V článku Na Babiše si nedošlápne nikdo, ale na jeho vládu každý pro Echo24.cz se Daniel Kaiser zamýšlel, kolik by vláda ušetřila na daňových úlevách pro podnikatele a na „politických neziskovkách“. Navrhuje je přímo vyjmenovat, nebo aspoň určit, co vláda považuje za nepřijatelnou politickou neziskovou činnost a doporučuje mezi ně zařadit „legrační Evropské hodnoty“ a „váženého Člověka v tísni“. Jde totiž podle něj o skupiny, které „vládě a poslancům mluví do přípravy zákonů nebo se účastní pochybného boje proti jakémusi populismu a odpovídající převýchovy obyvatelstva“. Má také za to, že by si Andrej Babiš z šetření na nich mohl „dělat naději na deset, nebo pět miliard“.

Vezmu to od seznamu. Blacklist nežádoucích nevládních organizací vytvořili před sedmi lety v Rusku a předloni v Maďarsku, další existují v diktátorských a autoritářských zemích Afriky. Pro organizace, které mají část zdrojů ze zahraničí a „představují národní riziko“, zavádí povinnost označovat se jako „cizí agent“, v Maďarsku jako „organizace financovaná ze zahraničí“ pro společnosti, které překročí 7,2 forintů, tedy asi půl milionu korun. Jestli peníze pochází z OSN, EU nebo jde o mezinárodní organizace, zákon neřeší. Jde o symboliku a vytvoření možnosti pro persekuci.

Zmíněné zákony jsou součástí represivní vládní politiky vůči občanské společnosti a zaměřují se výhradně na neziskové organizace, které byly či jsou kritické k vládě, připomínají lidem nepříjemnou minulost a celkově nejsou v souladu s vedoucími úlohami tamních vládních stran. V Rusku je na seznamu protikorupční Transparency International, sdružení Golos, které monitorovalo volby, nebo organizace Memorial, která se zabývá výzkumem a uchováváním vzpomínek obětí politických represí v SSSR. Jsou podrobeny permanentní šikaně a kriminalizaci – včetně věznění zaměstnanců, zabavování počítačů, úředních obstrukcí, finančních a jiných kontrol, očerňování ve státních médiích atp.

Ruská inspirace

Podobné seznamy se odvolávají na inspiraci zákonem Foreign Agent Registration Act (FARA). Ten se ale zaměřuje jen na osoby či organizace přímo napojené na cizí vládu nebo zahraniční lobbistické skupiny. Americké ministerstvo zahraničí na svých stránkách upřesňuje, že do působnosti FARA nespadají mezinárodní organizace jako OSN či organizace, jejichž činnost spočívá „v podpoře náboženských, vzdělávacích, akademických či vědeckých činností či výtvarného umění prováděných v dobré víře“. V americkém seznamu tak najdete například České centrum (příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR zřízená pro celkovou propagaci Česka v zahraničí – pozn. red.) nebo Deutsche Telekom, nikoli ale Helsinský výbor, Human Rights Watch, Transparency či Amnesty International a jiné mezinárodní organizace, které jsou trnem v oku Rusům a Maďarům.

V Česku probublává debata o vyřazení „politických neziskovek“ z možnosti žádat o granty, jejich zákazu či rovnou trestním postihování hlavně na konspiračních a proruských webech a v národoveckém clickbaitu. V „mainstreamových“ médiích se spojení „politické neziskovky“ poprvé objevilo v roce 2013, kdy citovala rozhovor poslankyně ČSSD Vladimíry Lesenské, která se v ruské dumě zúčastnila setkání ruských a evropských poslanců s cílem porovnat „zkušenosti s uplatňováním ruských právních předpisů s evropskou praxí“. Z dalších sedmi zmínek v blozích a na Parlamentních listech v roce 2015 se pak „politické neziskovky“ vyšplhaly na loňských 662 zmínek a letos už prosakují do serióznějších médií spolu se zvláštním jazykem, ve kterém se to hemží výrazy o vymývání mozků, sluníčkářích a převýchově obyvatelstva.

