Co dělá firmu šťastnou? A jak zvýšit spokojenost v neziskovkách? Specialista na štěstí v práci Michal Šrajer nadšeně vypráví o tom, proč by lidé měli zůstávat lidmi, co zjistil během cesty kolem světa, i o tom, že štěstí máme každý jen ve své hlavě.

michal_srajer.jpg

Michal Šrajer

Happiness@Work, stestivpraci.cz, mDevCamp

Michal se před lety stal prvním českým happiness manažerem. Po roční cestě kolem světa, během které poznal řadu firemních kultur, založil portál www.stestivpraci.cz a pravidelnou konferenci Happiness@Work. Je také hrdým členem sítě Red Button. Dnes se naplno věnuje tomu, co mu dává největší smysl - pomáhá firmám směřovat ke štěstí v práci.

Michale, ty jsi úplně první happiness manažer u nás. Je to tak?

Pravda je taková, že v IT firmě, kterou jsem s kamarády založil, jsem se do té pozice sám jmenoval. Byli jsme tři zakladatelé, jeden byl CEO, druhý CFO a já chtěl taky být C-něco-O (smích). Tak jsem si vymyslel CHO (Chief Happiness Officer pozn. red.)

Co tě k tomu vedlo?

Před deseti lety mě k tomu v Dánsku inspiroval kamarád  Alex Kjerulf, který o tématu přednáší po celém světě. Až postupně jsem začal zjišťovat, v čem to vlastně spočívá. My jsme si zpočátku mysleli, že podnikat v IT bude hlavně o tom, co jsme se naučili na MatFyzu.

Brzo jsme ale zjistili, že technologie se velmi rychle mění, ale lidé by ideálně měli zůstávat. Ukázalo se, že lidé jsou důležitější než technologie a nemá smysl se jim nevěnovat.

Jak jsi postupoval dál?

Před čtyřmi lety naši IT firmu koupil Avast, takže jsem další dva roky pracoval jako CHO právě tam. Potom jsem cítil, že je čas získat nějakou perspektivu, a tak jsme vyrazili s rodinou na roční cestu kolem světa. Po návratu jsem přemýšlel, co dál, a rozhodl jsem se, že budu dělat to, co mi dává hluboký smysl - pomáhat lidem, aby mohli být lidmi i v práci.

Proč je štěstí v práci tak důležité? Odpověď přináší Alex Kjerulf:

 

 

Nedá mi to nezeptat se - jsi šťastný?

Někdy víc, někdy míň! Ono to svádí, že? Happiness manažer by měl být přece konstatně šťastný… Zdá se mi, že čím víc mám to téma pod kůží, tím víc zjišťuju, že nejde o to být v každém momentě co nejvíc šťastný a na všechny se usmívat. Jde spíš o umění respektovat každého člověka v jeho aktuální životní situaci a emočním rozpoložení.

Jak se to promítá do role happiness manažera?

Být člověkem znamená třeba to, že mám nějaké emoce - a samozřejmě nejen radost, štěstí a nadšení, ale i ty negativní. Úlohou happiness manažera je umět vnímat nebo pomoci nastavit firmu tak, aby dokázala respektovat i tyhle věci.

Když člověku zemře někdo v rodině, tak prostě nebude ten den, týden nebo měsíc skákat radostí a se všemi se objímat. A to je v pořádku! Měli bychom to umět respektovat a nepožadovat po ostatních stoprocentní plnění pracovní role a “profesionální skrývání emocí” v každé situaci.

Takže jsi taky člověk? :)

Doufám, že jo! Snažím se být čím dál víc člověkem i sám za sebe. Happiness pro mě není roztleskávač a cheerleader, ale člověk, který pomáhá přenastavit firmu na různých úrovních - ať už je to způsob předávání zpětné vazby, komunikace a propojování lidí mezi sebou, nebo budování smysluplné strategie a porozumění hodnotám.

