Dana Kalistová
Dana odjakživa fungovala na pomezí neziskového sektoru a byznysu. Vzájemná spolupráce a sdílení zkušeností jí dává velký smysl. I z toho důvodu vložila v roce 2019 svou energii do založení environmentálního sociálního podniku Kabinet CB, kde se potkává vše, co ji v pracovní rovině naplňuje. Dodnes čerpá zkušenosti z dřívějšího působení v českobudějovické firmě DfK Group a.s., kde pracovala 14 let především ve vedení marketingového oddělení, kreativní agentury i z práce v několika neziskových organizacích.
Evoluční proces
Dano, jaký byl začátek Vašeho podnikání?
Všechno vznikalo postupně. Zabývala jsem se materiální pomocí pro uživatele sociálních služeb v Českých Budějovicích. Zprvu to byl jen malý komunitní projekt. Měli jsme na sebe navázaných asi 25 neziskovek. Lidé nám darovali věci, které už nechtějí, a my je poskytovali klientům do sociálních bytů. Jednoduchý princip, nic složitého. Postupně však věcí přibývalo. Dostávali jsme celé vybavení domácností, kde byly i krásné kusy nábytku, nádherné kredence, židle. Tehdy vznikl nápad, že bychom projekt rozšířili. A věci, které se nevyužijí do sociálních bytů, začali renovovat. A už se to rozjelo.
Umím si představit, že jste byli brzy zahlceni věcmi…
Je to tak, sklad naplníte tunami nábytku okamžitě, to není žádný problém. Hlavní výzva je, jak věci vrátit zpátky do oběhu. My nabízíme několik cest. Jednou z nich je renovace. Věcem, které nikdo nechce, protože jsou nemoderní, vdechneme úpravou druhý život. Další, hlavní cesta, je spolupráce s nábytkovou bankou. Tam dáváme kusy, které jsou hned použitelné, nemusí se s nimi nic dělat a lze s nimi rovnou vybavit nová domácnost. A pak ještě děláme různé kurzy, aby se lidé naučili opravovat věci sami.
Co Vám při zakládání sociálního podniku připadalo nejtěžší?
Paradoxně mi to nepřipadalo nijak těžké, vyplynulo to úplně přirozeně. Přišla za mnou kolegyně, která se v této oblasti pohybuje, a řekla mi: „Holka, ty máš sociální podnik!“ Definice sociálního podnikání není v České republice ještě úplně známá. Já jsem věděla, že existuje a má nějaká pravidla. Ale nejvíc se mi na tom líbilo, že jsem sociální podnik měla, aniž bych o něj usilovala. Na komunitním projektu mi pomáhali lidé z azylového domu, dbali jsme na ekologii, odebírali věci od místních dodavatelů. A najednou jsem zjistila, že splňuji atributy sociálního podnikání. Dospěla jsem k tomu evolučně a nemusela své podnikání ohýbat do nějakých škatulek.
Podnikání se vším všudy
Jak jste k tomu přistupovala dál, když jste se začínala o sociální podnikání více zajímat?
Řekla jsem si, že to zformalizuji a dovolím si požádat o podporu. Nejnáročnější na tom je, že na nás většina subjektů nahlíží jako na podnikatele, ne jako na neziskový nebo sociální projekt. V tom je háček. Na neziskovku, která má koncovku z.ú., se partneři dívají jako na někoho, kdo by byl hoden podpory. Zatímco my jsme zvolili právní formu s.r.o., kvůli čemuž se nám na mnoha místech zavřely dveře.
Firmy neviděly důvod, proč by nás měly podporovat. Těžko se pak vysvětlovalo, že se zisk, kdyby náhodou někdy vznikl, vrací zpátky do firmy, případně do podpory nějakého veřejně prospěšného projektu. Vzhledem k tomu, že v zákonech žádnou oporu nemáme, je to náročné. Navíc jsme vyloučeni z dotačních programů, na které bychom měli obsahově nárok, ale nesplňujeme právní formu.
K čemu Vás toto uvědomění vedlo?
Po dvou letech jsem musela udělat restrukturalizaci firmy a rozdělit podnikání a neziskovou sekci. Oddělili jsme Nábytkovou banku Jihočeského kraje, kterou jsem založila, od sociálního podnikání, Kabinetu CB, ve kterém zaměstnáváme znevýhodněné, věnujeme se renovacím, vybavujeme interiéry a děláme akce pro veřejnost. Nastavili jsme to tak, že chceme 50 % vydělat vlastní činností a na zbytek získat podporu.
