Sezónnost je záležitost nezbytná a nanejvýš prospěšná. Nimrodi nemohou po celý rok střílet jen tak bez rozmyslu po všem, co se v lese pohne. Taktéž rybářům není dovoleno nepřetržitě obléhat vodní toky a plochy. Tedy posedávat kolem nich klidně mohou, musí však při tom kontrolovat své lovecké vášně. Různé druhy zvěře a ryb mají totiž svoje sezóny, kdy je lze lovit. Účel tohoto opatření je jasný. Musíme dát přírodě trochu času na reprodukci, aby nám v těch lesích a vodách ještě vůbec něco zbylo. Svoje sezóny mají například i sportovci. Ono totiž podávání nadlidských výkonů není jen tak, nejprve je třeba mít natrénováno, což vyžaduje nějaký čas.
Lidé s handicapem – asi vás automaticky napadnou překážky, se kterými se potýkají. Tou největší je zatím ale bariéra v komunikaci. Energický Heřman Volf, zvaný Héřa, zaujatě vypráví o tom, jak ve své Cestě za snem nechce handicapovaným pomáhat tak, jak to dělají ostatní. A daří se mu to. Vysvětluje, že je úplně jedno, jestli někdo z nás neslyší, zotavuje se z těžké nemoci nebo se nemůže postavit na nohy – v jeho závodech musí stát všichni na stejné startovní čáře. Bez rozdílu. Bez výhod. Pokud máte i vy trochu pocit, že lidé s handicapem potřebují „zvláštní režim“, přečtěte si tento rozhovor. Héřa Vám pomůže podívat se na věci trochu jinak. A že k tomu má co říct!
„Nejlepší párty mého života!“ podělil se o své dojmy v poslední den Central and Eastern European Fundraising Conference jeden nejmenovaný účastník. Čtvrteční párty s živou hudbou v podání Silenttrio je už tradičním společenským vyvrcholením dvou a půl dne vzdělávání, síťování a sdílení zkušeností mezi fundraisery a leadery neziskových organizací na CEE Fundraising Conference v Bratislavě. Letošní konference se konala 14. – 16. října 2015 s podtitulem Strategický fundraising na obtížná témata a zúčastnilo se jí na 150 účastníků z 15 zemí, včetně například Argentiny, Izraele či Egypta.
Společnost, ve které žijeme, je doslova posedlá čísly, a to snad někdy až do té míry, že čísla bývají důležitější než samotná realita, kterou by měla odrážet. Skutečnými šamany ve sběru informací a jejich převádění na čísla jsou statistikové. Výsledkům jejich práce můžeme a nemusíme věřit, jedno je ale jisté - aby nás bral někdo vážně, potřebujeme je.
Dárcovství se v digitálním věku postupně proměňuje, stejně jako většina aspektů našeho života - od nákupů až po výběr služeb nebo lékaře. Lidé chtějí darovat rychle, snadno a také chtějí přesně vědět, kam jejich peníze půjdou. Nový crowdfundingový projekt PATRON jde s trendy ruku v ruce – co zaručeně funguje?
Pořádáte benefiční koncert, lidé se skvěle baví, jsou nadšení tím, co děláte. Rádi by vám přispěli, ale mají u sebe jen pár drobných, větší hotovost nenosí. A teď nastává osudový okamžik. Buď jim umožníte darovat kartou, anebo promarníte svou šanci a necháte je odejít. O tom, jak být vždy připraven, neztratit dárce a vybrat ve veřejných sbírkách víc peněz, povídá Martin Balcar - člověk, který umí využít příležitost a na vývoji dárcovských platebních terminálů se podílí.
Akcelerační programy vládnou světu. Na inovativní mozky a jejich svěží nápady čekají za každým rohem. Proč jsou tak oblíbené? Vytáhnou vaši myšlenku z papíru do světa, ukážou cestu, rozšíří obzory o 360 stupňů. Které jsou tu pro neziskovky a sociální podnikání? Tady je šest programů, které by vás měly zajímat! Postavily na nohy třeba Czechitas, Bezobalu, Pragulic nebo Rekola.
To vás tak na konferenci zaujme milý Brazilec s úsměvem od ucha k uchu. Seznamte se - João Paulo Vergueiro. Fundraiser, který fandí nadšencům do svátku dárcovství Dia de Doar, nám vyprávěl o poměrech v brazilských neziskovkách. Čtěte o tom, jak je na tom nejlidnatější stát jižní Ameriky s dárcovstvím, jak se Paulovi líbilo na Slovensku a taky co ho přitahuje na budících.
Léta běží a Zákon o dobrovolnické službě ze dne 24. dubna 2002 stále čeká na své znovuzrození. Vznikal v době příprav na náš vstup do Evropské unie a vzorem mu byla mimo jiné Evropská dobrovolná služba. I když se řada „neziskovek“ obávala administrativní zátěže, tak po seznámení s postupem akreditace a žádostí o dotace, zároveň s dobrou komunikací s kompetentními a vstřícnými pracovníky Ministerstva vnitra, rok od roku přibývá akreditovaných organizací. Dnes působí v tomto režimu cca 20 – 30 tisíc dobrovolníků.
„Čím budeš, až vyrosteš?“ ptají se babičky už po generace. Ne všem dětem vydrží touha stát se princeznou, hasičem či jezdit s popelářským autem. Možná se nakonec místo toho stanou podnikateli, nebo se nechají zaměstnat a budou pracovat v týmu. Co na ně v takovém prostředí čeká? O tom, že je dobré zjistit to včas, že vás na to dokonce někdo dokáže připravit, a také o tom, že si mnozí stále představují neziskovku jako tři nadšence, kteří se rozhodli zachránit les, jsme si povídali s Josefem Müllerem – ředitelem neziskové organizace Junior Achievement Czech.
Je léto… Ano, už je zase v plném proudu čas dobrodružných výprav do přírody, výšlapů do překvapivě vysokých kopců k hradním branám, procházek po vycházkových trasách se znamenitými výhledy a naslouchání tajuplným historkám u táborového ohně. Ať už máte ve zvyku trávit letní čas jakkoliv, vsadím svoje turistické boty na to, že aspoň jednu památku v létě potkáte. Že památky tak nějak přirozeně ožívají se stoupajícími teplotami na teploměru? V tomhle článku se dočtete o těch, kterým vdechly život neziskovky.
Lobbing si většinou spojujeme s něčím nekalým, nezákonným, silovým a zákulisním. Lobbista je pak člověk bez zábran, kterým takovým jednáním zbohatl a snad dokonce skrytě ovlivňuje naše životy. Takové hodnocení je samozřejmě především emotivní, kvůli jednoduchosti s ním však pracuje i většina médií. Když se pak do lobbování pouští neziskové organizace, mají co dělat, aby se nálepce lobbistů vyhnuly a uchránily tak svoji pověst. Tak vznikají různé opisy jako advokační činnosti nebo zastupování zájmů. Pojďme teď pro jednou emotivní předsudky odhodit a podívat se na to, co to ten lobbing vlastně je a k čemu všemu je dobrý.
Načítám články