Je důležité rozumět tomu, jak otevřeně spolu můžeme mluvit, nebo jak souvisí moje práce s tím, co dělá náš tým nebo celá firma.

Banány a fotbálek v kanceláři ke štěstí nestačí

Zmiňuješ vzájemnou komunikaci a propojování - jsou pro spokojenost v práci zásadní osobní vztahy?

Rozhodně. Nic z toho, co jsem zatím viděl nebo četl, mi to nevyvrátilo. Na to, co je štěstí v práci, se můžeme samozřejmě dívat z různých úhlů, třeba psycholog Martin Seligman říká, že je to PERMA - positive emotions (pozitivní emoce), engagement (angažovanost), relationships (vztahy), meaning (smysl), accomplishments (úspěchy).

Mně se potvrzuje, že důležité jsou hlavně dvě věci: relationships - vztahy mezi lidmi a results - možnost dosahovat výsledků, které jsou pro mě smysluplné. JÁ musím chápat, jak k výsledkům přispívám.

Není nad vztahy. Z konference Happiness@Work. Zdroj: Happiness@Work

 

Celá tahle “happiness problematika” teď zažívá velký boom. Je to vůbec seriózní záležitost?

To je dobrá otázka. Já i spousta ředitelů firem nebo dalších happiness manažerů se snažíme, aby byla. Bohužel se to ale v posledních dvou letech stává velkým trendem, což samozřejmě způsobuje i to, že v některých podáních to seriózní není. Prostě se rozkřiklo, že je trendy mít happiness manažera, tak nějakého člověka na stejně nazvanou pozici najmeme a tím to končí. Míjí se to s podstatou věci.

Takže není tak daleko od pravdy představa happiness manažerky jako sekretářky, která vybaví sedacími pytli chill-out zónu ve firmě a tím to končí?

Moje kamarádka to přirovnává k rychlému náběhu energie po tom, co se nacpeš dobrotou plnou cukru. Rychle ti energie naskočí, ale stejně rychle ti cukr zase dojde, začne ti být špatně a musíš si dát znovu. To se ve firmách často stává. Všechny tyhle vnější “dodávky energie” fungují jen krátkodobě. To, že budeš mít v práci fotbálek nebo banány zadarmo, tě třeba potěší, ale dlouhodobě šťastnou tě to neudělá.

Snažíš se v tomhle o nějakou kultivaci?

Snažím se na několika úrovních. Založili jsme portál  www.stestivpraci.cz, pořádáme konferenci Happiness@Work. Na Facebooku máme skupinu  Happiness Managers CZ/SK, kde se snažíme šířit kritický pohled na věc - jde nám o to, aby samotní happiness manažeři hledali to, co je skutečnou náplní jejich práce.

Pořádáme různé přednášky i interní “nekonferenci”. Ukazujeme těm, které to zajímá, odborné studie a výzkumy, aby se měli o co opřít.

Například?

Zajímavé studie má třeba Dan Gilbert. Říká, že my lidé jsme strašně špatní v předpovídání toho, co nás doopravdy udělá šťastnými.

V jedné studii se například Dan ptal jedné skupiny lidí, jakou odměnu by dostali radši - peníze, nebo týdenní dovolenou? Lidé si vždycky zvolili peníze s tím, že si za ně tu dovolenou přece můžou koupit. Druhou skupinou poslal na tu dovolenou rovnou.

S odstupem času pak v dotaznících měřili jejich spokojenost a samozřejmě - pozitivní dopady společných zážitků na dovolené měly dlouhodobější efekt. Za ty peníze si lidé navíc dovolenou nikdy nekoupili.

Jak je to se zaváděním happiness principů do organizace?

Strašně záleží na lidech a na autenticitě jejich motivace. Pokud mě k tomu přivede článek o tom, že šťastnější zaměstnanci mi vydělají víc peněz, a nic víc, tak to prostě nebude fungovat.

