V uplynulých dnech se následkem turecké ofenzivy na severovýchodě Sýrie dalo do pohybu více než 250 tisíc lidí. Pětidenní příměří dohodnuté mezi Tureckem a USA v úterý večer vyprší a lze očekávat pokračování už osmiletého válečného konfliktu. Jednu z největších humanitárních krizí současné doby přibližuje Tomáš Kocian.

Kolika lidí se může dotknout turecká ofenziva na severovýchodě Sýrie?

Podstatné bude, co se stane po uplynutí pětidenního příměří... V oblasti na severovýchodě Sýrie, kde zamýšlejí Turci utvořit nárazníkové pásmo, žije více než půl milionů lidí. S městem Kámišlí je to více než 900 tisíc. Další vpád Turecka je může přinutit k odchodu.

Jak situaci na místě uklidnilo pětidenní příměří?

Ke snížení vojenských aktivit jednoznačně došlo a do jisté míry příměří funguje. To ale neznamená, že někde nemůže dojít k porušení. Tak je to ale fakticky s každým příměřím.

Měli jste čas se na tureckou ofenzivu humanitárně připravit? Počítali jste s tímto scénářem?

Určitě, protože už v prosinci minulého roku prezident Erdogan pohrozil vojenským vpádem do severovýchodní Sýrie. Situace pak navíc dále eskalovala v létě letošního roku, kdy Turci začali vehementněji prosazovat svůj plán s tzv. safe zone. V zásadě jedna z těch variant se naplňuje, takže to pro nás není veliké překvapení a vytvořili jsme si rezervy. Jde o způsob předzásobení, abychom byli schopni v případě zvýšeného počtu vnitřních uprchlíků reagovat. Překvapila nás pouze intenzita, se kterou Turecko zaútočilo do severovýchodní oblasti. Nepředpokládali jsme, že to bude skoro na všech místech fronty.

kocian.png

Tomáš Kocian

Člověk v tísni – koordinátor humanitárních programů na Blízkém východě

Vystudoval sociální antropologii na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 2002 pracuje jako humanitární pracovník pro organizaci Člověk v tísni. Působil na různých pozicích v jižní Asii (Pákistánu, Afghánistánu), na Balkáně nebo ve východní Evropě. Mezi jeho záliby patří historie, politika a letadla. Je ženatý a má dvě děti.

Rizika pro humanitární pracovníky

Byli jste nuceni stáhnout své lidi z oblasti. Podařilo se je už vrátit zpět a pokračovat v humanitární práci, nebo vyčkáváte na další vývoj nepřehledné situace?

Standardně máme v této oblasti na místě seniorní management, což jsou většinou cizinci, pak střední management a také tzv. field staff, což jsou místní lidé pracující přímo v terénu. Kvůli ofenzivě zde hrozilo našim zaměstnancům bezprostřední nebezpečí z důvodu potenciálního rozmístění jednotek Damašku (vojáci režimu syrského prezidenta Assada – pozn. red.). Riziko zde tedy bylo a stáhli jsme proto zahraniční zaměstnance ze země.

S místními zaměstnanci je to pokaždé obrovské dilema a složitá situace, protože je nemůžete dostat přes hranice z jejich vlastní země a navíc mají v oblasti své rodiny. Proto se jim snažíme maximálně pomoct aspoň v případě relokace, když potřebují na čas změnit místo.

Například velká část našich zaměstnanců se stáhla z města Kobání ležícího bezprostředně na hranicích s Tureckem a nyní se tam opět postupně vrací. Snažili jsme se jim aspoň finančně pokrývat cesty mimo domovy. Přestože máme v pravidlech, že neplatíme zaměstnancům platy dopředu, tak v těchto případech nouze jim můžeme vyplatit dvě mzdy předem. Cílem je, aby nezůstali úplně bez finančních prostředků. Nicméně moc toho pro ně upřímně udělat nemůžeme. V případě cizinců je to mnohem jednodušší, protože je můžeme stáhnout ze země, a tím dostat mimo bezprostřední ohrožení. Místní zaměstnanci se obávají toho, že pokud zůstanou, mohou být syrskými jednotkami ohroženi kvůli faktu, že pracovali pro INGO (international non-governmental organization, tj. mezinárodní nevládní organizaci – pozn. red.).

