Martin Balcar
Amnesty International
Martin stál u zrodu Nadace Divoké husy. Po 7 letech přešel na Linku bezpečí, vyzkoušel si krizové řízení a poté se u Diakonie ČCE věnoval kampaním a komunikaci s dárci. Dnes působí jako vedoucí kampaní Amnesty International. Cílem jeho práce není jen „zaujmout“ ale „vtáhnout lidi na palubu“.
Jak Vás napadlo začít vyvíjet dárcovské platební terminály?
Napadlo mě to jednou na koncertě The Tap Tap. Dělají skvělé věci, ale nikdy mě tam nikdo neoslovil, jestli bych se chtěl stát součástí. Představil jsem si, že kdyby se tam v průběhu pohybovalo několik lidí a nabízeli by, abych přispěl, tak bych do toho šel. A protože jsou lidé zvyklí platit bezkontaktně a často u sebe ani nemají hotovost, tak vznikla myšlenka dárcovských platebních terminálů.
Vážně máte pocit, že se přes terminál vybere víc peněz?
Ano, my tu zkušenost v Amnesty International máme. Na Národní třídě jsme 17. listopadu vybrali za pět hodin asi 35 000 korun. Reakce lidí jsou pozitivní. Při platbě kartou pošlou víc peněz, darují často 500 nebo 300 korun.
V čem vidíte hlavní výhody platebního terminálu?
Kartu u sebe mají lidé pořád, čím dál tím víc lidí může platit přes telefon. Útržek, který po platbě dostanou, slouží jako potvrzení o daru, což může lidem velmi usnadnit odečítání darů z daní. Pro organizace občanské společnosti je zásadní, aby s lidmi zůstávaly v kontaktu. Jednorázové dary typu DMS, kdy lidé darují a tím to skončí, jsou fajn, ale co se stane potom? Díky platebnímu terminálu s dárci zůstáváme ve spojení. To je pro dárcovskou spolupráci zcela zásadní.
Takže vám lidé při posílání daru zadají do terminálu své číslo?
Smyslem dárcovského terminálu je, aby nedocházelo jen k platbě, ale i ke komunikaci. V prvním kroku může dárce zadat své telefonní číslo. My mu pak přes aplikaci pošleme SMS s vygenerovaným kódem, kde si může stáhnout potvrzení o platbě. Zadání telefonního čísla ale není podmínkou. I tak pak každý dostane lístek s logem a kontaktními informacemi, takže se s námi může spojit.
Jsou terminály bezpečné?
Zneužití je nulové. Všechny transakce jsou dohledatelné bankou a platbu hned vidíte na svém výpisu s názvem účtu organizace. Zfalšovat terminál je takřka nemožné.
Jak na platební terminál lidé reagují?
Celé moderní dárcovství se dnes točí kolem emoční špičky. Představte si benefiční koncert, na kterém vidíte klienty, sponzory, cítíte se dobře a řeknete si, to je super, tohle chci podporovat. To je nejčastější dárcovský moment, který funguje. V tu chvíli musí někdo přijít, říct, tady přilož kartu a přispěj. Je to obrovská šance, jak lidi dostat na „palubu“ organizace.
Nevěřím tomu, že někdo přijde z benefičního koncertu domů a druhý den založí sám od sebe trvalý příkaz.
My v neziskovkách máme největší slabinu v tom, že si neumíme v pravý čas říct o peníze. Uspořádáme benefici, lidé jsou nadšení a my je necháme odejít domů. Myslíme si, že si nás pak někdo najde. To je úplná fikce. Musíme lidi získat přímo na koncertě.
Co všechno musí organizace udělat, když by chtěla terminál na své příští akci mít?
Je potřeba se domluvit s bankou. My spolupracujeme s ČSOB, kde k tomu mají nastavený produkt. Podmínkou je mít SIM kartu s daty a pak si od banky terminál pronajmout. Dobře promyslete, co bude na lístku, který terminál po platbě generuje, stát. My uvádíme, že se dá dar odečíst od základu daně a číslo, kam je možné poslat SMS a tím se zapojit do naší databáze. Je to v pořádku i vzhledem k GDPR, lidé přesně vědí, co se bude dít s jejich kontaktem.
A co na to říkají úřady, kde se veřejné sbírky nahlašují?
Není s tím problém a navíc si myslím, že to úředníkům a státu musí vyhovovat. Všechny platby kartou jsou dohledatelné. Je to i lepší než vklad, kdy můžete na účet složit peníze a vymyslet si cizí jméno, nikdo to nezkoumá. Transparentní účet totiž taky vše neřeší. Bankovní karta ano. Musí být definovaná na konkrétního příjemce.
Je někdo, komu byste řekl, že pro něj dárcovský platební terminál není?
Doporučil bych to všude tam, kde dochází k opakovatelným platbám. Organizacím, které nepracují s individuálními dárci, se to tolik nevyplatí. Pokud ale děláte benefiční akce nebo pravidelná setkávání, má to cenu. Platební terminál můžete vytáhnout na jakékoli přednášce, besedě, na stánku, všude. Pro účetnictví je také mnohem snazší zaúčtovat platbu, která přijde na účet, než přijímat hotovost do pokladny a pak ji převádět na účet.
Takže je to jednodušší než pokladničky?
Jednoznačně. Pokladničky jsou z hlediska procesu nejnamáhavější. Musíte jít na úřad kvůli zapečetění, pak na rozpečetění se dvěma svědky, čekat tam a pak si spočítat, že jste vybrali dohromady 500 korun. Je to často i ztrátová věc.
Dobře, a co tedy organizace, která má pokladničky a chtěla by přejít na terminál?
Přechod musí být pozvolný, vyvaroval bych se rychlých změn. Pokladničky klidně zachovejte, mohou se hodit. Někdy je hezké dát bankovku, také to vypadá dobře. Myslím, že třeba v kostelích mají pokladničky své místo. U starší generace se také můžete setkat s nedůvěrou vůči platebním kartám.
Jaké máte s terminálem plány do budoucna?
Já osobně spolupracuji s ČSOB na dalších vylepšeních. Věřím v brzké zavedení trvalé platby. Máme zkušenost, že překážkou k zadávání trvalých příkazů na ulici jsou administrativní věci, které musí dárce vyplnit a potvrzovat u banky. Tohle by celý problém odbouralo.
A pak se dá jít dále, vymyslet účtenku jako dar místo dárkového šeku. Přispějete jménem někoho jiného, přidáte fotku, vytvoříte koláž, pohrajete si s tím.
Můj sen také je, aby vznikl ještě snadnější uživatelský systém a nebyla na terminálu žádná tlačítka navíc. Zatím je to pořád hodně obchodnické. Jinak myslím, že se s terminálem dají postupně vymýšlet zajímavé věci. Umístit je do volného prostoru, na letiště, na vlaková nádraží, kde prochází denně spousta lidí. V bezhotovostních darech je budoucnost!
