Příspěvků, které se tak či onak věnovaly fundraisingu, vyšlo už ve Světě neziskovek bezpočet. Ať už se jednalo o články, rozhovory, pozvánky na akce nebo poradenství, šlo většinou o texty konkrétně a prakticky zaměřené. Nedávno jsme se však při redakční poradě shodli, že nastal čas zamyslet se i nad samotnou podstatou fundraisingu – jeho smyslem, formami nebo etickými otázkami, které jsou s ním spojené. Jsme si vědomi, že jde o tématiku rozsáhlou a míníme se jí věnovat dlouhodobě. Otevřít ji chceme několika příspěvky, které ukáží fundraising v některých jeho netradičních nebo přímo extrémních podobách. Na těchto příkladech se totiž otázky spojené s fundraisingem mohou vyprofilovat nejostřeji. V tomto článku si přiblížíme počínání aktivistů z iniciativy, jejíž název F*ck For Forest je výmluvný už sám o sobě.
Odvázaní seveřané
Iniciativa F*ck For Forest se do povědomí české veřejnosti ve větší míře dostala až v roce 2013, kdy byl v rámci festivalu Dny evropského filmu uveden i stejnojmenný německo-polský dokument. Jeho autor Michal Marczak se snažil přiblížit historii hnutí i vnitřní svět a motivace lidí, kteří se do jeho aktivit zapojují. Vše však začalo už o devět let dříve v Norsku. Duchovními rodiči nonkonformní iniciativy se stali tehdy sedmadvacetiletý Tommy Hol Ellingsen a jeho o sedm let mladší přítelkyně Leona Johanssonová. Později začali napůl žertem prohlašovat, že nešlo o jejich myšlenku, ale inspiraci seslanou jaksi shůry. Blíže neurčeným pralesním šamanům se prý zdál sen, v němž jim bylo zjeveno, jak oslovit mladé rebely a přivést tak lidstvo zpět na cestu sjednocení s přírodou a k přirozené osvobozené lásce.
Těžko říct, co vlastně původně Tommy a Leona mínili a jak své záměry prezentovali – každopádně se jim ale v roce 2004 podařilo od norské vlády získat finanční podporu pro půlroční projekt zaměřený na ochranu přírody. Netrvalo dlouho a úředníci, kteří o udělení grantu rozhodovali, měli dobré důvody rvát si kvůli tomu vlasy. Páreček aktivistů-zakladatelů se objevil na rockovém festivalu pořádaném ve městě Kristiansand. Po vystoupení kapely s příznačným názvem Cumshots přednesl Tommy k několika tisícovkám diváků plamenný projev na téma, jak je možné prostřednictvím volného sexu pomáhat přírodě. Hned nato pak přímo na pódiu přešli s Leonou od slov k činům. Což o to, rockeři jak známo nejsou žádní puritáni, jenže veřejné obnažování je v Norsku nelegální. Začalo tak dlouhé období soudních sporů, během nichž byli aktivisté několikrát odsouzeni k zaplacení různě vysokých pokut, a Tommy se dokonce ocitl nakrátko ve vězení. Norská vláda se také domáhala navrácení finančního grantu, ovšem marně. Jedno z prohlášení na webových stránkách iniciativy škodolibě poukazuje na to, že za právníky nakonec úřady zaplatily mnohem více, než kolik činila sporná vyplacená podpora.
Nehledě na soudní tahanice se k Tommymu a Leoně přidávaly další podobně smýšlející osoby, veřejná vystoupení se množila a hnutí začalo získávat i první soukromé prostředky. Z bohaté kroniky jeho pamětihodných akcí jmenujme alespoň Tommyho obnažování přímo v soudní síni nebo účast aktivistů na masturbačním maratonu v Kodani v roce 2008. Svůj pohled na svět neváhali projevit ani vůči představitelům norské protestantské církve. Poté, co biskup v Oslu Ole Christian Kvalme zbavil kněžství Einara Gelia kvůli autorství kontroverzní knihy Sex in the Bible, uspořádali členové hnutí protest přímo v národní katedrále. Spočíval – jak jinak – v tom, že do ní vtrhli nazí, provolávajíce hesla o sexuální svobodě.