Jak to vypadá aktuálně na severozápadě Sýrie? Mluví se o tom, že zde jde o ještě složitější situaci...

Na severozápadě Sýrie působíme trochu v jiném modu. Na místě máme asi 200 místních zaměstnanců, kteří tam pracují dlouhodobě, a jsou řízeni managementem ze zahraničí. Je tomu z důvodů čistě bezpečnostních, protože na místě operuje spousta radikálních islamistických skupin. Hodně tam jednu dobu bujely také únosy cizinců. Bylo to ještě v letech 2013–2014, kdy cizinci do oblasti směli. Někteří novináři, humanitární pracovníci a další byli zabíjeni tzv. Islámským státem. Z těchto důvodů my do této oblasti cizince nepouštíme, respektive nikdo už do této oblasti cizince nepouští.

Uprchlické tábory poskytují alespoň základní podmínky pro přežití. Zdroj: Člověk v tísni

Současná vojenská ofenziva je také hrozbou pro 3,6 milionů syrských uprchlíků v Turecku. Dokážete si představit, že by se tito lidé přesunuli na severovýchod Sýrie, jak plánuje turecký prezident Erdogan?

Popravdě si to příliš představit nedokážu... Jedině si dokážu představit, že dojde k přesunu menšího počtu syrských obyvatel. Následně vznikne veliký tlak na ostatní Syřany sídlící v Turecku – například jim bude odebrán status dočasné ochrany, zruší se pro ně možnost bezplatné zdravotní péče a bezplatné docházky do škol. Je nutné říct, že po určitou dobu byl turecký stát vůči Syřanům velmi vstřícný a poskytl jim poměrně dobrou podporu. Novým tlakem by je ale mohl donutit k odchodu, ale domnívám se, že nikoli do tohoto pohraničního pásma. Muselo by se zde vybudovat velké množství táborů a musel by je někdo spravovat, což by stálo hodně peněz. Syřané si budou podle mě hledat cesty jinam...

Kde najdeme v Sýrii oblasti, které jsou méně zasažené válkou? Je ještě někde relativně klid?

Alespoň sekundárně se válka dotýká celé Sýrie, protože ekonomická situace země je katastrofální... Jinak ale méně zasažena je velká část Latákie, celá provincie Tartus (pobřežní oblast u Středozemního moře – pozn. redakce) nebo třeba velká část Damašku a část jeho okolí, kde se nikdy nebojovalo. Každopádně není to tak, že by všechna města, ve kterých se bojovalo, byla tak zjizvená a zničená jako známe z obrázků Homsu nebo Rakky. Válka někdy přeskočí určitá místa a někdy se naopak zasekne v určité části a oblast je pak prakticky srovnána se zemí. Pokud byste tedy někde v Sýrii jeli, tak si ani nemusíte uvědomit, že jste ve válce. O deset kilometrů dál už ale uvidíte naprostou zkázu.

Chleba, hnojivo i posttraumatický syndrom...

Člověk v tísni zajišťuje v zemi potravinovou bezpečnost a velký počet dalších humanitárních programů. Můžete některé popsat?

Potravinovou bezpečnost formou potravinových lístků organizujeme na severovýchodě Sýrie. Za ně si mohou lidé koupit jakékoli dostupné jídlo. Potravinové vouchery dáváme hlavně vdovám s dětmi a rodinám se starými lidmi – tedy těm, kteří nemohou pracovat. Pro jiné skupiny s omezeným příjmem, které ale mají v rodině aspoň někoho, kdo může pracovat, pořádáme veřejně prospěšné práce. Díky tomu dostávají lidé denní mzdu a zároveň udržují v chodu veřejnou infrastrukturu.

