Neziskový sektor není zdaleka jediná oblast, kde se ozývají hlasy volající po dlouhodobější státní koncepci. Vlády a ministři se často střídají rychleji, než určuje rytmus řádných voleb a ukazuje se, že je zkrátka neúnosné začínat s každou novou garniturou znovu na zelené louce. Co si budeme namlouvat, politici většinou z požadavků neziskových organizací nadšení nebývají. Rádi sice hlasitě mluví o jejich potřebnosti a oceňují jejich činnosti, ale něco pro neziskovky udělat znamená změny v zákonech nebo přesuny v těžce vybojovaném rozpočtu, do čehož se pochopitelně nikomu nechce. Tím více je třeba ocenit, že se Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (RVNNO), s požehnáním pana ministra Jiřího Dienstbiera, k tomuto nesnadnému úkolu odhodlala.
Nová Státní politika vůči neziskovým organizacím vznikala téměř rok. Byl to proces transparentní a otevřený. Především díky tomu vše proběhlo bez větších emocí, které jinak často vzplanou, když se orgány státu nějak dotknou neziskové sféry. Politiku připravovala pracovní skupina svolaná za tím účelem pod Výborem pro legislativu a financování RVNNO. Tvořila ji řada odborníků, kteří se z různých hledisek zaměřují na neziskový sektor, včetně několika zástupců akademické sféry. Ještě na podzim 2014 vzniklo celkem jedenáct odborných studií, které se zaměřovaly na jednotlivá klíčová témata ve vztazích mezi státem a neziskovkami. Studie byly obratem zveřejněny a odborná veřejnost se k jejich obsahu mohla vyjádřit. Připomínek se sešlo opravdu mnoho a při tvorbě návrhu Státní politiky je pověřená pracovní skupina řádně vypořádala. Hotový návrh schválila RVNNO v polovině května.
Nová Politika staví na čtyřech základních principech, jejichž smyslem je mít v České republice silný a udržitelný neziskový sektor:
- Respektování a trvalá udržitelnost silných, rozmanitých a nezávislých NNO;
- efektivní a transparentní navrhování státních politik vůči NNO včetně legislativních opatření, financování i institucionální zajištění jejich realizace;
- podpora dobrovolnictví a dárcovství, které považuje za projev občanské participace na veřejném blahu;
- rozvoji efektivního a smysluplného partnerství a spolupráce mezi státní správou a NNO.
Nezůstalo však jen u takto obecných deklarací. Každý z těchto principů je rozpracován do jednotlivých opatření, jejichž naplňováním je pověřen nejen pan ministr Dienstbier, ale i jeho kolegové z dalších rezortů. Zastavme se alespoň u některých z nich.
Posilování partnerství státu a neziskových organizací
Hned celá řada opatření směřuje k prohloubení komunikace a spolupráce mezi orgány státu a neziskovým sektorem. RVNNO má projít určitou reformou, aby se stala skutečně reprezentativním orgánem, v němž budou zastoupeny neziskovky různých typů a funkcí. Zároveň má v rámci RVNNO vzniknout nová pracovní skupina složená ze zástupců krajských úřadů.
Zastoupení by však neziskové organizace měly mít i v dalších orgánech a strukturách zřizovaných vládou nebo jednotlivými rezorty, jak to ostatně odpovídá uznávaným principům „dobrého vládnutí“. Důležitými partnery státních orgánů by nadále měly být oborové i nadoborové asociace, které mají mandát zastupovat své členské organizace, a dále pak ressource centra disponující zkušenostmi a odbornými znalostmi. Udržitelnost vybraných sítí podpoří zvláštní dotační titul, pro nějž se počítá s vyčleněním tří milionů korun.
Efektivnější rozdělování prostředků
Letité stížnosti řady neziskovek, zejména z oblasti sociálních služeb, se nakonec neminuly účinkem a nová Státní politika ukládá jednotlivým rezortům, aby dodržovaly termíny pro vyplácení poskytovaných dotací. Vyslyšeny byly i dlouhodobé stesky na nerovnost podmínek při žádání o dotace. Běžná praxe, že státní orgány často upřednostňovaly své příspěvkové organizace, má v následujících letech skončit. Vznikne též možnost uzavírání smluv o dlouhodobé spolupráci, což by řadu poskytovatelů služeb mělo zbavit povinnosti žádat o dotace každoročně znovu.