Daří se Vám na Nábytkovou banku čerpat dotace?
Teprve o ně budeme žádat. Je to zatím nová služba, protože termín „nábytková banka“ vznikl nedávno a postupně se začíná objevovat ve strategiích. Cílem je vybudovat síť po vzoru potravinových bank. V každém krajském městě by měla být jedna nábytková banka, která bude vybavovat sociální byty a spolupracovat se sociálními obory. Hodně tím žiju a považuji to za smysluplný projekt.
Říkáte, že jste se stala sociální podnikatelkou zcela přirozeně. Co byste poradila někomu, kdo stojí na začátku a rozhoduje se, zda se do toho pustit?
Stále se setkávám s názorem, že pokud nemáte vymyšlený soběstačný podnikatelský záměr, nemá cenu do toho vstupovat. Já s tím úplně nesouhlasím. Myslím si, a mám to i potvrzené experty na sociální podnikání v České republice, že je úplně legitimní počítat i s dotacemi, nebo s příspěvkem z úřadu práce.
Doporučila bych nemít právní formu s.r.o. a být s principy sociálního podnikání spřízněn duševně. Zatím vás k tomu nenutí žádný zákon, ale pokud cítíte, že je to správné, tak do toho jděte. Sociální podnikání je spíš složitější než jednodušší cesta. Jako sociální podnikatelka necítím nikde žádné úlevy. Přesto mi to dává ohromný smysl.
Jdeme na to pomalu
Dříve jste pracovala v marketingu. Jak se Vám dnes daří dělat PR v neziskové sféře?
Musím říct, že propagovat Nábytkovou banku a Kabinet CB je za odměnu. Ať se na to podíváte z jakéhokoliv úhlu pohledu, můžete nalézt něco zajímavého. Zaměstnávání lidí se speciálními potřebami, ekologie, zachraňování věcí, které by jinak skončily na sběrném dvoře. Na náš projekt je apriori koukáno pozitivně. Děláme to s čistými úmysly a je to model, který se dobře komunikuje.
Máte nějaké konkrétní strategie, které byste mohla sdílet?
Zvolili jsme cestu pomalejšího marketingu. Za naším projektem je příběh. Funguje nám, že chodíme na různé akce, vytváříme komunitu. Převzali jsme v Budějovicích kavárnu, kam mohou návštěvníci přijít a pochopit naší činnost tím, že pijí kávu z hrnku, který měl skončit na sběrném dvoře, sedí na židli, kterou jsme sami opravili, obdivují obraz na zdi, který jsme předělali. Potkáváme se s lidmi na kurzech nebo na přednáškách. Je to pomalejší, ale zároveň trvalejší forma.
Re-use centra se od bazarů liší tím, že mají přidanou vzdělávací hodnotu. Snažíme se změnit spotřební chování. Dáváme lidem variantu, že starou věc není potřeba vyhodit, ale mohou ji opravit, darovat nebo vyměnit. V propagaci se nám vyplácí trpělivost. Po dvou letech vidíme, že se nám to začíná vracet.
Vnímat širší celek
Kdo je typický uživatel vašich služeb?
Často ten koloběh vypadá tak, že nám někdo přiveze věc do skladu, začne se zajímat, co děláme, přijde na kurz, opraví si židli. Později přiveze skříň, kterou by sám nezvládl zrenovovat, zastaví se na bazárek, dá si kávu. Když se stěhuje a potřebuje pomoct, tak se nám ozve… A už je z něj člověk lapený v Kabinetu CB (smích).
Také to jsou lidé, kterým se líbí naše principy a snaží se je aplikovat do své firmy a třeba si naším nábytkem vybaví kanceláře. Velmi důležití jsou pro nás dárci. Když nám zavolají, že se něčeho zbavují, a my o to máme zájem, tak si pro to zdarma zajedeme. Všechny věci, které předáváme dál, jsou darované.
Jak si vysvětlujete, že lidi tolik věcí vyhazují a zároveň je tak moc láká recyklace?
Všichni máme velké množství věcí. Jsem vždy překvapená, kolik toho přivezeme do sociálního bytu, který zařizujeme třeba pro dvě osoby, a to se jedná jen o ty nejzákladnější potřeby. Schválně, tipněte si, kolik toho je?
Vůbec to nedokážu odhadnout. Půl tuny věcí?
