Připravili: Jan a Zuzana Hlouškovi pro časopis GRANTIS 10/2002, © ICN, o.p.s.

Pozor, tento článek obsahuje zastaralé informace. 

Dnešní definice sbírky je v zákoně přímo vymezena jako získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčitého okruhu přispěvatelů na předem stanovený veřejně prospěšný účel. Aby se jednalo o sbírku, musí být tedy naplněny všechny uvedené znaky. Takže budou-li např. příspěvky získávány od přispěvatelů nedobrovolně, nebude se jednat o sbírku, ale buď o loupež nebo krádež, příp. vydírání.

Na druhou stranu se za sbírku nepovažuje shromažďování příspěvků občanskými sdruženími, spolky, odbory či politickými stranami mezi svými členy, jakož ani shromažďování prostředků církvemi a náboženskými společnosti k náboženským účelům, které probíhá v kostelech či modlitebnách.

Veřejně prospěšný účel chápe zákon zejména jako účel humanitární či charitativní, účel přispívající k rozvoji vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, ochrany kulturních památek, tradic nebo životního prostředí. Nevejdete-li se do těchto škatulek a vymyslíte si účel obzvláště netradiční (např. dobrovolnictví), musí jeho veřejnou prospěšnost “posoudit” krajští úředníci (ouha!). Ti se však ne vždy dokonale orientují v zákoně, jak si bylo možné letos v září — v souvislosti s povodňovými sbírkami — přečíst v novinách.

Sbírku může pořádat pouze právnická osoba se sídlem v České republice, na kterou nebyl prohlášen konkurz a která nevstoupila do likvidace, nebo obec či kraj. Pořadatelem se tedy může stát i nezisková organizace, přičemž je lhostejno, jakého typu, zaměření či ekonomické síly (ovšem ne každá má rezervy na půlmilionové pokuty v případě sebemenších prohřešků). Jedna organizace ovšem nemůže ke stejnému účelu konat několik sbírek najednou. N ezíská-li dostatek prostředků a rozhodne se celé martyrium si zopakovat, smí konání další sbírky ke stejnému účelu zahájit až po ukončení a řádném vyúčtování sbírky předchozí.

Nový zákon “hbitě” reagoval nejen na změnu režimu, ale také na nové státoprávní uspořádání, takže dnes už není nutné žádat o povolení městský či okresní národní výbor. Dnes stačí záměr uspořádat sbírku pouze oznámit, a to nejméně 30 dní před jejím plánovaným zahájením (u živelních katastrof platí výjimky) příslušnému krajskému úřadu nebo Magistrátu hlavního města Prahy, vždy podle toho, kde má sídlo pořadatelská organizace.

V oznámení je nutné uvést následující údaje:

  • název, sídlo a identifikační číslo pořádající organizace a dále jména, příjmení, data narození a místa trvalého pobytu statutárních zástupců;
  • jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu osoby oprávněné jednat ve věci sbírky;
  • účel sbírky;
  • území, na němž se sbírka bude konat;
  • datum zahájení a ukončení sbírky;
  • způsob provádění sbírky;
  • název a adresu banky, u níž je zřízen účet určený ke shromažďování prostředků sbírky a číslo tohoto účtu;
  • podmínky pro otevření a zajištění obsahu pokladniček, provádí-li se sbírka sběracími pokladničkami;
  • určení výše příspěvku při prodeji předmětů nebo vstupenek.

Ale pozor, to by bylo příliš jednoduché. K oznámení musí pořádající organizace ještě přiložit další potvrzení, která vás budou stát pár dní běhání. Zejména si obstarejte ověřenou kopii výpisu z obchodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku, a to ne starší než 90 dnů. Osobu, kterou jste pověřili jednat ve věci sbírky (vždycky to dostane nějaký nešťastník na hrb), požádejte o výpis z rejstříku trestů a o její čestné prohlášení, že není trestně stíhána. Budete-li shromažďovat prostředky pomocí sběrací ch listin, pak také přiložte jejich vzor. Nezapomeňte na to nejlepší — doložit, že nemáte splatný nedoplatek či penále na dani, na veřejném zdravotním pojištění či sociálním zabezpečení. A na závěr čestně prohlašte, že na vás nebyl vyhlášen konkurz a že ani vaše organizace nevstoupila do likvidace.

