Jakých akceleračních programů jste se už zúčastnili?
Naše organizace se v roce 2015 a 2016 zaměřila na rozvoj a vývoj nových služeb, které by zvětšily společenský přínos dosavadního portfolia činností organizace. Hned se třemi službami jsme si tedy vyzkoušeli akcelerátor. Projekt Lepší místo prošel finálem Laboratoře Vodafone. Sociální podnik Socialtrade jsme vyslali do Impact First a po roce od Laboratoře jsme začali zvažovat vstup investora do Lepšího místa, v čemž nám pomohl akcelerátor #třidvajedna na investory.
(Všechny zmíněné programy najdete v hlavním článku tohoto čísla, pozn. red.)
V jakých směrech programy vaší organizaci nejvíc pomohly?
Jednoduše ve všech :-) Například v Lepším místě jsme třikrát překopali obchodní model, ale to mění i primárního zákazníka, trh a v konečném důsledku i produkt samotný. Takže ve všech směrech zažíváte posun. Je však třeba být k sobě upřímný a nebát se měnit již uzavřené a tak nějak funkční. Další pomoc vnímám v oblasti prezentace podstaty našich projektů. Došlo k zestručnění, to co jsme dříve popisovali 10 minut, dnes zabere minutu – tím získáváme čas na budování vztahu se zákazníkem. Posledním příkladem může být systém řízení obchodu. Z nahodilosti se dostáváme k systémové, bedlivě vyhodnocované a řízené činnosti.
Je něco, co vám v akcelerátorech chybělo?
V době účasti jsem byl již poměrně integrován do networku kolem pražského Impact Hubu, takže to, co jsem postrádal, jsem si automaticky doplnil v okolí akcelerátoru, proto nemohu přesně a odpovědně odpovědět. Kde obecně ale vidím prostor pro rozvoj akceleračních programu je v diferenciaci dle úrovně zúčastněných. Je rozdíl mezi vstupem do akcelerátoru s novým nápadem a nápadem, který už 2 roky zkoušíte postavit na nohy, nebo nápadem, jenž po jeho stavbě rok provozujete, byť trochu punkově a s hledáním investora.
Co se vám povedlo přenést do dalšího fungování organizace?
Snažíme se maximum přenést do všech oblastí fungování organizace. Jsme v procesu. Od listopadu se zabýváme měřením dopadu a v březnu s ním chceme jít ven. Změnili jsme systém řízení, zavádíme CRM systém, rekonstrukce se dočká face celé organizace, ale hlavně se maximálně snažíme věnovat lidem, jejich růstu a pochopení toho, o co usilujeme.
Jaký dopad měly tyto programy a posun projektu v nich na váš vlastní pracovní život, které změny se staly, aniž jste očekávali na začátku?
Začal jsem více spát. Více si uvědomovat, že dobrý tým uspěje i s průměrným produktem a naopak. Tak se více orientuji na lidi, tým a systém. Akcelerační programy a pobyt v Impact HUBu přesně sedly k životnímu období, kterým jsem procházel. Tedy období, kdy jsem toužil zkoušet a nechat se inspirovat.
Odnesl jste si i něco nad rámec akcelerátoru?
Odnesl jsem si nové kontakty, přátelství a zkušenosti spousty výborných a schopných lidí. Vše, co jsem si odnesl, se nyní snažím rozdávat u nás i jinde.
Co byste udělal dnes jinak, kdybyste opět zvažoval vstup do nějakého akceleračního programu?
To je zajímavá otázka, protože se aktuálně domnívám, že nikam už nepůjdu, ale kdo ví. Dostal jsem a vzal jsem si velmi mnoho a bude mi nějaký čas trvat vše uvést v praxi, zvyk, návyk a trvalou součást charakteru. Jít někam znova by mohlo znamenat, že se nevracím k již poznanému a nezkouším to aplikovat do ostatních částí organizace. Každopádně bych hned začal více pracovat s Lean Canvas a více testovat a ověřovat nápady a hypotézy svoje i týmu. Co neměříš, to nezlepšíš.
Jak byste zhodnotil využitelnost dostupných akceleračních programů v ČR pro potřeby neziskového sektoru?
Opět dobrá otázka. Využitelné jsou. Měly by být skoro povinné pro všechny programy a služby nezisku. Bohužel ale nejsou vhodně nastaveny pro služby, které mají jen dotační způsob financování. Tam se mnohdy hledají nějaké další zdroje, aniž by se řeklo: „ok, je to služba, jejímž zákazníkem je občan a objednavatel stát, ale pojďme pracovat na inovacích v oblasti nabídky služeb, technologie poskytování služeb, logistice a detekci potřeb zákazníka.“
Kdybyste měl jmenovat jednu pro vás nejužitečnější věc, kterou vám dala účast v akcelerátoru, co by to bylo?
Mentální změna. Přiznal jsem si, že mi jde o zisk. Protože součástí zisku je pro mě v dnešní době automaticky dobro. Ohled na lidi a okolí, kde žiju. V tomto pojetí jsme přestali být neziskovou, ale naopak jsme zjistili, že generujeme obří nadhodnotu. Tuto nadhodnotu chceme nyní investovat do restrukturalizace firem, jež nejsou ziskové vůbec. Ostatní chceme inspirovat a strhnout k akci.
Co byste doporučil dalším neziskovkám před tím, než se rozhodnou do některého akceleračního programu přihlásit?
Nepřemýšlet a neztrácet čas. Žijeme ve velmi proměnlivé době, plné společenských výzev, ale také velkých neznámých. Na řadu těchto výzev reaguje firemní sektor a start-upy lépe a rychleji než neziskový sektor, který jako by byl znárodňován tím pomalým státním tempem, neměnností a kontrolou. Nezisk přitom v minulosti hledal a nacházel řešení společenských problémů, kterými se mnohdy inspiroval firemní sektor a stát je posléze přijal za své.
Dnes firemní svět stále více přijímá za své zmíněný koncept, že přirozená součást zisku je dobro. Start-upy se vrhají řešit skrz inovace mnohá témata od dostupného vzdělávání přes ekologii, zdravotnictví po chudobu. A technologie a data to umožnují. Má-li jim nezisk stačit, musí jednoduše zrychlit a začít pracovat s daty a technologiemi pro prospěch klienta a jeho problému.