1,3 tuny! A to se bavíme opravdu jen o tom nejnutnějším. Vidlička, nůž pro každou osobu a podobně. Teď si vezměte, že ostatní mají několikanásobek tohoto základu. Taky se v průběhu života vybavení spojí, když se stěhují dva lidé k sobě, nebo naopak, když někdo z rodiny zemře. I když nejsme zhýralí, máme obrovské přebytky. Často se na nás obracejí lidé s věcmi, které by byly opravitelné, ale oni to neumí a služby renovace jsou nákladné, takže se to nevyplatí.
V Kabinetu ČB nabízíte originálně upravené kousky. Kde čerpáte inspiraci, jak věcem vrátit jas?
Vždy přemýšlím, jak věc změnit, abych ji sama chtěla používat. Je fajn, že už mám kolem sebe spoustu dalších lidí, se kterými se vzájemně inspirujeme. V květnu jsme založiliFederaci nábytkových bank a re-use center. Sdružujeme lidi, kteří se věnují renovaci, sdílíme tipy, podporujeme se, řešíme téma společně.
Co vás vedlo k založení Federace?
Tenhle rok se mnoha lidem zhoršila finanční situace kvůli dopadům pandemie koronaviru. Zavíraly se podniky, rušila se pracovní místa. Bylo hodně potřebných i hodně dárců. A my neměli kapacitu přijmout všechen nábytek například od firmy, která rušila naráz pět set pracovních míst. Díky tomu, že začínáme pracovat v síti po celé republice, budeme moci spolupracovat s většími partnery a naše pomoc bude efektivnější. Síťování má obrovský potenciál. Když se navíc otevřeme zahraniční praxi, tak se nám povedou krásné projekty.
Když mluvíte o zahraničí, kam se můžeme vydat za příklady dobré praxe?
Špičkové re-use centrum je ve Vídni. Jedná se o obrovský projekt města Vídeň s několika milionovým rozpočtem. Další skvělý projekt je švédský obchodní domu ReTuna. Lidé tam vozí věci, které se následně rozdělují podle segmentů do menších krámků. V Belgii je zase síť sociálních podniků podporovaná vládou fungující ve vlámské části země. Zaměstnávají zde asi 3000 znevýhodněných. V Rakousku mají re-use centrum v každé druhé obci. Ale je dobré, že se nemusíme dívat už jen za hranice. Nádherné re-use centrum vzniklo také v Ostravě. Těší mě, že vznikají i nábytkové banky. Nyní jsou tři, v Budějovicích, Praze a Liberci. A stále mi někdo volá, že by ji chtěl zřídit ve svém kraji.
Je skvělé, že se i u nás blýská na lepší časy. Co by podle Vás mohla udělat každá organizace, aby byla ekologičtější?
Podle mě je důležité myslet nejen na to, co dělám u sebe ve firmě, ale i s jakými dodavateli spolupracuji. Snažit se podporovat ty lokální, zjišťovat si, zda jsou také ekologičtí. Zkracovat dodavatelské řetězce. Přemýšlet o tom, co, jak a kde nakupujete. Nestačí řešit jen chování uvnitř firmy, i když je to samozřejmě dobrý začátek. Pro trvalejší změnu s větším dopadem musíme vnímat věci v širším celku a dbát na to, s kým spolupracujeme.
Dano, co byste na závěr dodala k sociálnímu podnikání?
Je to velký zážitek a dává mi to ohromný smysl. Velmi ráda platím mzdy zaměstnancům, kteří mají třeba invalidní důchod a bez práce u nás by jen leželi doma v posteli a nic nedělali. Je úžasné sledovat, kolik jsou schopni se toho naučit. Možná to není podnikatelsky efektivní, ale je to lidsky efektivní. A to je fajn.
Děkuji za rozhovor!
Dana Kalistová představí svůj projekt jako příklad dobré praxe na webináři Proč vnímat udržitelnost jako příležitost pro sociální podnikání a neziskový sektor?, který pořádá 2. 11. 2021 Sociální bankovnictví České spořitelny. Sociální bankovnictví chce pomoci svým klientům připravit se na zelenou transformaci a ukázat jim, kde mohou v oblasti udržitelnosti nalézat příležitosti pro vlastní rozvoj. Webinář je první vlaštovkou v této oblasti. Zaměří se na témata jako cirkulární ekonomika, odpovědné zadávání, dotační příležitosti či úspora v provozu.
Těmto tématům fandíme se Sociálním bankovnictvím České Spořitelny jako Parťáci společně, a tak si už brzy budete moci přečíst shrnutí toho nejzajímavějšího z akce tady ve Světě neziskovek.