Jsou-li splněny všechny náležitosti oznámení, krajský úřad vydá pořadateli osvědčení o přijetí oznámení. Dobře si na něm povšimněte vyznačeného data podání, protože znamená skutečnou startovací čáru. Sbírka totiž smí být propagována a zahájena až uplynutím 30. dne od tohoto data. V případě, že ji začnete provádět nebo propagovat dříve, vám hrozí pokuta až 50 000 korun.

Pokud však někdo zahájí sbírku, aniž by ji předtím ohlásil příslušnému úředníkovi, může se obávat pokuty mnohem větší, až 500 tisíc korun. (Pokud by úřady pečlivě hlídaly dodržování zákona a úmyslné přestupky tvrdě penalizovaly, mohl by nastat soumrak černých kont). Jestliže jste sbírku řádně ohlásili a máte v rukou osvědčení, tak na nic nečekejte. Když totiž sbírku zahájíte po uplynutí 120 dnů ode dne oznámení, zaplatíte pokutu až 300 000 korun. (Takže zaplatíte za to, že jste se příliš důkladně připravovali).

Další omezení zákona spočívá v tom, že sbírku lze konat pouze pro účel uvedený v ohlášení. Pokud však úřad zjistí, že účel sbírky je v rozporu se zákonem nebo že organizace nesplnila jiné zákonné podmínky, sbírku nepovolí. V případě, že účel sbírky zanikl ještě před jejím zahájením (např. kulturní památka nevydržela mnohaleté chátrání, zřítila se, a není tudíž co zachraňovat), nesmí se sbírka taktéž vůbec konat. Pokud účel zanikl po zahájení sbírky, a pořadatel chce ve sbírce pokračovat za jiným účelem (vybraný hrad se zlomyslně zřítil až den poté, co jste vybrali první dvacetikorunu, a vy si tudíž musíte rychle najít nějaký jiný cíl, kam s penězi), je nutné nejprve konání sbírky zastavit a tuto skutečnost oznámit krajskému úřadu. Toto oznámení, ve kterém musí být již uveden nový účel sbírky, je její pořadatel povinen doručit nejméně 30 dní před plánovaným znovuzahájením sbírky pro změněný účel. Jinak zase následuje pokuta, a to 500 000 korun. Zároveň je také povinen propagovat změnu účelu sbírky stejným nebo srovnatelným způsobem, jakým byla propagována původní sbírka. Pokud vám už nezbylo na další reklamní kampaň, počítejte s pokutou ve výši 300 000 korun.

Jestliže však zanikl účel sbírky a pořadatel nemá v úmyslu ve sbírce dále pokračovat, musí sbírku bez odkladu ukončit a toto rozhodnutí oznámit krajskému úřadu. Současně s tím musí pořadatel sdělit, pro jaký účel využije čistý výtěžek sbírky (byl-li nějaký). Milí čtenáři, víme, že vás to napadlo, ale zapomeňte, že byste si něco mohli nechat! I pro dvacetikorunu budete pečlivě hledat vhodného příjemce!

Máme sice demokracii a různé záruky svobody a neziskovky jsou opravdu nezávislé subjekty, ale způsob, jakým sbírku provedete, si musíte vybrat z těchto předepsaných způsobů:

  • shromažďováním příspěvků na předem vyhlášeném zvláštním bankovním účtu zřízeném pro tento účel a pro dobu trvání veřejné sbírky;
  • sběracími listinami;
  • pokladničkami v místech určených k přijímání příspěvků;
  • prodejem předmětů, v jejichž ceně je zahrnut příspěvek;
  • prodejem vstupenek na veřejná kulturní nebo sportovní vystoupení nebo na jiné všeobecně přístupné akce pořádané za účelem získání příspěvku;
  • pronájmem telefonní linky určené ke shromažďování příspěvků z telefonního účtu.

U sběracích listin se trochu zastavíme. Nejen že musí být vydány jen v jednom originále, ale také očíslovány, podepsány statutárními orgány a orazítkovány (každý papír zvlášť). Navíc musí obsahovat jméno pořadatele, účel sbírky, označení úřadu a datum, kdy byla sbírka ohlášena, území, kde se sbírka provádí a označení osoby, která je pověřena prováděním sbírky. Je ště před zahájením sbírky předložíte takto připravené listiny obecnímu úřadu (městské části), v jehož obvodu se bude sbírka konat, a přiložíte žádost, aby ověřil jejich počet a náležitosti. Když tuto povinnost nesplníte, je tu připraven trest v podobě až 300 000 korun pokuty. Naštěstí jen 10 000 korun hrozí osobě pověřené konáním sbírky, pokud nedbá na to, aby přispěvatelé v listině vyznačili výši příspěvku a podepsali se jménem a příjmením. I když získáte tyto kompromitující údaje, nesmíte je bez souhlasu poskytnout třetí osobě (zde na vás číhá pokuta až 300 000 korun). Řešením je zřejmě další kolonka, stvrzující souhlas se zveřejněním těchto informací.

