Lobbing si většinou spojujeme s něčím nekalým, nezákonným, silovým a zákulisním. Lobbista je pak člověk bez zábran, kterým takovým jednáním zbohatl a snad dokonce skrytě ovlivňuje naše životy. Takové hodnocení je samozřejmě především emotivní, kvůli jednoduchosti s ním však pracuje i většina médií. Když se pak do lobbování pouští neziskové organizace, mají co dělat, aby se nálepce lobbistů vyhnuly a uchránily tak svoji pověst. Tak vznikají různé opisy jako advokační činnosti nebo zastupování zájmů. Pojďme teď pro jednou emotivní předsudky odhodit a podívat se na to, co to ten lobbing vlastně je a k čemu všemu je dobrý.
Lenka Kohoutová dlouhodobě pracuje s lidmi se zdravotním postižením, před dvěma lety se pustila do velké přeměny zatracovaného Domova Sulická. O lobbingu ví své, zažila ho jako člověk lobbující za zájmy druhých, ale také z pohledu politika, který stojí na druhé straně. Věří, že klíčem k úspěchu je pozitivní a čestný přístup. I proto, že čelila tomu negativnímu. V rozhovoru čtěte o tom, na co politici slyší, kdy je ten správný čas se ozvat a proč se zastrašováním nemáte šanci.
Alan Abramson, profesor managementu v nevládním sektoru z Univerzity George Masona ve Virginii, publikoval v jednom z letošních čísel Chronicle of Philanthropy svůj názor na prosazování zájmů neziskového sektoru v USA - jako celku a na federální úrovni. Tvrdí, že tři hlavní střešní organizace, které ve Státech zájmy neziskovek hájí - Council on Foundations, National Council of Nonprofits a Independent Sector, toho za poslední léta mnoho neprosadily – myslí tím zejména více financí na práci neziskovek z federálního rozpočtu. Abramson se snaží vysvětlit proč.
Kampaní, které umožňují občanům aktivně se obracet na politiky i mimo volby, utěšeně přibývá. Řada politiků však tyto snahy stále odmítá a občané ani média nemají jasno, zda je občanského aktivismu dost nebo málo. Je na čase téma začít řešit, abychom se jako občané nenechali zašlapat do země.
Nestátní neziskové organizace (NNO) mají velmi specifické postavení vůči státu a veřejné správě, a to včetně krajských samospráv. Jejich prostřednictvím jsou realizovány klíčové služby v oblasti sociální péče, vzdělávání a volnočasových aktivit, které kraj z daní svým občanům částečně či plně hradí. Přesto z analýzy volebních programů vyplynulo, že zmínky o neziskovém sektoru se v nich objevují jen okrajově. V programu pro jednotlivé kraje si navíc strany často protiřečí.
Proces přípravy zákona o statusu veřejné prospěšnosti postupně nabyl rozměrů absurdního dramatu. Pokus Ministerstva spravedlnosti o vypořádání připomínek k poslednímu návrhu je pak jeho dalším dějstvím. Doufejme, že už posledním.
Diskuze o legislativním vymezení sociálního podnikání u nás probíhají již řadu let. Příprava zákona, který by tuto oblast upravil, se však ukázala jako neobyčejně komplikovaná, což vedlo k opakovaným odkladům. Nyní to konečně vypadá, že bychom se během několika týdnů mohli dočkat alespoň věcného návrhu zákona o sociálním podnikání. Na co vše bude muset tento zákon odpovědět a jaká rizika ho na jeho pouti schvalovacím procesem čekají?
Načítám články
