Sezónnost se ovšem v posledních letech uplatňuje i tam, kde jsme ji dříve neznali, ba co je podivnější, navrací se do oblastí, kde jsme ji v minulých desetiletích s vítěznými pocity překonali. Dobrým příkladem budiž gastronomie. Abychom si kdykoli mohli dopřát potěšení ze sezónních plodů a surovin, naučili jsme se je mrazit, konzervovat, vakuovat …, vybudovali jsme dokonce globální systémy dopravy, díky nimž si klidně můžeme dopřát jahody uprostřed ledna, aniž bychom k tomu potřebovali pomoc pohádkových bytostí. Všem technickým a logistickým výdobytkům navzdory však aktuálně vítězí volání po čerstvosti, za nímž lze vycítit environmentalistické volání „Myslete globálně, jednejte lokálně!“ Tato jistě úderná větička na mě působila vždy trochu zmateně, ale nechme to být. Uznávám, že není třeba vozit brokolici přes půl světa, zvlášť když ji stejně nikdy nepozřu. Ne, prosím, s tím, že si místo ní mohu na zahrádce vypěstovat vynikající květák, na mě také nechoďte!
Neziskovky by podle mého neměly zůstat pozadu. Chopme se též nového trendu a vyhlasme pro začátek třeba sezónu dárcovství - beztak už o ní v posledních měsících roku mluví kde kdo. Předně si myslím, že takovou sezónu potřebujeme, abychom ty naše dárce úplně neotrávili. Jistě, fundraising se dělá po celý rok, ovšem vzpomeňte si na nejzákladnější poučku, která zní, že fundraising je založen především na budování vztahů. Proč tedy přes rok nepracovat na pěstění vztahů a ofenzivu na peněženky, kapsy, kreditní karty a účty nepodniknout až v sezóně?
Další dobrý důvod pro umístění dárcovské sezóny na konec roku tak nějak vyplývá ze samotného charakteru předvánočního období. Utrácíme za často pochybné dárky pro kde koho, ruku na srdce, dokonce i pro ty, kteří nám jinak celý rok lezou na nervy. Je tedy normální a dokonce pěkné vzpomenout si i na neziskovky, které nezištně dělají tolik záslužných věcí, a poslat jim nějaký peníz. Koneckonců to může být i vítané ukročení z často proklínaného předsvátečního shonu a naplnění tolik vzývaného skutečného smyslu Vánoc, ke kterému patří usebrání se a starost o druhé - jednoduše myslet dobro a konat dobro.
Ale na druhou stranu, ono se to také neudělá tak úplně samo. Jak k tomu lidé, kteří mají v popisu práce dárce nahánět a uhánět, vlastně přijdou? Nezavedeme v neziskovkách, čistě ze solidarity k nim, slavení Vánoc dle pravoslavného kalendáře?