Provádí-li se sbírka pokladničkami, musí pořadatel obecnímu úřadu, v jehož obvodu budou pokladničky umístěny, oznámit jejich počet a umístění, nebo oznámit, že pokladničky budou přenosné. (Mimochodem i ti velcí černí psi v rozích supermarketů budou zřejmě “přenosní”, tj. přemístitelní, neboť se tam nějak museli dostat.) Pořadatel je rovněž povinen “zajistit” pokladničky proti odcizení a “zabezpečit” je proti neoprávněnému otevření. Neučiní-li tak, hrozí mu pokuta až 300 000 korun. (Takže zřídit nepřetržitou ostrahu, nic jiného, vám, milé neziskovky, nezbývá.) Pokladničku nelze otevřít na konci sbírky také jen tak. Předně musí být její termín oznámen obecnímu úřadu nejméně tři dny předem. Pořadatel smí pokladničku otevřít pouze v přítomnosti nejméně dvou svých oprávněných zástupců a pracovníka obecního úřadu. (Představte si kuriózní situaci, při které si osoby beztak již dopředu známé vzájemně předkládají občanky k ověření totožnosti.) O tom, kolik bylo v kasičce, učiní přítomní zápis a stvrdí jej svými podpisy. Za nedodržení tohoto postupu si pořadatel vyslouží pokutu až 500 000 korun (udělá-li chybu úředník, může za to stejně vždycky někdo jiný).

Zákon je však rozumný a u sbírky prodejem předmětů připouští úlevu. Např. viditelné označení výše příspěvku na prodávaném předmětu při chází v úvahu tehdy, je-li to možné nebo účelné. Každopádně musí být v místě prodeje takových předmětů vyvěšeno oznámení, kdo sbírku a k jakému účelu pořádá, v jaké výši je příspěvek a kterému úřad byla sbírka oznámena. Když nedodržíte tohle, je to jenom za 100 000 korun. U prodeje vstupenek na sportovní, kulturní či jiné veřejné akce, které se konají za účelem získání příspěvku, nemůže být o ústupcích ani řeč — výši příspěvku musí na nich pořadatel uvést za všech okolností. (Žádné výmluvy na estetickou stránku věci či poškození uměleckého díla — originálního grafického návrhu!) Kromě toho musí na všech oznámeních o akci (plakátech, inzerátech apod.) a také u vchodu do prostoru, kde se akce koná, umístit na viditelném místě informaci, kdo akci pořádá, k jakému účelu, kterému úřadu byla sbírka oznámena včetně počtu vydaných vstupenek. (Opět stejná výše pokuty jako v předchozím případě, tj. až 100 000 korun).

Budete-li však sbírku provádět v dopravních prostředcích veřejné dopravy a v prostorách pro cestující (týká se sběracích listin, prodeje předmětů nebo vstupenek na veřejné akce), může vás postihnout pokuta až 50 000 korun. Takže už žádné žluté kvítky na nástupištích tramvají a v nádražních čekárnách!

Možná trochu nepravděpodobný, ale zcela jistě možný příklad nastává u pronájmu telefonní linky. Pokud by se našla dostatečně altruistická pracovnice erotické linky a zavázala se odvádět ze svého výdělku nějaké to procento na dobročinný účel, nejen že by zvýšila svou klientelu, ale ještě by přispěla na dobrou věc. Vyvstává tu samozřejmě etický konflikt, zda prostředky získané tímto způsobem by měly podporovat například konta SOS vesniček. Přiznejme si ovšem, že obdobnou otázku jsme si kladli i při sponzorování kampaně 30 dní pro občanský sektor významným tabákovým koncernem. Odpověď, zda účel světí prostředky, už necháme na vás.

