Inspirujeme
ke změně

Dětství je nevratné, pojďme ho tisícům dětí zpříjemnit

Milada Záborcová 5. 10. 2015 Management 7 minut

Ne všechny děti mají štěstí vyrůstat v pevném společenství rodinných vazeb, kde dobře vědí, komu mohou říkat „mami“ nebo „táto“. Jsou děti, které vyrůstají mimo vlastní rodinu. A jsou rodiny, které jim vytvářejí nový domov. Česká republika se však v rámci Evropy potýká v otázce náhradní péče o děti s jedním neblahým prvenstvím. Jsme jedinou zemí, kde i na nejmenší děti může čekat řešení jejich životní situace v podobě ústavního zařízení – v loňském roce bylo takových 8 374. Na to, zda existují kroky k možné změně a jaké aktivity mohou ke zlepšení současného stavu vést, jsme se zeptali paní Věduny Bubleové, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina.

Ne všechny děti mají štěstí vyrůstat v pevném společenství rodinných vazeb, kde dobře vědí, komu mohou říkat „mami“ nebo „táto“. Jsou děti, které vyrůstají mimo vlastní rodinu. A jsou rodiny, které jim vytvářejí nový domov. Česká republika se však v rámci Evropy potýká v otázce náhradní péče o děti s jedním neblahým prvenstvím. Jsme jedinou zemí, kde i na nejmenší děti může čekat řešení jejich životní situace v podobě ústavního zařízení – v loňském roce bylo takových 8 374. Na to, zda existují kroky k možné změně a jaké aktivity mohou ke zlepšení současného stavu vést, jsme se zeptali paní Věduny Bubleové, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina.

PhDr. Věduna Bubleová se dlouhodobě profesně věnuje problematice dětí žijících mimo vlastní rodinu, zdravotně a sociálně znevýhodněných dětí a jejich rodin. Foto: Archiv Asociace dětí a rodina

V červnu 2015 se sedm neziskových organizací, které působí v oblasti péče o ohrožené děti, rozhodlo založit Asociaci Dítě a Rodina. Jaké důvody stály na počátku?

Iniciátorem vzniku asociace byla Nadace Sirius, která spolupracuje s organizacemi, zabývajícími se dlouhodobě problematikou péče o ohrožené děti v ČR. Hlavním důvodem byla současná situace v péči o ohrožené děti v ČR, která je v mnoha směrech alarmující. Zejména, jsme-li poslední zemí v Evropě, která umožňuje umísťování dětí do 3 let do ústavní péče. Situace je o to smutnější, podíváme-li se na bohatou historii péče o ohrožené děti u nás. Koncepci náhradní rodinné péče nám kdysi záviděl celý vyspělý svět.

Co se tedy stalo potom?

V 50. letech minulého století u nás nastoupila ústavní péče jako hlavní řešení situace opuštěných dětí. V té době se dostalo přes pět tisíc dětí z pěstounských rodin do ústavů. V 60. letech vznikla zásadní kniha od pánů profesorů Zdeňka Matějčka a Josefa Langmeiera: Psychická deprivace v dětství. Byla přeložena do mnoha jazyků a vysvětlovala základní problémy psychických traumat v útlém věku a jejich negativní dopad na vývoj dítěte. Také mnoho dalších odborníků – lékařů, psychologů, sociálních pracovníků a dalších – se již v té době snažilo o změny systému. Uvědomovali si hlavní rizika ústavní péče pro zdravý vývoj osobnosti dítěte. O těchto traumatech a vlivu deprivace nemusíme již nyní podávat žádné lékařské, psychologické ani sociologické důkazy. Odborníkům i laikům je známé, jak složitý a traumatický vývoj prožívají děti, které musí žít v ústavech.

Jak je tedy možné, že se u nás situace ani přesto dosud nezměnila?

Celý svět si tuto skutečnost uvědomil, včetně našich dřívějších slovenských, polských a maďarských kolegů. Tyto země nás předběhly a uvědomily si potřebu změn svých systémů péče o dítě hned v 90. letech. Slovensko například před 10 lety zavedlo profesionální pěstounskou péči, transformovalo ústavy a před dvěma lety dokonce zakázalo a deklarovalo, že žádné dítě do 6 let nesmí vyrůstat v ústavu. Přesto, že Česká republika již v roce 1990 ratifikovala Úmluvu o právech dítěte, v roce 2012 schválila Národní strategii ochrany práv dětí a přijala Akční plán k jejímu naplnění, v roce 2013 začala platit Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která jasně deklaruje právo dítěte na rodinnou péči, která má mít vždy přednost před ústavní, je současná situace stále nejasná, nepřehledná a změny přicházejí velmi pomalu.