Kromě happiness manažerů je dobré do toho zatáhnout i nejvyšší úrovně managementu - bez nich to celé totiž nemůže fungovat na 100 %. Nejde to ale tlačit na sílu. Ideální samozřejmě je, když se protnou snahy seshora i zdola :)

 

Poslechněte si, jak Leoš Jiřele z výrobního družstva SOLEA řídí firmu s lidskou tváří:

Nemá smysl tlačit na pilu. Ideální je, když štěstí v práci roste samo

Co když mám v neziskovce nebo firmě lidi, kteří novým přístupům nejsou otevření?

Je dobré se s nimi otevřeně pobavit o tom, co je důvodem. Potkal jsem stovky lidí, kteří už samotnému pojmu “štěstí v práci” nevěřili. Když jsem jim ale vysvětlil podstatu, podloženou fakty a výzkumy, tak to jejich názor změnilo. Když pochopí, že to není o tom, že se budeme od zítra všichni objímat, tak jim prostě dojdou argumenty.

Může se “šťastnou” stát každá firma nebo neziskovka?

Já tomu říkám spíš lidská firma. A myslím si, že ano. Tedy možná s výjimkou firem, podstatou jejichž byznysu je “dělat zlo”. Ještě mě nikdo nepřesvědčil o opaku. Vážně to není záležitost deseti bohatých pražských IT firem, které na to štěstí mají dost peněz, jak si mnozí myslí.

Ale samozřejmě je nutné mít na čem stavět. Třeba v sérii investigativních reportáží “Hrdinové kapitalistické práce” z prostředí nejhůře placených zaměstnání v ČR se setkáváme s opravdu nemocnými firmami - tam je potřeba nejdřív se vyhrabat k zákonným normám. A teprve pak bychom se mohli začít bavit o štěstí.

Jakou firmu považuješ za šťastnou, lidskou?

Tak třeba firmu Sonnentor. Její ředitel Josef Dvořáček tomu, co dělá, nutně neříká štěstí v práci, buduje ale firmu, která respektuje své lidi a dává jim prostor, aby opravdu lidmi mohli být. Vy tam přijdete a hned to cítíte. Přátelská atmosféra, lidé, ne lidské zdroje. Je to přitom výrobní firma - lidé tam opravdu stojí u strojů a nemůžou každých pět minut chodit na kafíčka.

Stejně tak třeba SOLEA - to je výrobní družstvo, které mimochodem zaměstnává 70 % handicapovaných. Její zakladatel Leoš Jiřele prochází firmou, má si s každým co říct, činnost každého zaměstnance je respektovaná, má svůj význam, stejně jako jejich názory. On své zaměstnance zapojuje do určování cílů, diskutuje s nimi. Je z toho velmi cítit, že jsou prostě součástí firmy - nejsou to stroje, na které shora padají úkoly.

Josef Dvořáček o firmě Sonnentor, kde roste radost: 

 

Osobní pohled na věc je důležitější než realita

Co můžu udělat, když chci mít šťastnější pracovní prostředí ve své neziskovce? A myslím tím i neziskovky, kde pracuje 6 lidí, kteří dohromady dají 2,5 úvazku, a opravdu nikdo není zrovna specializovaný na HR…

Samozřejmě si nepůjdete najmout happiness manažera, ale úplně stačí, když si někteří z vás vezmou téma za své. Nehledě na to, čemu se normálně v práci věnují - důležité je, že vám to přijde smysluplné. V téhle “pracovní skupince” se pak můžete třeba jednou za měsíc scházet a postupně připravit nástroje a návrhy aktivit a změn, které nabídnete ostatním.

Čeho se při tom můžeme chytit?

Existuje hromada knih a online zdrojů, pro začátek určitě doporučuji knihu Alexe Kjerulfa - Jak být šťastný od 9 do 5. Popisuje tam například, že existují dva typy manažerů - výsledkoví a vztahoví. Ukazuje se, že nejúspěšnější jsou ti, kteří dokážou tyhle dvě roviny propojovat. Myslím, že v neziskovkách převládají hlavně ty vztahové typy - je nám spolu dobře, ale trochu se zapomíná na to, že jsme tu proto, abychom něčeho dosáhli.

