Fracek nebo hrdina? Zatímco jedni ho obdivují, druzí mu nemůžou přijít na jméno. Internetový showman Kazma má na kontě kromě milionů shlédnutí i pár falešných celebrit, napálený televizní štáb a pozornost médií z celého světa. Z útrob jeho studia v Karlíně, kde si připadáte spíš jako v pancéřovaném voze, se vynoří ruka na pozdrav. A za ní milý kluk s úsměvem. Na neziskovky se ho ještě nikdo neptal. Světe div se – zrovna jednu zakládá a páchat už chce hlavně dobro.

Máte ambice měnit svět?

Nevím, jestli jde svět úplně měnit, ale v kontextu toho, co všechno děláme, si myslím, že s ním určitě jde aspoň trochu pohnout. Spousta lidí nás sleduje, asi i ovlivňujeme jejich životy. A když tu „moc“ a možnost máme, tak bychom to rádi udělali. Velká síla s sebou nese velkou zodpovědnost.

Nezkazí Kazmovi založení neziskovky image průšviháře?

Ale ne (smích). Už teď třeba dělám akce a přednášky, za které si z principu neberu peníze, typicky třeba pro školy. Hlavně jsme ale s ONE MAN SHOW mockrát stáli před možností vzít si fakt velký balík peněz, a prostě jsme se morálně necítili na to jen tak si ho nechat. A tak jsme se rozhodli založit neziskovku ONE MAN SHOW Foundation. Tam ty prostředky budeme hromadit, a až jich bude dostatek, uděláme s nimi něco velkého. Něco, co ty peníze vrátí zpátky tam, kde jsou potřeba, aby někomu pomohly.

Tuším, že to nebude ledajaká neziskovka…

Máte pravdu. Chceme se od dalších neziskovek odlišit, a tak nebudeme pomáhat tím klasickým způsobem – sehnat peníze a pak je rozdělit třeba mezi dětské domovy, psí útulky a tak dál. To není špatně! My to ale budeme dělat po našem – ve stylu ONE MAN SHOW.

Do jakých vod se tedy chystáte?

Máme samozřejmě nápady, ale asi chápete, že je to tajné! My nehlásíme věci dopředu, naše taktika je přesně opačná. Takže se to nedozvíte teď, ale v pravý moment určitě ano. Jistota je, že to zase chceme udělat zábavně a vytvořit při tom obrovskou vlnu energie, která někomu pomůže. Bude to velké, půjdeme ještě dál a víc do hloubky než posledně.

 

Kazmu pro Svět neziskovek zvěčnil Tom Zahrádka.

Naposledy jste v pořadu Prostřeno zviditelnili Tourettův syndrom, který má člen vašeho štábu. To byla vážně myšlenka, kvůli které celý díl vznikl?

Je to tak, prvotním impulsem bylo prostě pomoci Markovi a upozornit na nemoc, o které se toho moc neví. To, že jsme se nakonec nabourali do reality show, už byl jen způsob, jakým jsme se to rozhodli udělat.

Co říkáte na výsledky?

Já myslím, že se kolem toho strhl ohromný boom, jaký už dlouho nic nevyvolalo. Měli jsme skvělý zásah, miliony shlédnutí, obletělo to celou republiku! Myslím, že lepší promo jsme té nemoci snad ani udělat nemohli.

Vážně to bylo tak růžové? Onemocnění jste ukázali v dost kontroverzních barvách - nenapadlo vás, že tenhle způsob může třeba dětským pacientům spíš ublížit?

Osobně jsem se vážně nesetkal s jedinou negativní reakcí, chodily nám samé děkovné a pozitivní zprávy. My v každém projektu hlídáme ideální poměr – kdy to ještě plní svůj účel, abychom nikomu neuškodili. A v tomhle případě jsem přesvědčený o tom, že větší hrozbou je neznalost. V ten moment se může stát, že si na vás děcka ukazují, protože neví, o co jde. Nikdo myslím nemůže říct, že jsme si z Tourettova syndromu jen dělali legraci.

Sledujete pořád dopad celé akce? Co když ta bublina splaskne a celé to jen vyšumí do prázdna?

Samozřejmě, že ten efekt nevydrží navždy. Udělali jsme ale, co jsme mohli, a naše role tady končí. Teď už záleží na lidech, jak s tím naloží dál. Tak to bude i s naším fondem – půjdeme po jednorázových projektech, určitě se nechceme jednomu tématu věnovat nekonečně dlouho.

Existuje hranice, za kterou už ani Kazma nešlápne?

Hranice bývají spojené se strachem. Naši hranici už neurčuje strach – v tom jsme schopni jít snad úplně do všeho – ale právě ten morální rozměr. U každého projektu ho řešíme a postupně jsme se i to dobro naučili dělat. Nikdy nepůjdeme do lidského bahna. Vážně se snažíme, aby všechno, co děláme, mělo širší přesah a aby to ideálně někomu píchlo. To je cesta, kterou chceme jít.

Kamil Bartošek, který se skrývá v Kazmovi, prý není úplně showman ani extrovert. Teď to vypadá, že se pod slupkou skrývá i dobrák…

Tak jistě, všechno je vždycky trochu jinak, než jak to na první pohled vypadá. Můžu za sebe zodpovědně říct, že se snažím být dobrým člověkem, abych na konci toho všeho neskončil v pekle.

S tím, že zakládáte neziskovku, jste se ale zatím moc nechlubil – prozradil to jen jeden post na sociálních sítích. To tedy na vaše poměry není nic moc!

To jsem měl jen radost cestou z pošty, kde jsem si nechával na Štědrý den ověřovat podpis k založení, a tak jsem neodolal. Rozhodně s tím půjdeme ven i oficiálně, jak se sluší a patří a jak my to umíme, až doladíme všechny formality.

Komentáře se na sítích přesto sypaly – vy ale asi nemáte ve zvyku na ně odpovídat?

Vůbec, ani je nečtu. Na komentář jsem neodpověděl roky! Před 12 lety jsem četl blog Iva Lukačoviče, který založil Seznam.cz. V článku „Jak blogovat a přežít“ psal, že internetové diskuze vyhrávají pouze ti, kteří se jich neúčastní. A od té doby to nedělám.

 

Foto: ONE MAN SHOW

Takže vás nezajímá zpětná vazba od fanoušků?

Spíš takhle: do své práce dáváme velké množství energie a času, nikdo tady nic podobného nedělá, a tak si říkám, proč by se k tomu vůbec kdo měl vyjadřovat, znáte to: vlky taky nezajímá, co si o nich ovce myslí (úsměv).

 

Ne, teď vážně. Já o ty komentáře nestojím – nic mi to nedává. Kdybych je četl, musel bych se zbláznit. Úplně cizí člověk má ve virtuálním světě obrovskou sílu – jedním extrémně negativním komentářem vám může zkazit náladu, donutit vás o sobě zapochybovat nebo vás i lidsky zasáhnout. Je blbost umožnit někomu, kdo by vás na ulici nikdy nerozhodil, aby vám – byť jen na vteřinu – ovlivnil život.

To je pravda, ale kromě takových vám tam i spousta lidí fandí.

Jenže to je jen druhý extrém. Ani přehnaně pozitivní chvalozpěvy nemůžu brát vážně. Když se podíváte, kdo za nimi stojí, často přijdete na to, že jeho uznání pro vás stejně nemá význam. Jestli chcete dát moc lidem, kteří mají potřebu vyjadřovat se jedním nebo druhým extrémním způsobem, tak na to reagujte. Proto vidím diskuze na sociálních sítích jako ztrátu času.

 

Je to součást obecné rovnováhy. Kdyby neexistovaly negativní názory, pak nevíte, který je pozitivní. Stejně jako černá a bílá, jin a jang. To je v pořádku, takhle to na světě funguje.

Vrátím se na začátek. Chystáte se pohnout světem na lepší stranu – chcete tím ukázat i ostatním, že každý může dát své práci hlubší rozměr?

Takhle jsem o tom vlastně dosud neuvažoval. Třeba jo! Když to inspiruje někoho dalšího, tak to bude super. Obecně si myslím, že vydělat v životě peníze a jen sám pro sebe to někam dotáhnout, je dost málo. A věřím, že na to přijde každý – někdo dřív, někdo později.

Takže vy jste dospěl?

 Zjistil jsem, že mi to, jak jsem žil dosud, vlastně nestačí. Myslím si, že to je přirozený vývoj: první část života člověk věnuje hlavně sám sobě, zabezpečení svých potřeb. A pak přijde fáze, kdy se obrátíte k druhým a přemýšlíte, co můžete udělat pro ně. Ať už jako otec ve vztahu ke svým dětem nebo jakkoliv jinak. Ale třeba to tak nemá každý. Já jsem k tomu teď dospěl, vidím v tom smysl, a tak s tím chci něco udělat.

 

Díky za rozhovor!

kaja-portret_sn.png

Autor článku

Karolína Kratochvílová

Nadace Neziskovky.cz

Karolína je šéfredaktorka Světa neziskovek, baví ji marketing a nápadité texty - v Nadaci Neziskovky.cz je její parketou online komunikace. Neziskovým světem chodí už 7 let - podílela se na organizaci akcí a přípravě komunikačních kampaní pro mimopražské neziskovky, festival Apríles nebo aktuálně pro TEDxPrague.

Další články autora (48)

Zůstaňte v obraze

Držte krok se Světem neziskovek, ať vás nepředběhne. To nejzajímavější vám ve správnou chvíli pošleme e-mailem:

Partneři Světa neziskovek

Ani Svět neziskovek se neobejde bez cookies - abyste si tenhle web opravdu vychutnali.
A o ochraně dat chci zjistit víc.