Ač mohou dětské domovy rekonstrukcí získat dojem opravdového domova, vyrůstání v rodině dětem nenahradí. Foto: ZŠ a dětský domov Prostějov

V čem spočívají hlavní problémy v oblasti péče o ohrožené děti?

Jedním z hlavních problémů je roztříštěnost systému péče o děti, který spadá pod tři ministerstva (MŠMT, MPSV a MZ). To způsobuje nejednotnost postupů při péči o ohrožené děti a současně i problematickou a zdlouhavou komunikaci při řešení situace konkrétního dítěte. Rovněž tak soudní řízení, řešící další osud dítěte, jsou velmi zdlouhavá a mnohdy neupřednostňují náhradní rodinnou péči před péčí ústavní. Dalším faktorem složitosti a nepřehlednosti systému je skutečnost, že v České republice existuje pouze metodické vedení orgánů sociálně-právní ochrany ze strany MPSV. Důležitá rozhodnutí a řešení jsou však v kompetenci jednotlivých krajů, což bohužel dává velký prostor pro nejednotný postup při rozhodování o osudu dětí.

Jak dopadá ústavní péče na vývoj dětí a jejich schopnost začlenit se do kolektivu poté, co ústav opustí?

V dětských centrech, dříve kojeneckých ústavech, se o děti do 3 let věku stará zdravotní personál, který samozřejmě nezajistí jejich emocionální, psychosociální a citový rozvoj. Dětské domovy pro děti do 18 let věku jsou v gesci MŠMT. Mnohé z nich se transformují, většina dětí ale přesto setrvává ve velkých budovách se stále se střídajícím personálem. Děti tam vyrůstají v uměle vytvořeném prostředí bez vazby na zkušenosti z běžného života. Jejich vstup do života je tak i přes častou snahu ústavů i řady dalších organizací velmi problematický a má negativní vliv na jejich zařazení do společnosti, navazování mezilidských vztahů atp. Tyto děti často v běžném životě selhávají. Mnohé výzkumy dokazují, že děti, které byly vychovávány v ústavech, trpí dlouhodobými následky psychické deprivace a musí se vyrovnat s řadou sociálně-patologických návyků a problémů.

Co je tedy smyslem činnosti Asociace? K jakým směřuje cílům?

Asociaci jsme založili, abychom především napomohli sjednocení systému péče o ohrožené děti. To považujeme za základní krok, který povede ke zjednodušení celého procesu a zejména ke zkvalitnění služeb, které rodiny s ohroženými dětmi potřebují. Hlavními cíli asociace je, aby každé dítě mělo někoho, s kým může navázat trvalý a bezpečný vztah, aby dítě mohlo primárně zůstat ve své rodině a pokud to není možné, aby mohlo vyrůstat v rodině náhradní. Záleží nám na tom, aby žádné dítě mladší 7 let nebylo umístěno do ústavní péče - k tomu je třeba zajistit dostatek kvalitních pěstounů všech specializací.

Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?

Asociace je připravena veškerými svými silami, zkušenostmi a znalostmi přispět ke zlepšení a rozvoji systému péče o ohrožené děti u nás a zavádět ho systematicky do praxe. Snažíme se vysvětlovat odborné i laické veřejnosti problémy současné situace a nabízet možné cesty k řešení, aby byla dodržována základní práva dětí, jejich právo na rodinu, bezpečný a zdravý vývoj. Jsme rádi, že za dva měsíce se k nám přidalo 23 organizací, které se starají o ohrožené děti, mají praktické zkušenosti a výsledky a ztotožňují se s naším prohlášením a cíli. Neměli bychom totiž zapomínat, že čas dětí plyne daleko rychleji než čas nás dospělých a je nevratný.

Věduna Bubleová

Předsedkyně Asociace Dítě a Rodina

Autor článku

Milada Záborcová

Lektorka

Zůstaňte v obraze

Držte krok se Světem neziskovek, ať vás nepředběhne. To nejzajímavější vám ve správnou chvíli pošleme e-mailem:

Partneři Světa neziskovek

Ani Svět neziskovek se neobejde bez cookies - abyste si tenhle web opravdu vychutnali.
A o ochraně dat chci zjistit víc.