smlouvu mají špatně nastavenou.
Jak se tomu dá předejít?
Všechno by mělo začínat finanční bilancí. Zní to jako samozřejmost, ale samozřejmé to nebývá: rozdíl příjmů a výdajů by měl jednoznačně vyjít v plusu. Poté bych si měl určit své cíle – kdy si chci koupit nové auto či chci jet na dovolenou a kolik na to potřebuji peněz. Každá taková položka by měla mít v bilanci své místo. Finálně by v bilanci měl zbýt prostor právě na těch 10-20 % úspor, které budou použity „na horší časy“, případně právě na zajištění na penzi. U neočekávaných událostí bych měl mít vždy spočítáno, jakou finanční škodu událost způsobí. Pokud mi na ni stačí finanční rezerva, pojištění sjednávat nemusím, pokud rezerva nestačí, měl bych si riziko pojistit. Většina domácností by měla mít především pojištění domácnosti a nemovitosti, dále pojištění invalidity, trvalých následků úrazu a úmrtí živitele. Na většinu ostatních rizik by měla stačit finanční rezerva (toto téma obšírněji pojednává série našich článků na webu CEFIGu).
Pár nadšenců stačí mít
CEFIG jste založili jako neziskovku a od začátku pracujete na všem sami v malém počtu dobrovolníků. Co bylo nejtěžší?
Pro mě osobně je nejtěžší byrokracie, kterou naštěstí vzal na svá bedra kolega Josef Janoušek. Ze začátku bylo těžké úplně všechno, protože když se člověk vrhne do nového projektu, stále se učí a dělá chyby. Měli jsme ohromné štěstí, že jsme dokázali poskládat tým, který je profesionální a výkonný. To je základ, protože pokud člověk spolupracuje se schopnými lidmi, všechno jde hned lépe. Nejtěžší byl asi rozjezd – měli jsme jasno, čeho chceme dosáhnout, ale vůbec nevěděli, jak to udělat. To chtělo hodně kreativity.
Říkáte, že máte skvělý tým. Získat kvalitní dobrovolníky do neziskovky není jednoduché. Jak se vám to povedlo?
Sepsal jsem na papír seznam pozic, které budou určitě potřeba: lektor, grafik, copywriter, správce sociálních sítí, marketingový specialista, PR specialista, grantový specialista apod. Poté už stačilo podívat se kolem sebe. Koho baví kreslit? Kdo studuje obor, který se zabývá grantovými žádostmi? Kdo rád publikuje a mohlo by ho bavit vydávat články? Oslovil jsem kamarády, u kterých jsem věděl, že tyhle činnosti je baví. Většinou jsem se trefil hned napoprvé, sázka na oblíbený obor a nabídka zkušeností vyšla. Ukázalo se to jako nejlepší možná cesta, myslím, že všichni jsou rádi, že mohou pomoci tím, co umějí.
Určitě jste nebyli první organizací, která se o realizaci podobného záměru pokusila. Proč myslíte, že zrovna vy jste uspěli?
Ano, projektů, které se zabývaly školením finanční gramotnosti, bylo mnoho. Ze začátku jsme zvažovali, jestli se do nějakého projektu nepřipojíme. Zjistili jsme ale, že se tyto projekty tvořily buď teoreticky – jejich cílem bylo naučit bankovní hantýrku, což z našeho pohledu není tolik důležité – nebo šlo o více méně komerční projekty, které sponzorovala určitá finanční skupina. Taková školení potom sloužila spíše jako reklama na konkrétní značku. A to jsme určitě nechtěli.
My jsme dokázali vytvořit projekt, který je nezávislý, tedy nepropaguje nějaké produkty nebo společnosti, ale zároveň je praktický. Známe finanční svět, máme mnoho zkušeností z praxe a tím pádem dokážeme školení pojmout tak, aby bylo zábavné a hlavně přínosné. Uvádíme příklady z praxe, které jasně ukazují, kdy se lidé mohou dostat do problémů a kdy naopak mohou profitovat z dobrého rozhodnutí.
Nesetkali jste se tedy s nikým, kdo „to dělá poctivě“ a k tomu dobře?
Samozřejmě, že setkali. Jedná se většinou o odborníky z praxe, kteří by stejně jako my raději předávali znalosti hromadně a formou prevence, než řešili konkrétní jednotlivé situace klientů. Moc se nám líbí projekt Finanční svoboda (www.financnisvoboda.cz) pod vedením Karla Kořeného. Dále jsme moc spokojeni s lekcemi pro dospělé, které vede Michal Doubek v projektu Finance prakticky. Věřím, že takových počinů bude více, ale v celkovém měřítku jsou určitě v převaze komerční projekty, nebo projekty od teoretiků, které děti dostatečně nepřipraví na reálný svět.
Železo je lépe kout, dokud je žhavé
Co byste poradil rodičům, kteří chtějí své děti vzdělávat a jít jim příkladem?
Jednoznačně nejdůležitějším elementem je nebát se s nimi mluvit o penězích. Děti by měly vědět, jak vypadá rozpočet domácnosti, kolik se platí za topení, kolik za jídlo a tak podobně. Pokud toto dítěti doma vysvětlíte, nejenom, že pomůžete jemu, ale i sobě. Dítě potom moc dobře ví, že některé věci jsou příliš drahé a tolik nenaléhá. Další cestou jsou jednoznačně hry. Hry děti baví, tak proč se nevzdělávat pomocí her?
Které hry byste tedy doporučil a v jakém věku?
Základní principy plánování naučí děti už třeba Dostihy a sázky nebo Monopoly. Ty se dají hrát už na prvním stupni ZŠ. Na druhém stupni už lze s dětmi hrát i složitější hry, jako například již zmíněnou Finanční svobodu. Hra je sice náročnější, ale naprosto odpovídá realitě a děti tedy hned vidí, jak důležité je umět zacházet s penězi – každý hráč má totiž stejný příjem i podmínky, ale někteří mohou zkrachovat, někteří sotva vyžít a jiní skončí s miliony na účtě. Existují i počítačové hry, které učí děti hospodařit. Tady jsou některé tipy: Elder Scrolls V: Skyrim, fotbalový manažer PC Football Manager či hra The Sims Medieval.
Zdá se, že se vám daří a neztrácíte odhodlání. Existuje něco, co se vám nepodařilo podle plánu?
Naší úplně první myšlenkou bylo zakládání klubů finanční gramotnosti. Chtěli jsme, aby se pravidelně scházeli lidé, kteří se o problematiku zajímají a často se jich na ni dotazují přátelé či rodina. Od tohoto projektu jsme však museli prozatím upustit, protože se nám nepodařilo najít osoby, které by v jednotlivých městech či na jednotlivých školách tyto kluby vedly. Také jsme chtěli natočit vtipné „antireklamní“ spoty, ale i u těch se ukázalo, že jsou příliš náročné. Je zkrátka nutné již při vymýšlení nápadu počítat s omezenými možnostmi, případně po vzoru Cimrmana projekty upravovat dle rozsahu ansámblu.