Sporů však přibývalo a pro apoštoly uvolněné sexuality začala být zakrátko v Norsku příliš horká půda. Postupně tedy své aktivity přesouvali do Mekky všech evropských liberálů – do Berlína. Už od roku 2006 zde pořádali řadu akcí, od pouličních „hudebně-sexuálních“ vystoupení až po divoké sex party v klubech. V Berlíně získala iniciativa také novou subjektivitu zapsáním spolku F*ck For Forest, e.V., který získal i status veřejně prospěšné organizace.
Sex, drogy a … fundraising
F*ck For Forest je vlastně jakási volná mezinárodní komunita. Její jádro tvoří zhruba třicet nejzapálenějších aktivistů, pocházejících kromě Německa a Norska i z různých dalších částí světa. Kolem nich se pak příležitostně sdružuje větší či menší počet sympatizantů, kteří se zapojují do pořádaných akcí nebo spolupracují on-line. Volné formě odpovídá i nepříliš jasně formulovaný program. Při pročítání manifestů iniciativy se člověk snadno ztratí. Uvolněná, odtabuizovaná a tedy veřejně prezentovaná sexualita, má být pro člověka cestou zpět k jeho přirozenosti a spojení s přírodou. Nastoupení této cesty má samozřejmě přinést i jiné příjemné důsledky, jako je harmonizování mezilidských vztahů nebo postupný rozklad nenáviděné konzumní, egoistické společnosti. Nutno říci, že sledovat aktivisty z F*ck For Forest je jen pro otrlé. Dokonce i někdejší nejpřesvědčenější hippies by vedle nich působili jako ubozí pozéři. O to překvapivější však je, že fundraisingový model, který provozují, je vlastně vcelku racionální a funkční.
Základní heslo, které najdete na webových stránkách iniciativy, zní „Zachraňovat planetu je sexy!“, k čemuž Tommy celkem příčetně vysvětluje, že sexualita je často zneužívána k tomu, abychom si kupovali mizerné produkty, nebo že vůbec slouží různým pochybným idejím. Proč by tedy nemohla posloužit i něčemu dobrému, jako je ochrana přírody?
Příjmy spolku pocházejí zejména ze zpřístupňování fotografického a video materiálu, který se postupně vrší na webových stránkách http://www.fuckforforest.com/. Podpořit jeho aktivity – kromě prostého darování peněz, které se na stránkách rovněž nabízí – můžete dvěma způsoby. Tím angažovanějším je, že zašlete vlastní fotografie či videa, na nichž se, nejlépe samozřejmě někde v přírodě, oddáváte svým oblíbeným sexuálním praktikám. Výzvou, která visí na webu, tedy abyste se nestyděli natáčet a výsledky posílat, to ale zdaleka nekončí. Aktivisté jdou v tomto příkladem. Neustále dodávají nová a nová videa ukazující, že se dávno zbavili veškerých zábran a jejich fantazie je skutečně bezbřehá. Rozhodně je nelze podezírat, že by svou agitaci nemysleli vážně. Souloží zkrátka hodně, často hromadně a na různých místech – od uzavřených akcí přes nejrůznější porosty nebo opuštěné městské objekty – a neostýchají se uspořádat sexuální happening i přímo na frekventovaném veřejném prostranství. Vyděšení strážci pořádku v takových případech často nevědí, co si s nimi počít a občas je přetáhnou pendrekem. Tyto akty „policejní zvůle a násilí“ samozřejmě aktivisty jen utvrzují v přesvědčení, že jejich počínání je správné.
