Možnosti a limity zodpovědnosti k životnímu prostředí
Celodenní konference v pražském Studiu Hrdinů – pořádaná na konci listopadu – už podle názvu neměla za cíl poplácávání si po ramenou „jak jsme akci měli tentokrát eko“. Chtěla naopak otevřít (sebe)kritickou diskuzi o roli umění v době ekologické krize. Konference se skládala ze tří bloků. V prvním šlo hlavně o předání si zkušeností a praktických tipů využitelných v šetrné praxi. Druhý blok se věnoval hodnotovému nastavení kulturních akcí (propagace, merch, osvěta aj.). Třetí pak propojil organizátory se zástupci státní správy a samosprávy (grantová politika, pozitivní motivace aj.).
Diskuze byla bohatá výběrem panelistů. Panely byly namixovány ze zástupců kulturních institucí a festivalů (4+4 dny v pohybu, Designblok, Fond na podporu umenia, Institut umění – Divadelní ústav, Lunchmeat, MFD Ji.hlava, Nová síť, Pražské Quadriennale, SIGNAL festival), ekologických organizací (Aliance pro energetickou soběstačnost, Augiášův chlév, Institut cirkulární ekonomiky) a samospráv (Komise pro udržitelnou energii a klima, Radní pro kulturu a cestovní ruch). Během dne tak diskutovali lidé, kteří se při své činnosti snaží na téma zodpovědného přístupu k životnímu prostředí reagovat ať již v praktické produkční rovině nebo také hodnotovým nastavením či přímo uměleckým tématem.
Téměř každý si prošel nějakou katarzí od dobrého úmyslu a osobního nasazení, přes rozčarování nad nejrůznějšími mýty, po pesimistické úvahy, zda má celé snažení smysl. Pro všechny bylo do značné míry úlevou zjištění, že v tom nejsou sami.
Sledovat dopady své práce
Pozitivní zprávou je, že každá ze zastoupených kulturních organizací se snaží zmírnit svůj dopad na životní prostředí. Tato snaha se promítá v interních zásadách (upřednostnění vlakové dopravy před leteckou či automobilovou), v servisu pro návštěvníky (vratné kelímky, ecofriendly merch nebo třeba jihlavské papírové akreditace namísto obvyklých plastových kartiček), nebo v přímém apelu na tvůrce i návštěvníky. To je případ Designbloku, jehož loňským tématem byla Budoucnost. Tu si dnes těžko dokážeme představit bez ekologického rozměru. Dokládají to slova ředitelky festivalu Jany Zielinski:
„Designéři i výrobci budou muset svůj talent a um v budoucnosti použít mnohem širším způsobem. Budou spíše řešit problémy, sledovat ekologické aspekty a společenský dopad své práce, než navrhovat nové výrobky.“
Praho, div se! Mycí linka je až v Brně
Netřeba pochybovat, že značná část kulturních akcí za sebou zanechává stále velkou ekologickou stopu beze snahy ji zmenšit. S výzvou k diskuzi byli osloveni ti, kteří se tématem udržitelnosti dlouhodobě zabývají. Během dne padla i jména dalších „aktivistů“, třeba organizátoři největšího slovenského festivalu Pohoda nebo pražského velikána Metronomu. Ukázalo se tak, že uspořádat šetrnější akci k životnímu prostředí je jednodušší právě pro velikány než pro menší – často úplně nevýdělečné – akce. Zde by pak měl přicházet na řadu stát a jeho instituce.
Někdo z diskutujících trefně poznamenal, že se státními institucemi se zatím při prosazování ekologických řešení musí spíše bojovat – přitom by měly být spojencem.
Existují ale samozřejmě výjimky. Hana Třeštíková (od roku 2014 je zastupitelkou a radní městské části Praha 7 a od roku 2018 taky zastupitelkou a radní hlavního města Prahy), tímto spojencem rozhodně je. Zavedla například zákaz používání jednorázových kelímků na akcích podpořených z grantů Prahy 7, v plánu má také konečně Praze pořídit mycí linku na vratné kelímky. Praho, div se! Mycí linka je až v Brně. Slovenský Fond na podporu umenia zase zahrnuje do grantových žádostí kolonku „Jaká environmentální opatření budu při realizaci dodržovat“ a jasně tím dává najevo, jakým směrem se má umění vydat.
Kultura udržitelnosti. Udržitelnost kultury
Byť jsem si v úvodu postěžovala na ještě poměrně nedávnou absenci ekologických témat na české kulturní scéně, po celodenní hutné a mnohovrstevnaté diskuzi je jasné, že situace se mění. Kultura už nestojí vedle udržitelnosti, ale udržitelnost se stala součástí kultury. Je to ostatně jediná možnost, jak si kulturu, stejně jako všechny další lidské výdobytky, udržet.
10 PRAKTICKÝCH EKOTIPŮ PRO ORGANIZÁTORY (NEJEN) KULTURNÍCH AKCÍ
1. Využívejte lokální zdroje (uhlíková stopa festivalů je z 80 procent tvořena dopravou).
2. Motivujte návštěvníky, aby přijeli na akci hromadnou dopravou.
3. Likvidaci odpadů řešte co nejblíže místa konání akce.
4. U jednorázového nádobí nekombinujte použité materiály (např. plast se přidáním bioplastu znehodnotí; to raději vsaďte na dobře vytříděný jednodruhový plastový odpad).
5. Zkuste kompostovatelné nádobí (předem si domluvte likvidaci v místní bioplynové stanici nebo kompostárně).
6. V případě vratných kelímků zajistěte jejich umytí co nejblíže místu konání akce.
7. Použijte porcelán. Tento materiál vychází ze všech porovnání nejšetrněji (podmínky pro jeho používání si předem domluvte s krajskou hygienickou stanicí).
8. Vytiskněte jen tolik propagačních materiálů, kolik jich opravdu použijete.
9. Na merch využijte místní výrobce, nevyrábějte ho nadbytek a pro každý ročník zvlášť.
10. Zapojte návštěvníky. Informujte je o tom, jaká ekologická opatření jste přijali a co mohou pro zmenšení ekologické stopy udělat oni sami.
TIP: Jak uzavřít kruh odpadového hospodářství a jak vybírat spotřební elektroniku chytře, aby vám co nejdéle vydržela? Čtěte článek Nekupuj, opravuj! Věci dostávají v Opravárně druhou šanci .