Dodáváme také mouku do místních pekáren, aby bylo možné prodávat lidem levnější chleba. Na místě podporujeme farmáře formou voucherů, za které si mohou před sezónou koupit třeba potřebné osivo nebo hnojivo. Zaměřujeme se i na obnovu vodovodních sítí v 26 vesnicích.

Na severozápadě Sýrie realizujeme náš vzdělávací program. Podporujeme 31 existujících škol, kde platíme platy učitelům, dodáváme jim učební pomůcky nebo třeba dáváme učitelům tréninky, jak mají pracovat s dětmi s posttraumatickým syndromem. Je to pomoc pro asi 12500 dětí. Ještě zásadnější je pak organizování školních aktivit v uprchlických táborech, kde děti třeba 2–4 roky nechodily vůbec do školy. Realizujeme zde tzv. catch-up classes, které mají za cíl pomoct dětem dohnat zameškanou látku, nebo literacy courses zahrnující výuku čtení a psaní. V táborech je to pomoc pro zhruba 4500 dětí. Emergency pomoc ve formě balíků jídla nebo finanční hotovosti pak dáváme lidem, kteří jsou na útěku v důsledku zhoršené bezpečnostní situace.

Některé syrské děti nemají možnost chodit do školy i několik let. Zdroj: Člověk v tísni

Kolik nevládních organizací v Sýrii aktuálně působí?

Přesná čísla si nepamatuji, ale odhadem na severovýchodě Sýrie jsou více než čtyři desítky mezinárodních nevládních organizací a pak řada místních. Co se týče severozápadní oblasti, tak to odhaduji na třicítku organizací. Řada organizací působí pak ještě na území Damašku, které je kontrolováno syrskou vládou. Zde ale přesnější data nemáme, protože Damašek odmítá některé organizace registrovat.

Pokoušeli jsme se o to po dobu tří let také my, ale vždy se zamítavým stanoviskem. Pokoušet se o to budeme, dokud budou na místě trvat potřeby lidí. V Sýrii nestraníme nikomu, ani na místech, kde dlouhodobě působíme. Na obou stranách konfliktu jsme pracovali třeba také na Ukrajině.

Příměří by mělo v Sýrii platit do úterý. Jaký očekáváte další vývoj? 

Pracujeme prakticky se dvěma scénáři. První počítá s tím, že ofenziva již nebude pokračovat. Ten druhý, že boje opět propuknou. Pak nastane větší pravděpodobnost přítomnosti syrské armády na daném území a větší kontroly. Řada našich zaměstnanců se obává, že budou povoláni do armády, šikanováni nebo jiným způsobem pronásledováni. To může skutečně ochromit fungování organizace. V případě, že by se Damašek ujal administrativy celého území, tak by to mohlo znamenat zákaz činnosti pro nevládní organizace včetně Člověka v tísni.

Děkuji za rozhovor.

Štítky: Lidé Rozhovor
profilovka_SN.PNG

Autor článku

Kateřina Čížková

Nadace Neziskovky.cz

Kateřina je redaktorkou a editorkou Světa neziskovek. V Nadaci Neziskovky.cz se stará o komunikaci. Spolupracuje s Člověkem v tísni (Jeden svět na školách), duhovým festivalem Prague Pride a je mediálnou koordinátorkou filmového festivalu o lidských právech Jeden svět Louny. Neziskovou bublinu opouští při psaní textů pro vydavatelství Burda.

Zůstaňte v obraze

Držte krok se Světem neziskovek, ať vás nepředběhne. To nejzajímavější vám ve správnou chvíli pošleme e-mailem:

Partneři Světa neziskovek

Ani Svět neziskovek se neobejde bez cookies - abyste si tenhle web opravdu vychutnali.
A o ochraně dat chci zjistit víc.