Dnes patří boj proti „ideologickým“ či ze zahraničí financovaným neziskovkám k programovým bodům KSČM, k hlavním politickým cílům SPD nebo nově se formující Trikolóry. Ta se jí věnuje hned na dvanácti místech svého programu, takže to vypadá, jakoby vznikla hlavně kvůli nim. Jejich seznam si Václav Klaus ml. letos vyžádal po vystoupení Petra Hampla, někdejšího zakladatele Bloku proti islámu a předsedy Sdružení přátel heterosexuálního bílého muže, na akci pořádané krajně pravicovým sdružením Akce D.O.S.T. s tím, že pro ně navrhne nulu při hlasování o státním rozpočtu. Svoje legislativní návrhy na omezení rozpočtu a zvýšené kontroly neziskovek s „politickou agendou“ už SPD i Trikolóra předložily k projednání Parlamentu v listopadu.

 


TIP: Na počátku listopadu předložilo hnutí SPD Tomia Okamury návrh zákona, který by upravoval financování neziskovek. Jak to dopadlo?  Čtěte aktualitu z nezisku


Co jsou to ti „političtí“ zač?

V „alternativních médiích“ patří mezi nejcitovanější vlastizrádce a přisluhovače cizích zájmů všechny migrační organizace (ačkoli většina z nich poskytuje jazykové kurzy a jinak pomáhají s integrací cizinců), organizace podporující inkluzi, znalost a toleranci jiných kultur, rozkrývání ruských vazeb, gender a rovnost pohlaví, životní prostředí, Romy a sociálně znevýhodněné skupiny nebo usilující o rovnost práv lidí s odlišnou sexuální orientací. Největšími nepřáteli jsou pro ně liberálové a George Soros, v němž se recykluje konspirace o všemocném kosmopolitním Židovi. Když se Transparency International zaměřila na někdejšího bojovníka proti korupci Andreje Babiše, spadli tam i oni.

Co mají tyto organizace společného? Ze svého pohledu často vůbec nic, z pohledu čtenáře ProtiProudu a Daniela Kaisera jde o „ideologický monolit“, který „určuje veřejnou debatu“ a je ho třeba omezit. Nevadí mu příkladné politické neziskovky jako spolek Přátelé Miloše Zemana, který za současného prezidenta vedl neexistující volební kampaň, ani Institut Václava Klause, jehož hlavní dárce má daňový domicil v Holandsku. Nevadí mu konzervativní think tanky, Občanský institut nebo Aliance pro rodinu. Nic proti nim, ale ten selektivní výběr zarazí.

Myslím, že pravým motivem vytváření podobných seznamů je snaha o omezení názorových oponentů. Části pravičáků jsou nesympatické spolky na podporu cyklistů a feministky, části levičáků sdružení na obranu nositelů zbraní a aktivisté prosazující zákaz potratu. Když z nějaké, většinou radikální, strany označím skupinu na opačném konci názorového spektra za politickou, dělám tím dvě věci. Podrývám její legitimitu (naznačuji, že dělá něco nepatřičného) a vytvářím z ní politického protivníka. Typické to bylo v období normalizace, kdy se omezování a nemožnost politické debaty ve veřejném prostoru projevovala z druhé strany tím, že se politickým gestem stávaly i dlouhé vlasy nebo kšiltovka s Kačerem Donaldem.

Přesně to sledujeme v autoritářských zemích nebo u sousedů, kde se propadají v indexech kvality demokracie, mediální plurality a svobody slova. Slabá opozice vede k hledání nových nepřátel a potencionálních center vzdoru, vadí jí každý jiný názor a náznak samostatného státem neorganizovaného myšlení a aktivit. Všechno s čím nesouhlasí, je označeno za nebezpečnou ideologii.

U nás se na společném nepříteli vzácně shodnou bývalí i současní komunisté a normalizační kádry, nacionalisté, fašisté, ultrakonzervativci a libertariáni, kteří v boji proti občanské společnosti vytváří tichou koalici s vládnoucí ultrapragmatickou stranou. Nevadí jim profesionální lobbisté z komory exekutorů, farmaceutického průmyslu, těžařů a energetických firem nebo zaměstnavatelských svazů, vadí jim ekologové, Romea, Prague Pride, Evropské hodnoty a Člověk v tísni.