Také k získávání nových podporovatelů přistupují aktivisté z F*ck For Forest proaktivně. Vyhledávají festivaly, ideově spřízněné demonstrace a podobné akce, kde se srocuje větší množství lidí, nebo prostě agitují na frekventovaných ulicích a náměstích. Přehlédnout je nelze nejen kvůli tomu, co dělají, ale i proto, jak vypadají. Staří dobří hippies, oblékající se v second handech, milující nesladěné vzory, pestré barvy a afro účesy, ve srovnání s nimi připomínají anglické gentlemany, kteří si zrovna vyrazili na dostihy. „Foresťáci“ si dávají záležet, aby bylo vidět, že mají vlastně k oděvům odpor a oblékají si jen to, co zrovna někde našli, protože to někdo jiný vyhodil. Bez ohledu na pohlaví však mají společnou zálibu v roztrhaných punčochovinách a síťovinách všeho druhu, ve kterých mohou být vlastně oblečení-neoblečení. Aby toho nebylo málo, pouštějí se často i do muzicírování. Zvuky, které za pomoci hudebních nástrojů vyluzují, bývají pravda poněkud neharmonické až trýznivé, ale účel, jímž je upoutání pozornosti, splňují. Cílem je samozřejmě získat sympatizanty, a to nejlépe takové, kteří se okamžitě zapojí. Osloveným lidem proto často hned nabízejí možnost uvolnění jejich sexuální energie a natočení nějakého toho videa pro dobrou věc. Prostor pro vyžití vybavený potřebnou snímací technikou přitom bývá připraven opodál. Leona se v jednom spotu umístěném na webových stránkách holedbá, že s takovou nabídkou uspějí u jednoho člověka z deseti. Těžko soudit, zda přehání či ne – zřejmě hodně záleží na prostředí, ve kterém zrovna aktivisté agitují.
Druhá možnost, jak na cíle iniciativy F*ck For Forest přispět, je méně odvázaná, ačkoliv… Spočívá v tom, že si za nevelkou částku dvanácti euro předplatíte přístup do archivu na webových stránkách, abyste si mohli prohlížet, co vyprodukovali druzí. Ovšem pozor! Konzumenti klasické pornografie, a to i ti poměrně protřelí, zde mohou zažít šok. Otázka totiž je, zda se v případě toho, co nabízí web hnutí, ještě vůbec jedná o pornografii. Larry Flynt by možná ocenil, že se tu opravdu nic neskrývá, z vizáže aktérů a kvality záznamů by na něj ale patrně šly mrákoty. Klasická pornografie – to jsou vlastně takové pohádky pro dospělé. Ukazuje nám nerealistické fyzické výkony a aktéry, jejichž těla jsou dokonale vysoustružena cvičením, vylepšena umem plastických chirurgů a pečlivě nasnímána. Při troše štěstí může být celé dílo ještě estetizováno pokročilejšími filmařskými postupy. Na to vše zapomeňte! Videoarchiv na stránkách F*ck For Forest nabízí zcela jinou podívanou. Nikdo nic nehraje, na nic si nehraje a vše je tak opravdové, až tomu člověk nemůže uvěřit. Sledujete prostě alternativce, kteří jsou skutečně přesvědčeni, že souložit kdekoli, kdykoli a s kýmkoli se jim zachce, je normální, ba prospěšné, takže nevidí sebemenší důvod, proč by se u toho nemohli natáčet. Jejich postavy jsou místo posiloven a implantátů tvarovány léty vegetariánství, veganství, kouřením trávy a zřejmě i konzumací dalších drog a vůbec poněkud nezřízeným způsobem života. Jakákoli depilace je samozřejmě tabu, zato se aktéři rádi dozdobují různými barvami a přírodními materiály. Nechybí piercingy, dredy a samozřejmě spousta potrhaných sítí. Za zmínku stojí také technická stránka záznamů. Woody Allen v povídce nazvané Projev k maturantům zrazoval mládež od sledování erotických programů s tím, že „ty filmy jsou stejně tak mizerně nasvícené“. Tady si pro jistotu s řemeslnou stránkou hlavu nikdo hlavu neláme vůbec. Často se stává, že „kameraman“ prostě nechá kameru na stativu, protože ho napadne, že by se do natáčeného dění mohl přidat. Materiály z produkce F*ck For Forest prostě nejsou pro každého a na závěr romantického večera si jejich sledování opravdu raději neplánujte.
Ono to ale celkem funguje!