V neziskovkách máte ale neuvěřitelnou výhodu v tom, že dost dobře chápete smysl existence vaší organizace. A věříte mu - jinak byste to nemohli dělat. Ve velkých mezinárodních firmách tohle bývá obtížnější, zaměstnanec mnohem obtížněji chápe širší kontext své práce, nedohlédne na ten celek, ke kterému svou troškou ve výsledku přispívá. Navíc v pár lidech dost jednoduše navážete osobní vztahy, což ve firmě s tisíci zaměstnanci tak snadné nebývá.

O to větší výzva ty vztahy v neziskovce mohou být! Před kolegy, kteří ti nesedí, jen tak neutečeš.

Já mám v tomhle moc rád přístup americké vědkyně Carol Dweck - přišla na to, že úspěch nebo právě to štěstí v práci závisí hlavně na nastavení mysli každého z nás. Tvrdí, že si můžeme vytvořit jakýsi růstový mindset. To znamená uvědomit si, že náš mozek je tvárný, a všechno kolem nás se odvíjí od způsobu, jakým uvažujeme.

Co všechno dokážete, když věříte, že se dokážete zlepšovat? Ve svém TED talku vysvětluje Carol Dweck:

Dá se tenhle pozitivní náhled na svět nějak osvojit?

Každý může začít třeba jednoduchým cvičení “3 pozitivní věci” - prostě si každý večer uvědomíš a zapíšeš tři pozitivní věci, které se ti ten den staly. Sám to dělám s přestávkami už léta. Je lékařsky dokázané, že už po 21 dnech se ti fyzicky změní struktura mozku. Oxytocin, známý jako hormon štěstí, ti mozkem proudí, když o pozitivních věcech jen přemýšlíš, ne jen když je zažíváš. Myšlením můžeš změnit to, jak tvůj mozek funguje. To je přece úžasné!

Co dál můžu udělat pro to, abych byla v práci spokojená?

Tak třeba Amy Wrzesniewski doporučuje “job crafting” - je to vlastně schopnost přizpůsobit si práci tak, aby mi vyhovovala. Poznat sám sebe - co jsou moje silné stránky? A najít si v práci to, kde ty silné stránky můžu nejlépe využívat. To se mimochodem osvědčuje nejlépe - pracovat na svých silných stránkách spíš než na kompenzaci těch slabších.

Michale, to zní všechno skvěle, ale jak se zastavit a vměstnat to do každodenního pracovního kolotoče?

Dejte tomu prioritu, řád, čas. Říkejte si s kolegy věci konstruktivně, na rovinu. Znám to sám, lidé štípou dříví, ale nemají čas nabrousit si sekyry, protože přece musí sekat… Do vztahů a komunikace s kolegy a do sebe sama se ale vyplatí investovat.

Děkujeme za rozhovor!


Přijďte se od Michala dozvědět víc. O tom, jak nastartovat změnu a zavést principy, které povedou ke štěstí v práci i ve vaší organizaci, bude vyprávět během dalšího personalistického setkání pro neziskovky už 8. února.  Chci zjistit víc!

kaja-portret_sn.png

Autor článku

Karolína Kratochvílová

Nadace Neziskovky.cz

Karolína je šéfredaktorka Světa neziskovek, baví ji marketing a nápadité texty - v Nadaci Neziskovky.cz je její parketou online komunikace. Neziskovým světem chodí už 9 let - aktuálně pomáhá s komunikací neziskovkám, na triku má komunikaci TEDxPrague nebo kampaně Suchej únor

Další články autora (49)

Zůstaňte v obraze

Držte krok se Světem neziskovek, ať vás nepředběhne. To nejzajímavější vám ve správnou chvíli pošleme e-mailem:

Partneři Světa neziskovek

Ani Svět neziskovek se neobejde bez cookies - abyste si tenhle web opravdu vychutnali.
A o ochraně dat chci zjistit víc.