Poslední poznámka k této kapitolce se týká osob pověřených přímou realizací sbírky. Těmi mohou být pouze fyzické osoby způsobilé k právním úkonům a starší 15 let (nedodržení podmínek zavání pokutou 100 000 korun). Zřejmě je tedy odzvoněno dvojicím ze základních škol, nabízejícím bílé pastelky, či koledníkům-třem králům. Každá z těchto osob je pověřena plnou mocí, kterou je povinna na požádání předložit (když si ji zapomene doma, je to průšvih za 10 000 korun). V zákoně se nikde nezmiňuje správný postup v případě, že pořadatel si na provedení některých úkonů spojených s konáním sbírky najme jinou právnickou osobu, příp. si najde spolupořadatele se stejnými právy a nároky. Tyto možnosti jsou však reálné a běžné, je proto s podivem, že s nimi naši zákonodárci nepočítali. Obdobná mezera v právní úpravě se týká dvojího účelu sbírky (výtěžek je nějakým poměrem rozdělen pro dva cíle, např. pro Kapku naděje a pro ICN). Budeme se tedy prozatím držet známého rčení “co není zakázáno, je dovoleno” a spolehneme se na “chytré” české mozky, že si s tím už nějak poradí.

Následující text vás má vyvést z omylu, že to, jak naložíte s výtěžkem, je jen a jen vaše věc. Nejprve jako pořadatel předložíte nejpozději do tří měsíců ode dne ukončení sbírky příslušnému úřadu ke kontrole a schválení celkové vyúčtování sbírky, ve kterém uvedete výši hrubého výtěžku, výši skutečných nákladů spojených s jejím konáním a výši čistého výtěžku sbírky. Pak předložíte všechny sběrací listiny, včetně potvrzení obecního úřadu o počtu ověřených sběracích listin, nebo jiné doklady o hrubém výtěžku sbírky (podle způsobu konání sbírky) a nákladech na její konání. Současně s tím musíte prokázat využití čistého výtěžku sbírky v souladu se stanoveným účelem. Pokud výtěžek nebyl ještě využit, sami navrhnete úřadu náhradní termín pro kontrolu využití (aspoň něco můžete ovlivnit).

Měli jste se sbírkou velké náklady? Na jejich úhradu smíte použít nejvýše 5 procent z hrubého výtěžku sbírky, jinak zaplatíte na pokutě ještě o 300 tisíc korun navíc. A až o 500 tisíc korun můžete přijít, jestliže užijete výtěžek sbírky pro jiný účel, než jaký jste uvedli v oznámení. Co ovšem s prostředky na účel, který zanikl až po skončení sbírky (např. těžce nemocný slon ze ZOO se zázračně uzdravil)? Zákon odpovídá jasně: Pro změněný účel lze využít výtěžek sbírky jen se souhlasem krajského úřadu. Jestliže nelze tento výtěžek využít pro účel oznámený pořadatelem, neboť je v rozporu se zákonem, rozhodne o účelu využití výtěžku sbírky opět krajský úřad. Stejným způsobem se rozhodne o využití výtěžku sbírky, která nebyla ohlášena. Taky vás napadá, kam by takto získané prostředky z moci úřední odproudily?

Ale nyní se držte, přichází pověstná třešnička na dortu — povinnost prokázat účel užití výtěžku má i ten, v jehož prospěch byla sbírka konána! Prostě dvojí kontrola je dvojí kontrola. Úřad může takové osobě uložit, aby vrátila nepoužitou část výtěžku sbírky, pokud nebyla ani ve stanovené lhůtě použita ke stanovenému účelu (nedej bože, aby pro špatné počasí nestihli ekologičtí nadšenci osázet všemi sazeničkami celý kopec zničený vichřicí, a místo toho si za zbytek peněz koupili pořádné pláštěnky!).

Ale i veřejnost má právo vědět, co jste s jejich penězi udělali. Proto neprodleně, nejpozději však ve lhůtě jednoho měsíce od schváleného vyúčtování krajským úřadem, seznamte přispěvatele s využitím výtěžku, a to stejným nebo srovnatelným způsobem, jakým byla sbírka propagována. Podceníte-li tuto povinnost, vystavujete se riziku pokuty až do výše 500 tisíc korun.

Zbývá poslední otázka. Máte ještě chuť pořádat veřejnou sbírku? Pokud ano, přejeme vám, aby se vaše sny o podpoře těch, kteří to opravdu potřebují (a že jich po letošních povodních není málo), nestaly nakonec děsivou noční můrou. Projít všemi úskalími silně připomíná jízdu na divoké řece a buďme upřímní, kdo z nás neziskovek nemá aspoň trochu vratkou loďku.