Životní styl aktivistů i celý koncept F*ck For Forest je a vždy bude jen okrajovým fenoménem. Na druhou stranu však nelze říct, že by tato iniciativa byla zcela neúspěšná. Za dobu svého působení se už na jejím kontě sešlo kolem 2 000 000 norských korun, téměř 250 000 euro a kolem 330 000 dolarů, což nejsou zanedbatelné částky. Některé ekologické organizace se hned na počátku od F*ck For Forest distancovaly se zdůvodněním, že odmítají peníze pocházející z prodeje pornografie. Zde je však třeba se aktivistů zastat. Pokud totiž to, co distribuují, vůbec chceme nazývat pornografií, pak je to jakási její „fair trade“ varianta, která je v podstatě prostá patologických jevů, jež se obvykle v tomto odvětví vyskytují. Tady opravdu nejde o obchodování s lidmi, nucenou prostituci ani nic podobného.
Výše už jsme také narazili na to, že neobstojí pokus vylíčit aktivisty z F*ck For Forest prostě jen jako mimozemšťany, kteří žijí ve svém světě naplněném podivnými představami a ke všemu praktickému jsou nepoužitelní. Tomuto pokušení bohužel částečně podlehl i autor zmiňovaného dokumentu Michal Marczak. V rámci natáčení poslal zástupce iniciativy do komunity peruánských indiánů, prý aby mohl dokumentovat, jak jejich pomoc prakticky funguje. Ve filmu pak vše vyzní docela humorně. Ukáže se totiž, že indiánům jde prostě jen o lepší životní podmínky. Pro evropské alternativce, blábolící o svobodné sexualitě, nemají příliš pochopení a nakonec je vyženou. Tommy ovšem po uvedení filmu upřesňoval, že ze strany štábu šlo o předem promyšlenou manipulaci. Aktivisté prý byli přivedeni do komunity, o které neměli dost informací, jindy je prý jejich příprava podstatně důslednější.
Zběžný pohled na doposud podpořené aktivity mu dává zapravdu. F*ck For Forest se zaměřují hlavně na malé ekologické projekty, které se snaží podporovat přímo, aby měli dostatečnou kontrolu nad využíváním darovaných prostředků. Tímto způsobem například financovali zakoupení šedesáti hektarů pralesa pro vyhlášení přírodní rezervace na Kostarice nebo podpořili nákup půdy pro ekozemědělce v Brazílii. Na území Peru zase přispěli na vybudování kulturního centra, které má pomoci uchovat tradice indiánských komunit. Nemusíme však nahlížet přes oceán až do Latinské Ameriky. Jednou z ekologických organizací, kterou F*ck For Forest již delší dobu podporují, je i slovenské Lesoochranárske zoskupenie VLK, které usiluje o zachování zbytků divoké přírody na Slovensku a provozuje mimo jiné i první soukromou přírodní rezervaci ve střední Evropě. Celkem už této slovenské neziskovce věnovali téměř 22 000 euro. Slovenští ochranáři jsou patrně aktivistům z F*ck For Forest sympatičtí nejen svojí činností, ale také ideologickými východisky, se kterými k ochraně přírody přistupují. Hlásí se totiž k teorii (nebo spíše ideologii), podle níž celá biosféra tvoří jeden superorganizmus dosahující přirozené rovnováhy. Nepřítelem této rovnováhy je člověk se svými všedestruktivními aktivitami. Patrně nejviditelnější manifestací podobných myšlenek je celosvětové kryptonáboženské hnutí Gaia, které však nikde na stránkách VLKu není zmíněno.
Celkově vzato: pohled na webové stránky, představující projekty, které F*ck For Forest podpořili, vyznívá pro toto extravagantní hnutí spíše příznivě. Očividně s rozmyslem vybírají, na co získané prostředky vynaloží a mají i přehled o tom, jak s nimi podpořené organizace či komunity nakládají. Buďme tedy spravedliví. Zneužití prostředků samotnými aktivisty zřejmě nehrozí a podporované projekty jsou také celkem v pořádku. Pro ty, kterým leží na srdci dobro planety a kteří jsou zároveň schopni najít pochopení pro partičku exhibicionistů oděných jen do potrhaných sítí, může být nakonec podpora německého spolku F*ck For Forest, e.V. docela dobrou volbou.