Přiměřená část prostředků z národních i evropských dotačních titulů bude určena na provozní výdaje a osobní náklady zaměstnanců, kteří se starají o provoz a administrativu. Dosažitelnější by se pro neziskové organizace měly stát i prostředky z fondů EU. Zatím na tyto peníze dosáhla jen necelá 2% všech neziskovek, toto číslo by se však v následujících letech mohlo až zdvojnásobit.
Budoucnost zákona o statusu veřejné prospěšnosti je stále tak trochu ve hvězdách, nová Státní politika s nimi však počítá a slibuje průběžné vyhodnocování jeho dopadů. Administrativní zátěž spojenou se získáním statusu by podle ní měly kompenzovat odpovídající výhody pro jeho držitele. Podobné nejasnosti panují i kolem přípravy zákona o sociálním podnikání, také v tomto případě ale Politika počítá s jeho jasným legislativním ukotvením.
Podpora dárcovství a dobrovolnictví
Vývoj v této oblasti ukazuje, že zástupci státu si postupně uvědomují význam angažovanosti soukromé sféry při řešení celospolečenských problémů. Tomu odpovídá i velký prostor věnovaný těmto tématům v nové Státní politice. Osobní angažovanost občanů ČR bude stát podporovat prostřednictvím formálního i neformálního vzdělání, dílčím cílem je i posílení společenské prestiže dobrovolných nebo filantropických aktivit.
Současná právní úprava umožňuje soukromým a firemním dárcům pouze nepříliš motivační daňové uplatnění darů v podobě omezeného snížení základu pro výpočet daně z příjmu. Politika ukládá zpracovat analýzy pro zavedení výraznějších daňových úlev pro osoby, které se zaváží podporovat neziskové organizace dlouhodobě.
Pro oblast dobrovolnictví se chystají změny ještě zajímavější, kromě přijetí zákona o dobrovolnictví a zpracování samostatného konceptu rozvoje dobrovolnictví v ČR, počítá Politika i s tím, že bude možné dobrovolnickou práci oceňovat a započítávat do spolufinancování projektů podpořených ze státního rozpočtu.
Nový pohled na neziskový sektor
Na závěr se zastavme ještě u jedné změny, se kterou nová Státní politika přichází. Tou je nový pohled na neziskový sektor, který vychází z mezinárodně uznávaných typologií. Politika konstatuje, že k neziskovým organizacím nelze přistupovat jako k jednolité mase, strukturované nanejvýš podle právních forem. Uznává rozdílné zájmy, které vyplývají nejen z forem ale i ze zaměření jednotlivých neziskovek, tedy z jejich poslání a způsobů, jakými je naplňují. Všímá si, že dělicí čáry je nutné vést zejména rozsáhlým spolkovým sektorem.
Politika pracuje se čtyřmi základními typy neziskových organizací:
- zájmovými (zejména spolky, které uspokojují především potřeby svých členů);
- servisními (poskytovatelé veřejně prospěšných služeb);
- advokačními (zastupují zájmy v rámci oborů i nadoborově, patří sem i tzv. watchdog organizace);
- filantropickými (nadace a nadační fondy podporující veřejně prospěšný účel).
Nová Státní politika vůči nestátní neziskovým organizacím na léta 2015 - 2020 přináší celou řadu příslibů a může vzbuzovat mnohé naděje. V každém případě je třeba ocenit dobrou práci, kterou při její přípravě odvedla RVNNO i aktivitu pana ministra Dienstbiera, který dokázal před svými rezortními kolegy obhájit některé politicky nepopulární body, které Politika obsahuje. Otázkou nicméně zůstává, jak silná bude v následujících měsících a letech ochota na straně jednotlivých ministerstev uvádět konkrétní opatření v život. Ještě větší otazníky samozřejmě visí nad tím, jak s tímto dlouhodobým koncepčním dokumentem naloží další vláda nebo vlády. Určitý základ pro budoucí zdravé vztahy státu a neziskového sektoru byl však novou Politikou položen a do určité míry bude záviset i na nás, zástupcích neziskovek, jak důrazně budeme schopni naplňování nově definovaných principů vyžadovat.
Odkazy:
