Jakub Knězů
Etincelle, o.s.
Původně redaktor, v roce 2005 založil občanské sdružení Etincelle podporující osoby s mentálním a fyzickým hendikepem. Získal ocenění EY Společensky prospěšný podnikatel a za kavárnu Mezi řádky ocenění Podnikatel Prahy 5 roku 2018.
Kavárnu Mezi řádky založila sociální firma Etincelle, která zaměstnává lidi s lehkým mentálním hendikepem. Etincelle provozuje tréninkové kavárny a bistra, pekárnu i úklidové služby v Praze a Středočeském kraji.
Z chráněného místa na otevřený trh
Jaké to je zaměstnávat 120 lidí s hendikepem? Úspěch tkví v individuálním přístupu. Každý má jiné potřeby a zvládne různé věci. Podle Jakuba Knězů jsou lidé s postižením zcela kompetentní členové týmu. Jejich zaměstnávání však často brání nedůvěra.
„Zaměstnavatelé se zbytečně bojí, že by lidé s hendikepem v jejich týmu nefungovali, nebo jim naopak dávají práci, kterou nezvládnou. Důležité je, aby práce, kterou jim nabídnou, odpovídala jejich schopnostem. Ty jsou ale většinou daleko větší, než si zaměstnavatelé myslí,“ říká.
Na chráněných místech se zaměstnanci naučí pracovním návykům. Zjistí, co to obnáší chodit pravidelně do práce, jaké mají povinnosti a nároky. Někdo se naučí připravovat kávu, jiný pracuje v kuchyni, myje nádobí, či se věnuje úklidu v ulicích. I lidé s hendikepem se často chtějí rozvíjet a učit se novým věcem.
„Naším úkolem je naučit toho člověka s hendikepem pravidla, případně i něco víc a pak ho podpořit v přechodu na otevřený trh práce, protože na místo v tréninkové kavárně čekají další. Snažíme se pro ně vytvořit příjemné prostředí, ale zároveň vyžadujeme zodpovědnost. Pokud někdo svou práci neodvádí, jak nejlépe umí, případně by zneužíval naší důvěry, tak tu nemá místo,“ popisuje Jakub Knězů chod chráněných pracovišť.
Hendikepovaní se nebojí, strach mají zaměstnavatelé
Důvodem, proč se firmy zaměstnávání lidí s postižením vyhýbají, jsou často předsudky a nezkušenost. „Většina našich hendikepovaných zaměstnanců je připravena jít na trh práce, blok je na straně zaměstnavatelů.
Nabízíme jim v tom podporu. V rámci našeho velkého projektu O Krok poskytujeme firmám z otevřeného trhu práce naše pracovní asistenty, kteří hendikepované doprovázejí v novém zaměstnání, aby byl celý přechod z chráněného trhu práce na ten otevřený co nejplynulejší,“ říká Jakub Knězů.
Za poslední velký úspěch Jakub považuje zaměstnání tří lidí s lehkým postižením v nadnárodním řetězci Starbucks. „Když se toho nebojí Starbucks, proč by se toho měla bát jiná kavárna?
Nikomu nenutíme nekompetentní zaměstnance. Hendikepovaní si práce hodně váží. Když dostanou příležitost, tak si ji drží. U nás ve firmě je fluktuace lidí s postižením menší než u lidí bez postižení,“ dodává.
Kavárna Mezi řádky vyhrála cenu za nejlepší kavárnu Prahy 5. Nesází na sociální přesah, chová se jako každý jiný podnik, který chce obstát v konkurenci na trhu.
„Když děláte tréninkovou kavárnu, nemůžete spoléhat jen na to, že k vám lidé budou chodit jen kvůli sociálnímu přesahu nebo dokonce charitě. Musíte lidi přitáhnout za dobrou kávou, atmosférou, programem a hledat další důvody stejně, jako to dělají komerční kavárny,“ dodává Jakub Knězů a vysvětluje, že Etincelle začalo nabízet franšízy, kde nabízí zájemcům zkušenosti z provozování desítky vlastních bister a kaváren. Teď už se na základě takové franšízy chystá spuštění jedné kavárny v Berouně.
Diagnóza není podstatná, důležitější je motivace
Dalším prosperujícím tréninkovým podnikem je kavárna Láry Fáry v Rychnově nad Kněžnou, kterou zřídila organizace Pferda. Kavárna funguje přes 13 let a za tu dobu poskytla sociální službu sociální rehabilitace několika desítkám dospělým klientům s mentálním postižením a psychiatrickým onemocněním.
V minulém roce prošli velkou rekonstrukcí, kterou se podařilo realizovat také díky grantu od ŠKODA AUTO a další finanční podpoře od dárců. Díky úpravám je nyní bar i pracovní část lépe uzpůsobená potřebám baristů. Kromě kavárny mají také úklidovou firmu a pekárnu.
I zde se zaměstnanci kromě odborných zkušeností učí i měkkým dovednostem – respektovat kolegy, chodit včas, umět pracovat podle daného pracovního postupu. Pokud mají chuť a jsou připraveni, dostanou zelenou i k přechodu na otevřený trh práce.
„Podstatná je motivace klienta i to, že se jeho situace, pokud je postižení sociálního charakteru, díky sociální rehabilitaci a dalším podpůrným činnostem často zlepší,” říká koordinátorka sociálních podniků Iva Laštovicová z organizace Pferda.
Diagnózu zaměstnanců nezjišťují. Hlavní pro ně je, že mají chuť pracovat a čelit nerovným podmínkám. „Důležitá je pro nás motivace k práci a to, že má člověk nějaký nedostatek, který mu pomůžeme v rámci našich služeb řešit. Každý lékař, který posudky dělá, má navíc jiný metr na to, kde přesně se pohybuje lehká mentální retardace versus těžká.”
Také organizace Pferda se snaží podpořit pracovníky v přechodu z chráněných míst na běžný trh práce. „Přestože tu nechceme pracovníky držet, je to složité. Jen několika málo pracovníkům se podařilo odejít do běžného zaměstnání. Souvisí to i s malým městem a menší možností najít vhodného zaměstnavatele,“ dodává Iva Laštovicová.
I tak ale slaví případy, kdy se to povedlo. „Paní Mirka se po životních peripetiích dostala se svou diagnózou do domova se zvláštním režimem. I když vystudovala střední školu a měla i rodinu, v domově začala být apatická a neměla o nic zájem. Po delší době dostala nabídku na sociální rehabilitaci v kavárně Láry Fáry.
Ze začátku nebyla příliš komunikativní a vstřícná, postupně se ale osmělila a získala zpět ztracené sebevědomí. Po zaběhnutí na chráněném místě si našla práci na poloviční úvazek v květinářství a k tomu několik hodin úklidu navíc. Odstěhovala se do nového bytu a osamostatnila se. Dostala novou náplň života, byla schopná se o sebe postarat a pracovat. Momentálně už dochází do tréninkové kavárny jen jako dobrovolník a posedět si na kávu s kamarádkami,” popisuje Iva Laštovicová.
Blondýna nebo invalida, podmínky se neliší
Firmy nemusejí kvůli příchodu nového kolegy s hendikepem upravovat pracovní podmínky ani prostředí. „Také neděláte nová opatření, když k vám nastupuje třeba blondýna,“ směje se Jakub Knězů. „Tak proč o tom přemýšlet jinak u náboru člověka s lehkým hendikepem?“ ptá se.
Iva Laštovicová dodává: „Zaměstnavatele čeká velká administrativa a musí počítat, že mnoho pracovníků na chráněném trhu práce má opatrovníka, takže veškeré vyřizování je delší, než u běžného zaměstnance, pak samozřejmě omezená pracovní doba, pracovník většinou nevydrží plný úvazek.”
Výhody zaměstnávání lidí s postižením jsou však nesporné. Jak v rovině sociální, tak finanční. Firmy i úřady státní správy s více jak 25 zaměstnanci mají přímo povinnost lidi s postižením zaměstnávat. Pokud to z nějakého důvodu není možné, musejí odvádět finanční poplatek do státního rozpočtu, anebo odebírat služby nebo výrobky od firem, které mají víc jak 50 % zaměstnanců s postižením, tedy tzv. náhradní plnění.
Vstřícné kroky k zaměstnávání lidí, kteří to mají z různých důvodů na trhu složitější, navíc přirozeně posilují dobré jméno firmy jako takové. Odměnou jsou motivovaní pracovníci, kteří si váží příležitosti, rádi se učí, je na ně spoleh a odvádějí dobrou práci. To se na pracovním trhu stále ukazuje jako benefit k nezaplacení.
