Fundraising je u nás navíc stále opředený řadou mýtů. Možná i částečně proto, že pro označení této profese, nezbytné pro správné fungování neziskové organizace, chybí český ekvivalent. Řada neziskových organizací stále svého fundraisera nemá nebo tuto činnost vykonává některý ze zaměstnanců v rámci jiné pozici. Ve Světě neziskovek se skrze články, workshopy, konzultace a sdílení příkladů dobré praxe chceme přispívat k lepšímu porozumění, co přesně práce fundraisera obnáší.

Oslovili jsme proto Dominiku Juhásovou, fundraiserku v neziskové organizaci Svoboda zvířat, aby sepsala své dojmy a zkušenosti a třeba svým příběhem inspirovala někoho dalšího, kdo s fundraisingem začíná nebo o tom teprve přemýšlí. Jak sama říká, než s ním začala, o fundraisingu nevěděla skoro nic. Už během prvních měsíců ale bylo jasné, že se rodí nový talent, jak vzpomíná i Jan Gregor, tehdejší ředitel koalice Za snadné dárcovství.

„Honzo, měli bychom udělat workshop nad případovkou Svobody zvířat – a hlavně s Dominikou Juhásovou, maká tam krátce, ale vypadá jako hodně dobrá fundraiserka,” volal mi zkraje roku 2022 Jirka Krupa, který tou dobou Svobodu zvířat konzultoval. A tak jsem se seznámil s Dominikou. Ten workshop jsme udělali a byl výborný. Nepotkávám často lidi, jako je ona. Je pro mě zhmotněním mantry, kterou opakuji snad na každém fundraisingovém školení: “Není to raketová věda! Stačí se nevzdávat, mít tah na branku, píli, otevřenou hlavu pro nové věci, prostě drive.” Dominika má tohohle všeho na rozdávání a navíc pracuje s úsměvem a klidnou, sympatickou energií.

Přečtěte si její zápisky na pokračování. Ten první je mimo jiné o tom, jak důležité je nadšení a ochota učit se novým věcem.

Moje cesta k fundraisingu byla celkem náhodná. Jako skoro u všech, kteří se pohybují v tomhle oboru. Není to zrovna práce, kterou si jako dítě vysníte. Vždyť drtivá většina lidí ani neví, co si pod pojmem „fundraising“ představit. Já jsem nebyla výjimkou.

Než jsem se s fundraisingem trochu seznámila a nastoupila do Svobody zvířat, kde teď pracuji, dělala jsem skoro pět let hlavní ošetřovatelku ve zvířecím útulku. Kromě péče o zvířata spadala mezi moje povinnosti i určitá část administrativy. Nárazově jsem psala různé texty na naše sociální sítě, občas vlastně i fundraisingové, i když to jsem tehdy ještě netušila.

V červnu 2021 mi skočila do cesty nabídka práce ve Svobodě zvířat. Pozice „Fundraiser“ mi sice nic moc neříkala, ale v inzerátu stálo, že to nevadí. Stačí, aby byl člověk ochotný se učit novým věcem.

Internet i požadavky v inzerátu mi nabídly určitý obrázek o tom, co mě zhruba čeká. S největší pravděpodobností budu psát lidem nebo firmám žádosti o dary, možná umisťovat kasičky (jak jsem to znala z útulku) a podobně, říkala jsem si. Pohoda. To, že je za psaním fundraisingových textů taková „věda“ a kolik nového se budu muset naučit, jsem zjistila až později.

Sbližování s mailingem a Excelem

Od zaslání životopisu, přes online pohovor až po telefonát se zprávou „to místo je vaše“ se vše seběhlo tak rychle. Vybavuji si už jen tu obrovskou radost a zároveň úlek ze zjištění, že naskakuji do docela dost rozjetého vlaku. Svoboda zvířat totiž zrovna odstartovala novou kampaň Za pokusy bez zvířat, která se měla stát – ačkoliv to v té době ještě samozřejmě nikdo netušil – v následujících měsících pro celou organizaci naprosto zásadní. Každopádně měli všichni plné ruce práce a já jsem se snažila se za běhu nějak zorientovat v tom, co všechno budu mít na starost. Když pak přišel den, kdy jsem měla poprvé odeslat hromadnou rozesílku, polil mě pot.

Nevím, jestli jsem žila ve zvláštní bublině, ale objev hromadného rozesílače e-mailů pro mě byl docela závratný. A to nejen samotná funkce rozesílání tisíců personifikovaných e-mailů naráz, ale hlavně zjištění, že tato aplikace bude od teď mým každodenním parťákem. Segmentace? Merge tagy? „Co to pane bože je?“, myslela jsem si tenkrát. Rozklepaně jsem po stopadesáté kontrole svojí první rozesílku poslala a doufala jsem, že jsem nic nepokazila. A nepokazila! (To se mi „povedlo“ asi až o měsíc později.)

Další šok, který na mě čekal a na který se asi nelze předem pořádně připravit, je CRM systém. Tisíce dat, tisíce funkcí, importy, reporty, exporty… Vypadalo to jako noční můra. Teda alespoň pro někoho, kdo není úplně kamarád s excelem. A Excel. To je bod sám o sobě. Člověka by na první dobrou vážně nenapadlo, že na pozici, která se všude tak lichotivě honosí definicí „péče o dárce“, budete muset pracovat s tabulkami. Budete. Dokonce poměrně hodně.

Počáteční nejistoty naštěstí časem opadly a každým dnem jsem se cítila ve svojí práci jistější a jistější. Za to samozřejmě z velké části vděčím všem, kdo mi od začátku poskytli podporu – ať už to bylo vedení organizace ochotné investovat do vzdělávání zaměstnanců nebo starší a zkušenější kolegové z oboru.

3 tipy do začátku