Ještě před několika lety jsem ke své nelibosti pozorovala, že se česká kulturní scéna výrazněji nevěnuje ekologickým tématům. Ani z hlediska obsahu, ani z hlediska formy. Přestože se ekotémata začala postupně objevovat ve všech žánrech, u realizací samotných akcí pořád přetrvávala (až na čestné výjimky) snaha „udělat to hlavně co nejlevněji“, což se ovšem podfinancované české kultuře dalo těžko vyčítat. Se světovou akcentací ekologické krize se konečně diskuze otevírá i v Česku. Důkazem budiž konference „Lesk a bída ekologické udržitelnosti“ pod křídly Pražského Quadriennale.
Nezisková organizace se má strategicky rozvíjet a usilovat o to, aby rozvoj byl dlouhodobě udržitelný. Už jste to slyšeli stokrát, ale jak na to? Jedním z aspektů k nezaplacení je funkční správní rada. Ta je aktivní nejen na papíře, ale iniciativně se podílí na chodu neziskovky. V prvním díle článku si přečtěte o formálním působení správních rad – tak jak jim velí zákony, dobrá praxe, případně interní řídící dokumenty a pravidla.
Drobná žena, tlumený projev. Lokty má ale ostré. Během dvouhodinového rozhovoru Terezie často soustředěným pohledem pátrá v dálce za oknem. „Otevření nestátního sektoru pro mě byly dveře ke svobodě,” říká o přelomovém roku '89. Její slova jsou plná revolučního odhodlání. A také zklamání. „Úplná proměna myšlení českého národa není možná,“ konstatuje.
Možná jste v organizaci začínali jako skupinka nadšenců odhodlaná změnit věci k lepšímu. Pojil vás tehdy stejný zájem, a proto bylo jasné, kterým směrem se vydat. Od té doby uplynulo pár let, získali jste prostředky, rozrostli jste se a váš záběr se rozšířil. Najednou vidíte, že směr, který byl zpočátku tak přímý a srozumitelný, si teď každý z organizace vykládá po svém.
Lidé s handicapem – asi vás automaticky napadnou překážky, se kterými se potýkají. Tou největší je zatím ale bariéra v komunikaci. Energický Heřman Volf, zvaný Héřa, zaujatě vypráví o tom, jak ve své Cestě za snem nechce handicapovaným pomáhat tak, jak to dělají ostatní. A daří se mu to. Vysvětluje, že je úplně jedno, jestli někdo z nás neslyší, zotavuje se z těžké nemoci nebo se nemůže postavit na nohy – v jeho závodech musí stát všichni na stejné startovní čáře. Bez rozdílu. Bez výhod. Pokud máte i vy trochu pocit, že lidé s handicapem potřebují „zvláštní režim“, přečtěte si tento rozhovor. Héřa Vám pomůže podívat se na věci trochu jinak. A že k tomu má co říct!
Public Relations neboli PR. Zdálo by se, že tohle slovní spojení už běžně patří do slovníku moderního člověka, tak proč se u něj zastavovat? Víme, že běžní smrtelníci se v tom občas mohou trochu koupat, přece jen hranice mezi PR, marketingem i jejich jednotlivými nástroji může být neostrá. Což nám doba „onlajnu, digitálu a soušl“, všech těch Facebooků, Instagramů, Twitterů, bloggerů a youtuberů příliš neusnadňuje. Vše se propojuje, míchá, hranice se stírají, všechno souvisí se vším. Kdo se v tom má vyznat? Pojďte si o PR přečíst to podstatné – je tu pro vás a stokrát se vám vyplatí.
Asociace poskytovatelů služeb lidem s autismem - Česká republika (dříve APLA ČR) vznikla v roce 2000. Členové Asociace postupují společnými kroky hlavně v oblasti propagace a zavádění účinných strategií zlepšování kvality péče o osoby s poruchou autistického spektra (PAS). Aktivně se zasazují o legislativní změny a usilují o zvýšení úrovně všeobecné informovanosti. Asociace, jak jste ji znali, dnes prochází zásadní proměnou – co bude jinak?
Neziskový projekt organizace Učitel naživo nabízí unikátní výcvik pro učitele. Nově se v pilotním projektu zaměřuje i na ředitele škol. Proč se organizace rozhodla zlepšovat vzdělávací prostředí právě tímto způsobem, přiblížil fundraiser Kryštof Vosátka.
Zoran Dukić pracuje jako fundraiser – a je opravdu v pohodě. Energická povaha a temperament vedle obchodních zkušeností mu dnes pomáhají získávat prostředky pro lidi s mentálním handicapem. Jeho cesta do organizace POHODA – společnosti pro normální život lidí s postižením, však vedla přes mnoho odboček. O tom, jak se ze Srbska dostal do Čech, jak si hledal slovo fundraising ve slovníku i jak se mu daří bořit zažité představy, se dočtete v následujícím článku.
Společnost, ve které žijeme, je doslova posedlá čísly, a to snad někdy až do té míry, že čísla bývají důležitější než samotná realita, kterou by měla odrážet. Skutečnými šamany ve sběru informací a jejich převádění na čísla jsou statistikové. Výsledkům jejich práce můžeme a nemusíme věřit, jedno je ale jisté - aby nás bral někdo vážně, potřebujeme je.
Kdo by neznal skauty (nebo snad sám nebyl členem). Skaut patří k největší výchovné organizaci pro děti a mládež v Česku. Kromě dobrodružných pobytů v přírodě a tmelení kolektivu, vede skauting děti a mladé lidi k zájmu o okolí a aktivnímu vstupování do společenského dění. Podívejte se, jak pomáhají zlepšovat svět.
Návrh zákona zabývající se regulací lobbingu právě prochází Poslaneckou sněmovnou. Jaké případné dopady bude mít na nevládní organizace? Bude se zákon týkat také osob vykonávající lobbistickou činnost „pro dobro věci“ či „ve veřejném zájmu“? Ptali jsme se Jiřího Kaprase z Ministerstva spravedlnosti ČR, který má na starosti přípravu zákona o lobbování a zákona o ochraně oznamovatelů.
Ne všechny děti mají štěstí vyrůstat v pevném společenství rodinných vazeb, kde dobře vědí, komu mohou říkat „mami“ nebo „táto“. Jsou děti, které vyrůstají mimo vlastní rodinu. A jsou rodiny, které jim vytvářejí nový domov. Česká republika se však v rámci Evropy potýká v otázce náhradní péče o děti s jedním neblahým prvenstvím. Jsme jedinou zemí, kde i na nejmenší děti může čekat řešení jejich životní situace v podobě ústavního zařízení – v loňském roce bylo takových 8 374. Na to, zda existují kroky k možné změně a jaké aktivity mohou ke zlepšení současného stavu vést, jsme se zeptali paní Věduny Bubleové, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina.
Ve skutečnosti je v České republice běžnou praxí ústavní péče. Více než 1 200 českých dětí začíná psát svůj životní příběh v kojeneckých ústavech, daleko od opravdové rodiny. To je mimochodem nejvíce v Evropě. Sedm neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče nyní založilo Asociaci Dítě a Rodina. Důvodem byla snaha o účinnější prosazování změn v systému péče o ohrožené děti v České republice.
Načítám