Jak do toho ministryně šlápla

Vývoj postojů v kauze „neziskovky“ měl v zásadě dvě fáze. Nejdřív byly špatné všechny. Před dvěma lety se pak bojovníci proti migračním a sluníčkářským neziskovkám dozvěděli, že mezi ně patří fotbalisté, různé sportovní svazy, ale i organizace poskytující sociální služby, na něž jdou dohromady dvě třetiny státních dotací. Od začátku byl přitom hlavním podezřelým už samotný status neziskové organizace. Neřešila se efektivita nebo smysl a různorodost sektoru, kam spadají spolky, nadace, církevní, sportovní, kulturní, vzdělávací nebo „advokační“ organizace, které bojují za práva vymezených skupin či veřejných zájmů. Podezřelé začaly být všechny.

Návrhy na seškrtání dotací pro „neziskovky“ se neopíraly o analýzu, která by proti neziskovkám porovnala náklady služeb zabezpečovaných státem nebo podnikatelskými subjekty, ani nezohledňovaly fakt, že obce, kraje či státní instituce si pro svoji službu vybírají subjekty, které jsou pro ně nejvýhodnější, ale operovaly s negativní nálepkou „neziskovky“. Od začátku totiž šlo o politické zadání a ústupek SPD a KSČM – v rámci tiché koalice s vládním ANO. Ministryně financí Alena Schillerová do toho pak dle vlastních slov „trošku šlápla“. „Tehdy se mi zdálo šílené číslo, které šlo do neziskového sektoru, a říkala jsem, že je nutné to snížit, a narazila jsem,“ uvedla v listopadu v rozhovoru pro Parlamentní listy. Načež začala nabírat „konkrétní zkušenosti, kdy celou řadu neziskovek navštívila.“ Dost možná zjistila, že dvě třetiny organizací poskytují sociální služby, že tyto služby poptává sám stát a velkou část peněz musí organizace dofinancovávat ze svého.

Od tohoto momentu začala každopádně prozřevší část politické scény dělit neziskovky na prospěšné a ostatní, rozuměj politické. U těch se pozornost zaměřila na ty, které mají reálný či předpokládaný vliv na veřejné mínění a prosazují věci, které jsou domněle či reálně protikladné vidění jejich světa. Komunistům se nelíbí neziskovky, které upozorňují na bezpráví páchané jejich režimem, radikální pravice by omezila organizace, které poskytují služby žadatelům o azyl. Problém je, že starost o danou kauzu či klienty dělá z každé společenské aktivity z nějakého úhlu pohledu politickou činnost, protože z podstaty věci zasahuje do veřejných politik.

Právo na život, nebo právo na potrat?

Stát a politici v různorodé směsici zájmů a spontánních aktivit nastavují zákonné rámce a stávají se jejich moderátorem, přičemž se sami musí řídit Ústavou České republiky a především Listinou základních práv a svobod. Na úřadu vlády k tomu stát zřizuje i vlastní orgán, kterým je Rada vlády pro nestátní neziskové organizace. Zapojení neziskových organizací do vyjednávání na různých úrovních státní správy je také jedním z principů schválené Státní politiky vůči NNO na léta 2015–2020.

Neziskovky jsou brány jako přirozený partner státních institucí, protože jsou v řadě záležitostí experty a zastupují významné skupiny obyvatel stojící na okraji zájmu – například desítky tisíc bezdomovců či narkomanů, 800 tisíc lidí v exekuci, stovky tisíc cizinců, různých menšin nebo lidí s postižením. Jiné prosazují transparentnost státní správy a samosprávy nebo zákony na boj proti korupci, jiné varují před čínským a ruským vlivem, jiné pracují v zájmu těchto režimů a jejich byznysu. Některé jsou „pro právo na život“, jiné „pro právo na potrat“. Úlohou státu a politiků jako zástupců veřejnosti je jim naslouchat, propojovat, hledat konsensus a nakonec rozhodnout, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Neziskovkám se tak ve spolupráci s politiky podařilo prosadit řadu věcí, které mohou být vnímány jako politikum. Například hospicová a domácí péče o nemocné a umírající, zveřejňování smluv pro státní nebo polostátní firmy, snížení odměn advokátů a exekutorů za bagatelní pohledávky nebo zastavení exekucí pro děti. Část zákonodárců zase zkouší s podporou myslivců a sportovních střelců do Ústavy České republiky prosadit právo na ochranu se zbraní. Kolik šlo na tyhle „politické“ záležitosti peněz z kapes daňových poplatníků? Těžko říct. Ale předpoklad, že na „politických neziskovkách“ ušetří stát tři až deset miliard z necelých 18 miliard, není reálný ani trochu.


