Sbírka v kostce
Letos se konal již čtvrtý ročník celorepublikové akce, během které se sbírá jídlo a následně daruje těm, kterým se nedostává. Stojí za ní platforma Byznys pro společnost, Česká federace potravinových bank a Armáda spásy. Do sbírky se každoročně zapojí celá řada dalších neziskových organizací, např. jednotlivé pobočky Armády spásy a Charity, azylové domy a další. Vybrané potraviny potom plní žaludky klientů právě těchto organizací.
„Letos se do akce zapojilo zhruba 300 neziskových organizací, což je skoro 400 zařízení. O spolupráci rozhoduje potravinová banka, která se nachází v daném regionu neziskové organizace a která je pečlivě vybírá,“ říká Ladislav Lojka z pohledu organizátora akce.
Jak se daří zvyšovat zájem lidí o sbírku? „Za rekordními výsledky stojí především větší informovanost veřejnosti, která pozoruje, že se na jedné straně jídlem skutečně plýtvá, a na druhé straně si ho nemohou koupit v dostatečné míře určité skupiny lidí. Konkrétně se jedná o seniory, matky samoživitelky, pěstounské rodiny, hendikepované a další. Právě upozornit na tuto problematiku je smyslem naší sbírky,“ připomíná Pavlína Kalousová z Byznysu pro společnost.
Kde se nebojí utrhnout od úst
Nejvíc jídla odevzdali dárci v Praze – úctyhodných 71 tun! Mezi nejčastější položky patřily mouka, krupice, kaše, těstoviny a nápoje. Zapojení výrobci a organizace mimo obchodních řetězců vybraly a přispěly do celkového rozpočtu 30 tunami. V těsném závěsu se ocitl Jihomoravský kraj s necelými 35 tunami a kraj Moravskoslezský – tam se vybralo skoro 26 tun potravin.
A kolik je vlastně 312 tun potravin? Ano, hodně. Z takového množství by se dalo vyrobit 768 tisíc porcí jídla. Ještě pro lepší představu - to by nasytilo všechny obyvatele Brna, Ostravy a Liberce.
Sbírka v praxi
V den D se musí všichni bezchybně sehrát – obchodní řetězce, lidé, kteří potraviny v obchodech zakoupí a darují, dobrovolníci připraveni za pokladnami potraviny převzít a řidiči, kteří po skončení jídlo rozvezou tam, odkud se potom rozděluje lidem, kteří ho potřebují. Ladislav Lojka dodává: „Přípravy probíhají postupně během celého roku. Intenzivněji 3 měsíce před akcí, kdy se již finišuje s přípravou kampaně, spoluprací s řetězci a potravinovými bankami.“
Letos se kromě tohoto klasického modelu povedlo zapojit další podporovatele i jinak. „Letos jsme zaznamenali větší zájem z řad firem. Nicméně zde je ještě dost široké pole pro další, takže pro příští rok chceme určitě další firmy oslovit a aktivně je do sbírky zapojit,“ podělil se o ambice L. Lojka. Někteří výrobci potravin darovali jídlo přímo a sami ho na místa sběru odvezli – to se týkalo třeba společností Hamé, Unilever, Penam, mlékárny Tatra nebo Kosteleckých uzenin. Další organizace a firmy se rozhodly, že nadchnou pro sbírku své zaměstnance přímo na pracovišti, a sbíraly potraviny přímo tam. V mateřské škole na Barrandově se ke sbírce připojili i rodiče dětí.
A ještě pár čísel
Do sbírky se zapojilo 315 prodejen obchodních řetězců a 344 drogerií. O svoz zboží do potravinových bank se postaralo 24 řidičů, kteří najeli 3989 kilometrů. Zboží od dárců přebíralo rekordních 3569 dobrovolníků. „Jako koordinátor dobrovolníků jsem byla v prodejně BILLA v Karlových Varech. Panovala zde velice příjemná atmosféra, personál prodejny byl velice vstřícný a sami zaměstnanci se do akce zapojili a zakoupili trvanlivé potraviny,“ říká Božena Nývltová, koordinátorka dobrovolníků a dodává: „Velice mě potěšilo, že někteří lidé přišli do prodejny jen kvůli sbírce a veškeré zakoupené potraviny nám za pokladnami odevzdali.“
Co na to dobrovolníci?
Ladislav Lojka potvrzuje, že dobrovolníci jsou základním stavebním kamenem, bez kterého by sbírka nemohla proběhnout. Dobrovolníci často pochází z neziskovek, z partnerských firem, ale i z řad veřejnosti. Mnozí se pravidelně vracejí každý rok. Proč? Především vidí bezprostřední pozitivní reakce dárců. Dvou dobrovolníků jsme se zeptali, proč je vlastně dobrovolničení naplňuje:
Jan B.: Nechci žít jen sám pro sebe uzavřen do své ulity, ale žít pro druhé.
Jana H.: Mou zkušeností je, že častokrát čas je to nejcennější, co můžeme druhým věnovat. A tady je to navíc tak, že pokud věnuji čas mohu přimět druhé "spáchat" dobro... takže to může nést dvojí až trojí ovoce (u mne samotné, u dárců i obdarovaných). A to za to stojí.
A proč zrovna Národní potravinová sbírka, Jano?
Jana H.: Proč NPS? Díky našemu blahobytu, ve kterém žijeme, si nejsme často vědomi (či jsme na to málo citliví), jak často plýtváme potravinami. Je to daň za luxus, která se mi ovšem nelíbí. Bohužel tuto daň platí lidé, kteří jsou na tom hůře, než my. Účast na NPS pro mne tedy byla takovým momentem a možností opět se stát citlivějším na tuto problematiku a upozornit na tento problém také druhé.
Kde se ve Vás vlastně bere touha dobrovolničit?
Jana H.: Motivací je moje víra a vědomí toho, že pokud se mám dobře, je to dar. Můj blahobyt není vždy spojen jen s tím, zda si to zasloužím, odpracuji, či ne. A protože mi bylo něco málo dáno, chci dobro předávat i dál. Dobrovolničení vnímám trošku jako sněhovou kouli, na kterou se může další dobro nalepit a koule tak roste. Když každý přidáme trošku ze sebe, můžeme inspirovat druhé. Nejlepší zkušeností ovšem je, že když se rozhodnu někomu pomoci, tak jsem často daleko víc nakonec obdarována já - zkušenostmi, setkáními atp.
Ladislav Lojka právě v dobrovolnictví vidí velký potenciál pro celou Českou republiku, který zatím zůstává ne úplně využitý: „V současnosti zvažujeme, že bychom akci dělali i několikrát do roka. Zatím ale stojíme na začátku a chceme Čechy tomuto principu dobrovolnictví naučit. Pevně věříme, že to může být naše budoucí cesta.“
