Co pro vás znamená zdravý a udržitelný růst?
Oldřich Haičman: Pro naši organizaci to znamená, že rozvoj je naplánován strategickým směrem a že tento plán není chaotický. Dokonce to znamená i to, že budeme pečlivě zvažovat, co organizace ještě může zvládnout a co ne, i jak udržet ty aktivity, které v současné době realizujeme.
Kateřina Vacková & Loono: Zdravý a udržitelný růst se pro nás rovná růstu, který nám umožní nejen šířit povědomí o prevenci a spolu s tím vychovávat novou generaci lékařů, ale i rozvíjet blízkou spolupráci s našimi partnery a komunikovat s fanoušky. To vše za předpokladu, že lidé, kteří do projektu investují svoji energii, čas a srdce, neztrácejí elán, sami rostou a stávají se inspirací pro své okolí. Tím celý dopad ještě násobí.
Měli jste od začátku jasno v tom, kam až chcete růst?
Kateřina Vacková & Loono: Rozhodně ano. Vizi, že vychováme novou generaci odpovědnou za své zdraví, jsme měli od začátku a tomu odpovídal i postupný růst. Ještě toho máme ale hodně před sebou. V současné době budujeme týmy také v Brně, Plzni a Hradci Králové. Těšíme se ale i na Ostravu, Olomouc, míříme i na Slovensko. Hrajeme si i s myšlenkou vytvoření globální platformy.
Oldřich Haičman: Když jsme před 25 lety začínali, odpovídali jsme na potřeby regionu a potřebných. Snažili jsme se řešit skutečně nejpalčivější problémy lidské nouze. V té době byl růst dynamický a trochu chaotický. Dnes se soustředíme, abychom ho skutečně strategicky řídili. Tenkrát jsme netušili, že Diecézní charita Brno bude mít tolik pracovníků a služeb. Proto dnes pečlivě zvažujeme, které činnosti jsou ještě v souladu s naším původním posláním a které už může dělat někdo jiný.
Dá se na to vůbec připravit? Co ze svých zkušeností byste doporučili organizacím, které se s růstem potýkají?
Kateřina Vacková & Loono: Nedá. A to je na tom to zábavné. Nevíte, co vás čeká, takže se dopředu nemáte čeho bát. Kdyby nám někdo před třemi lety řekl, co všechno to bude obnášet, pravděpodobně bychom váhali. Nasbírané zkušenosti bychom ale za nic na světě nevyměnili. Proto bychom poradili: neztráceli víru sami v sebe a v poslání, za kterým jste se vydali. Výsledek totiž určitě bude stát za to.
Oldřich Haičman: Musím přiznat, že jsme se u zrodu na takový proces nijak nepřipravovali. Dnes bych po svých zkušenostech ale ostatním doporučoval, aby své základy postavili na dobře definovaném poslání a plánu s jasnými cíli, které budou reálné. Také je užitečné dobře zvážit zdroje, jak materiální, finanční ale především lidské.
Kde jste vnímali největší nedostatky a výzvy a jak jste se s nimi vypořádali?
Kateřina Vacková & Loono: Jednou nám došly koule (smích), tak jsme museli rychle zavolat dodavateli do Velké Británie a nechat si expresně doručit nové. Tady samozřejmě žertujeme, avšak možná ne tak docela, protože takto se skutečně díváme na “problémy - nedostatky - výzvy” – s lehkostí. Kateřina vždycky říká, že když zakládala Loono, slíbila si jednu věc, a to sice, že nás nikdy Loono nesmí stresovat a pokud ano, zavřeme oči, nádech, výdech, a vyřešíme vše s chladnou hlavou.
Oldřich Haičman: Největší výzvou pro mě osobně bylo stát u zrodu organizace, která je dnes největším nestátním poskytovatelem sociálních, zdravotních a humanitárních služeb na jižní Moravě. Když se zpětně dívám na nedostatky, které jsme řešili svépomocí a ne úplně profesionálně, tak si říkám, že jsme měli v začátcích hledat inspiraci v něčem jiném - jezdili jsme sice do zahraničí a učili se, jak vůbec služby poskytovat a jak budovat nová zařízení. Měli jsme ale víc energie věnovat získávání zkušeností pro řízení organizace. Byli bychom tak na dynamický rozvoj lépe připraveni.
Jak jste během změn pracovali s týmem, aby přijal změny pozitivně?
Kateřina Vacková & Loono: Jednoduše - ptali jsme se, a ptáme se. Jak se týmu naše fungování líbí, co mu vyhovuje a co by naopak změnil. Otevřená komunikace je základem úspěchu. Co se našich školitelů týče, ze služebně starších jsme udělali mentory těch mladších, a rozdělili celý tým do menších skupinek, které pracují na odborném obsahu našich školení.
V organizačním týmu věříme v důležitost mezioborové spolupráce. Jsme tedy moc pyšní, že mezi sebou máme odborníky na marketing, PR, HR, event management, právo, nebo projektové řízení nebo sociální média. Úzce spolupracujeme také s 1. lékařskou fakultou UK a komunikačními agenturami OgilvyOne a Gong. Aby se mohlo Loono rozvíjet, musí se rozvíjet lidé, kteří za ním stojí. Skrze interní akademii se proto vzděláváme pod vedením lektorů, kteří nám svůj čas věnují pro bono.