TIP: Desetitisíce dětí si dluh z dětství přenesly do dospělosti. Rodiče za ně nezaplatili pokuty nebo poplatky. K jakému důležitému průlomu došlo u Ústavního soudu? Čtěte aktualitu z nezisku.


Tři scénáře budoucího vývoje

Do budoucna se v podstatě nabízí tři scénáře. První možností je, že stát přijme fakt, že právo na sdružování a vytváření na něm nezávislých organizací patří k dobré ústavní tradici, udělá si analýzu efektivity prostředků vydávaných na služby zajišťované dnes neziskovkami a svoje výdaje zefektivní. Podle druhého scénáře může vybudovat pro uspokojení potřeb občanů vlastní servisní organizace či kooptovat vybrané neziskovky do státního soukolí, dosadit do jejich vedení státní úředníky a začít přísně „regulovat“ spolky, které mu nepůjdou na ruku. Poučit se může třeba v Rusku, Číně nebo u sousedů v Maďarsku. Třetím a bohužel asi nejpravděpodobnějším scénářem je vytvořit mezi dvěma výše zmíněnými hybrid.

Seznam „politických neziskovek“ je zhmotněním snů Václava Klause st. v jeho boji proti NGOismu. Zároveň se na Václavu Klausovi dobře ilustruje radikalizace i posun v celé společnosti. Z někdejšího zastánce „klasické liberální demokracie“ se vyprofiloval k jejím principiálním odpůrcům, podporovatelům radikálně pravicových (často vyloženě proruských) uskupení, který má za to, že „Ústavní soud je instituce, která by vůbec neměla existovat“. Vítězí demokracie bez přívlastků, ale také bez lidských práv, principu dělby moci, brzd a protivah strůjců amerického konstitučního systému a evropských „konzervativních“ konstitučních modelů. Klausův bývalý mluvčí Petr Hájek dnes otevřeně mluví o tom, že „je načase změnit náš politický systém z „kancléřského“ (podle německého vzoru) na polo či zcela prezidentský“.

Politický a společenský pohyb, v němž se z neziskovek stalo silné politikum, souvisí s vyprazdňováním politiky jako takové. Lidé se s politikou nechtějí špinit, stranám klesá počet členů, pomalu klesá účast ve volbách, tradiční strany implodují a čím dál častěji vznikají a zanikají politická hnutí a projekty řízené jedním mužem nebo úzkým okruhem politických podnikatelů bez podpory solidní členské základny. Rozhoduje politický marketing a identitární, kulturní a společenské vymezování jedněch proti druhým. Nejde tolik o zápolení vizí a idejí a hledání společného dobra v rámci vymezených pravidel, ale o hledání klidu, který nám zajistí nejchytřejší a nejbohatší technolog moci. Boj proti neziskovkám je jen vedlejším efektem hledání tohoto mrtvolného klidu.

urban.jpg

Autor článku

Tomáš Urban

Člověk v tísni

Tomáš je vedoucím mediálního oddělení organizace Člověk v tísni

Zůstaňte v obraze

Držte krok se Světem neziskovek, ať vás nepředběhne. To nejzajímavější vám ve správnou chvíli pošleme e-mailem:

Partneři Světa neziskovek

Ani Svět neziskovek se neobejde bez cookies - abyste si tenhle web opravdu vychutnali.
A o ochraně dat chci zjistit víc.