Theo Hesen
Theo Hesen působí jako fundraiser a konzultant v neziskové organizaci Instituut Goed Nalaten v Amsterdamu. Je koordinátorem LEGAVISION - otevřené sítě fundraiserů z celého světa, kteří se na národní úrovni věnují šíření osvěty v darování ze závěti. Zástupcem České republiky a partnerem letošní konference LEGAVISION je koalice Za snadné dárcovství s kampaní Závěť pomáhá.
Theo, darování ze závěti - o čem se vlastně bavíme?
Celá kampaň vždy stojí na sepsání poslední vůle a na tom, abyste do ní zahrnuli dobročinnou organizaci. Každý ví, že má možnost sepsat poslední vůli - přesto, že často neví, jak na to. Ale ne každý ví, že v ní může něco odkázat i neziskové organizaci. To je stejné všude na světě. Krok 1 je tedy mluvit o poslední vůli jako takové a vyzdvihnout možnost zahrnout i neziskovku jako krok 2. Mimochodem, národní závěťová kampaň v Austrálii se jmenuje přesně takhle - „Include a Charity“.
Dá se téma pořád považovat za tabu?
Mění se to. Před 25 lety to i u nás v Nizozemsku bylo tabu, takže jsme začínali velice opatrně. Vyrobili jsme maličké brožury (ano, báli jsme se, abychom neprovokovali velkými!), začali jsme do magazínů pro dárce přidávat krátké články a reklamy s možností darovat ze závěti. Díky tomu, že jsme lidi začali žádat, oni začali téma postupně přijímat. Tím, že se ptáte víc, získávají větší povědomí o problematice a tak dále. Je to dlouhodobá investice.
Závěťový fundraising vs. jiné typy fundraisingu - kde je hlavní rozdíl?
Závěťový fundraising je úplně jiný. Kterýkoliv jiný typ stojí na myšlence „Dejte nám své peníze hned.“ (smích). Jenže když žádáte o dar v poslední vůli, říkáte: „Rádi bychom, abyste nás zahrnul do své poslední vůle, ale víme, že abychom se tam dostali, budeme muset fakt dlouho čekat.“
Musíte si uvědomit, že lidé začínají uvažovat o sepsání závěti ve věku 50 - 60 let a podle našeho výzkumu, který jsme realizovali ve Velké Británii a Nizozemsku, se k finálnímu rozhodnutí odhodlají v průměru 7 let před tím, než zemřou.
Můžeme počítat s darem v poslední vůli našich současných dárců?
Je zajímavé, že 90 procent lidí, kteří se rozhodnou pro dobročinný dar ve své závěti, to té dané neziskové organizaci vůbec neřekne. A 50 procent z nich vůbec nebývá v databázích dárců organizace. Takže oni znají organizaci, ale ta většinou nezná je. Možná nikdy aktivními dárci nebyli a prostě jen sledovali organizaci v novinách nebo jinde.
Někdy se také stane, že když dárci zestárnou, přestanou dar posílat, protože začnou žít z penze, přestěhují se do domova důchodců a organizaci o změně adresy neřeknou. Ale stává se, že i tak si na organizaci v poslední vůli vzpomenou.
Jako fundraiseři musíme být tedy vážně trpěliví!
Je to tak, v závěťovém fundraisingu si na výsledky prostě musíte počkat. Díky dalšímu výzkumu víme, že celý proces trvá zhruba 5 let. I to bývá jedním z důvodů, proč fundraiseři váhají, jestli se do toho vůbec pouštět, a proč mění organizaci, pro kterou pracují, tak často. Stává se, že se výsledků své práce nikdy nedočkají.
Kým se můžeme inspirovat?
Dlouhou tradici mají ve Velké Británii, v Nizozemsku si vedeme dobře, také v Belgii, Švýcarsku nebo v Rakousku. Je ale pravda, že nemáme k dispozici žádné statistiky a data. Existuje pár reportů k dárcovství, sponzorským darům a závětem na Grant Giving Europe, ale data nejsou rozhodně kompletní.
Snažíte se s LEGAVISION nějak situaci s nekompletními daty měnit?
To ani ne, jsme neformální síť, dobrovolnický projekt. Členové sítě se znají, a když mají otázky ohledně závěťového fundraisingu, díky nám se mají na koho obrátit. A členové sítě mají radost, že mohou odpovědět. Chceme hlavně inspirovat fundraisery v dalších zemích, aby se závěťovými kampaněmi začali, a pomáháme jím s rozjezdem.
Co je nejdůležitější při komunikaci darování ze závěti?
Nikdy nemluvte o smrti. Lidé vědí, že zemřou, takže jim to nemusíte říkat. Celé je to o darování, ne o umírání! Vždycky přinášejte pozitivní příklady. Nemluvte o lidech, kteří už tu nejsou, zaměřte se na skvělé příklady darů v poslední vůli těch, kteří jsou mezi námi - s darem, který nám odkážete, můžeme přispět ke změně.
Výzkumy ukazují, že lidé mají pro vzpomenutí na dobročinné organizace v závěti různé důvody. V jednom se ale potkávají všichni - každý chce, aby se na něj vzpomínalo v dobrém. Celé je to o tom udělat lidi šťastné TEĎ díky rozhodnutí darovat, které udělali.
Pro koho vlastně je darování ze závěti aktuální?
Pracujeme s lidmi ve věku 60+ a staršími, kteří už o poslední vůli začali uvažovat. Vidíme, že 95 procent darů pro dobročinné organizace v závětích pochází od lidí, kteří nemají potomky. Když děti máte, je to jednoduché. Když ne, napadne vás, co se s mým dědictvím stane? Musíte něco udělat. V České republice připadne dědictví státu, pokud nesepíšete závěť. A to většina lidí nechce. Díky daru v poslední vůli takovým lidem nabízíte alternativu.
Děkujeme za rozhovor!
A jak jsme na tom vlastně se závěťmi v České republice?
„Údajů máme poměrně málo. Na základě těch z Notářské komory České republiky víme, že každým rokem roste počet lidí, kteří u notáře sepisují závěť. Pro rok 2018 jich bylo více jak 20 000. Ovšem stále to dokládá spíše malý zájem uspořádat svůj majetek touto formou. Z průzkumu koalice Za snadné dárcovství přitom vyplývá, že 80 % lidí považuje sepsání závěti za vhodný nástroj, jak předejít rozepřím mezi pozůstalými.
Pokud nás zajímá počet závětí, ve kterých se pamatuje na dobročinnou organizaci, pohybujeme se pouze v odhadech. Zatímco například ve Velké Británii pamatuje na dobročinné aktivity formou závěti 6 % zesnulých, v České republice na základě zkušeností z posledních let odhadujeme pouze 0,2 %.
I když je mezi dobročinnými organizacemi znát, že dary ze závěti mírně rostou, stále jde spíše o výjimečnou situaci. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Nejen v tom, jestli zahrnout dobročinnou organizaci do závěti, ale i v tom, naučit se závěti sepisovat,“ dodává Jan Gregor, ředitel koalice Za snadné dárcovství.