Oldřich Hačman: V začátcích k nám přicházeli lidé, kteří zkrátka chtěli pomáhat a jejich životní hodnoty se shodovaly s posláním i hodnotami Charity. Každý dělal všechno. Když bylo potřeba nakládat kamion na humanitární pomoc, tak šli všichni nakládat. Postupem času jsme to museli diferencovat, vytvářet náplně práce apod. To s sebou přinášelo nutnost přesvědčovat pracovníky, že ono prvotní bezbřehé pomáhání musí mít nějaký systém. Někteří se s tím neuměli ztotožnit a z organizace odešli. Vyčítali nám, že se víc profesionalizujeme a že vztahy se tím pádem formalizovaly.
Jak jste se s přechodem z přátelských vztahů k těm profesionálním vyrovnávali?
Oldřich Haičman: Jak jsem řekl, s profesionalizací a definicí kompetencí, pravomocí i pracovní náplně se začaly prvotní velmi vřelé vztahy trochu vytrácet. Přiznám se, že mě to zpočátku trápilo a chtěl jsem to vrátit. Nejde to zcela, ale myslím, že je to možné do určité míry skloubit. Tedy pracovat na kultuře organizace tak, aby vztahy byly zároveň profesionální i lidsky přátelské. Soustředíme se tak zejména na rozvoj týmové spolupráce.
Kateřina Vacková & Loono: U nás zatím přátelské zůstaly. Podpořit se dokážeme nejen pracovně, ale i v osobním životě. Každému, kdo v naší komunitě strávil i jen jeden den nebo si na Instagramu vyhledal hashtag #loonopeople, #loonogirls či #loonoboys je jasné, že Loono není něco, co “zavřete” se zavřením e-mailu, ale něco, o čem mluvíte a čím se pyšníte skrze placky, nálepky a statusy kamkoliv jdete. A to nás hřeje.
Jak se u vás měnil způsob řízení organizace s tím, jak postupně rostla?
Kateřina Vacková & Loono: Během tří let jsme se ze tří členů rozrostli na více než sedmdesát. Vše ale proběhlo naprosto přirozeně, a to i díky využití technologií. Pro efektivnější interní komunikaci jsme přešli na Slack, plně využíváme Google Ad Grants a pokud zrovna nejsme pohromadě, spojíme se skrze video konferenci.
V organizačním týmu je nás dnes 15, výkonnou ředitelkou zůstala Kateřina. Osvědčili se také stážisté. V současné době máme vypsaných pět pozic. Samotných školitelů máme dnes více než 50. Je možná až neuvěřitelné, že i při náročném studiu medicíny zvládají odškolit i dva až tři workshopy týdně. K tomu, abychom mohli uspořádat měsíčně až padesát workshopů ve firmách, školách a na festivalech, je však potřeba i schopný projektový manažer, který dá včas vědět, kde a kdy mají být naše #prsakoule a srdce “nastoupeny” (smích).
Oldřich Haičman: Vzhledem k tomu, že jsem v Charitě od jejích začátků, tak mě v té době vůbec nenapadlo, že dnes bude mít 1400 zaměstnanců a šestistupňovou strukturu řízení. Zpočátku člověk řídil tak nějak intuitivně a spontánně. Ale postupem času jsem zjistil, že se musím neustále vzdělávat v řízení a vedení lidí. Původně to byl spíš management, dnes už jde o jakousi podobu leadershipu.
A co považuji za nejdůležitější? Aby lidé ve vedoucích pozicích uměli s organizací růst. Domnívám se, že jakmile ustrnou, tak se organizace může začít rozvíjet neřízeným směrem. Neustálá kontrola a zpětná vazba řídících článků, jestli se rozvíjí stejným směrem jako organizace, je nezbytná.
Jakou nejdůležitější lekci si odnášíte?
Oldřich Haičman: Za ty roky jsem pochopil jednu zásadní věc - nejdůležitější na mé práci jsou lidé. A s jakými lidmi Charita svou činnost realizuje, taková Charita je. Když jsme vybudovali například nový hospic nebo domov pro seniory, říkal jsem si - další kus práce za námi. Ale postupně jsem zjišťoval, že tím to teprve začalo.
Nejdůležitější práce probíhala až s lidmi – na nich stojí úspěch každé organizace. Je také nesmírně důležité neustále lidem vysvětlovat změny v organizaci, sdílet vize a plánované cíle. Pokud se mi stalo, že někteří odcházeli neztotožnění se změnami, vždy jsem si kladl otázku, kde jsem já udělal chybu a co jsem mohl udělat lépe.
Kateřina Vacková & Loono: Celá naše cesta je jednou velkou životní lekcí. Každý den se učíme komunikovat mezi sebou i s partnery, znát svoji cenu, být sebevědomější organizací. Píšeme žádosti o granty, tvoříme odborný obsah workshopů, rozvíjíme se kreativně. Při ničem z toho ale nezapomínáme, proč jsme “do toho šli” - abychom lidem pomohli uvědomit si, že ten správný čas myslet na své zdraví je právě teď.
Proto spíme podle spánkových cyklů, vyšetřujeme si každý měsíc #prsakoule a pořádáme společné skákání přes švihadlo. To je však jen zlomek toho, co společně s odvahou měnit svět k lepšímu, dělá z Loono to nelepší rozhodnutí našich životů. Budoucí zakladatelé neziskovek se tedy mají na co těšit!
