Auto*Mat se rozhodl, že Češi potřebují Zažít město jinak. Proč?
Byla to především nevlídnost veřejného prostoru, který vycházel vstříc zejména automobilové dopravě a jen minimálně vybízel k pospolitosti, životu a aktivitám v ulicích. Inspiraci jsme hledali v zahraničí, kde se podobné události konají, například ve Velké Británii, Francii, Španělsku, Itálii nebo na Balkáně. Na začátku, v roce 2006, jsme v rámci Evropského týdne mobility využili výzvy Magistrátu HMP podílet se na programu ETM: na několik dní jsme se rozhodli zabydlet Smetanovo nábřeží. Rok od roku se pak Zažít město jinak pro velký zájem veřejnosti nezadržitelně začalo šířit do všech směrů.
Pod rukama vám vyrostla z jedné malé akce celá síť nejrůznějších aktivit, která se pořád rozšiřuje. Jak se vám to povedlo?
Tenkrát jsme se asi trefili do začátku trendu, který sílí a na kterém se vezeme dál. I když jsme ho v naší republice také notně přiživili. Ale nutno říct, že celý ten boom (z jedné pražské slavnosti v roce 2006 na loňských 92 po celé ČR!) vznikl přirozeně a zespodu, jen ze zájmu dalších a dalších aktivních lidí.
Kde se to v nás najednou bere?
Pro čím dál více lidí už není největším snem dovolená na Kanárech jako v devadesátých letech, ale třeba dobré vztahy v jejich nejbližší komunitě. Lidé se začínají chovat podle hesla “think globally act locally”, jsou aktivnější, více se zajímají o své okolí a chtějí ho zlepšovat, řeší místní kauzy, hodně lidí také opouští staré vzorce myšlení a touží po vlastním seberozvoji - něco konkrétního se naučí a pak to chtějí předat dál. A takové pak potkáte třeba na Zažít město jinak s jejich workshopy.
Od roku 2011 už sami netvoříte program sousedských slavností, ale držíte taktovku nad desítkami místních organizátorů. Co nová role obnáší?
V současnosti začínáme organizátory “dirigovat” už od dubna: zveřejňujeme výzvy k zapojení do Zažít město jinak, obvoláváme loňské organizátory a začátkem června se se všemi zájemci o pořadatelství osobně setkáme na společné schůzce, kde si předáváme základní informace a novinky. Od organizátorů potřebujeme znát hlavně území, které hodlají svou slavností zabrat. Po té za ně totiž vyřizujeme povolení na úřadech městských částí - zábor. Do začátku akcí v září pak vytváříme společnou grafiku a materiály. Plníme taky roli rádců, plníme web, oslovujeme média a sousedské slavnosti propagujeme, kde to jde.
V čem bych měla mít jasno, než se pustím do organizace akce ve veřejném prostoru?
Organizátoři by si ideálně měli vést kalendář se všemi důležitými termíny. Měli by odpovídat na maily a telefonáty, aktualizovat svůj webový profil. Zkrátka udržovat kontakt s námi i veřejností - to se totiž ne vždy děje a bývá to trochu zbytečně napínavé. :)
Když se rozhodnete zorganizovat sousedskou slavnost v rámci Zažít město jinak, musíte vědět, co je cílem. Chcete upozornit na to, co vám chybí ve vaší čtvrti? Lépe se poznat se sousedy? Oživit místo pro setkávání? Je také potřeba rozmyslet si, jak velký zábor budete potřebovat - stačí jedna ulice, dvě nebo přidáme ještě park? Kolik lidí vám s přípravami může pomoci, kolik vystupujících zvládnete oslovit - dokážete vytvořit pestrý program na celý den? Jak budete financovat pronájem dopravních značek, osvětlení, mobilních záchodů? Někteří začátečníci mívají moc velké oči a slavnost trochu naddimenzují. Je lepší začínat v malém a rozšiřovat se třeba napřesrok, když se vše osvědčí.
Jak připravit skvělý event? Co prostě zaručeně funguje?
Těžko říct, jestli existuje recept na “skvělý event”. To by pak mohl každý vypadat stejně. Ale pro nás je právě rozmanitost typická a žádoucí: někde se akce blíží velkému festivalu, jinde skromnému sousedskému setkání u ohýnku. Každý podle své libosti.
Samozřejmě ale lidi přiláká dobré jídlo, hudba, lecjaké kuriozity a také známé osobnosti, které na slavnosti vystoupí. Je dobré mít připravený program pro děti i seniory a nezapomínat ani na nejrůznější sociální a etnické skupiny z okolí. Zapojte taky blízké spolky, organizace a instituce jako jsou školy, knihovny, Sokol, skauti, farnosti, neziskovky, svazy zahrádkářů, bytová družstva, ochotnická divadla, obchody, kavárny apod. Lidé to ocení, protože mezi nimi často osobně někoho znají, takže pak spíše přijdou.
Pro ty, kteří chtějí sami něco uspořádat, jste založili web Zažít město normálně. Pracujete nějak s komunitou, která kolem něj a samotných eventů vzniká?
Rádi bychom, ale bohužel jsme na to zatím neměli kapacitu. Organizace Zažít město jinak našemu týmu zabere veškerý čas. Letos jsme ale přesto přišli s velkým rozšířením: spustili jsme projekt nazvaný Městomil. Vyzvali jsme aktivní lidi a komunity, aby nám zaslali nápady, jak trvale oživit své okolí. Čtyři vybrané autory nápadů propojíme s architekty a designéry a ti je s naší administrativní a částečně finanční pomocí zrealizují. Letos nás také oslovil kamarád Přemek Koudela se svým nápadem na velkoplošné malby zanedbaných zákoutí s komunitním i poznávacím přesahem. Uvidíme, jak to dopadne, moc se těšíme!
Zdarma taky nabízíte svoji kuchařku na pořádání akcí ve veřejném prostoru. Řekněte nám 3 kritické body skvělé akce venku – bez čeho se to prostě neobejde?
Bez oficiálního záboru komunikace a zeleně. Bez schopného organizačního týmu. A bez programu, kvůli kterému lidé rádi přijdou!
Snažíte se o proměnu vztahu lidí k veřejnému prostoru. Přirozeně se na vás asi nabaluje komunita těch, kteří se už sami občansky angažují. Jak nadchnout pro dění v ulicích i ty, kteří k tomu blízko nemají?
Vezmu to trochu zeširoka. Většina lidí se veze s davem. Těch aktivních, kteří něco budou organizovat pro ostatní, bude zřejmě vždy menšina. Svou roli a vztah ke společnosti si člověk definuje už záhy, ve své rodině a naprosto zásadní vliv na to má i školní výchova, která by měla vést alespoň k nějaké formě uvědomění, převzetí zodpovědnosti za sebe a své okolí.
A jak je to v praxi?
V současné době stále dojíždí model rakousko-uherského a posléze socialistického modelu školství, tedy “mlč a hlavně odevzdej úkoly, jinak dostaneš poznámku”. Naštěstí se už objevují školy, které dětem říkají: “vymysli něco, ukaž, co v tobě je, řekni nám, co tě baví a dělej to”. Pokud si zachováme demokracii, dá se tedy očekávat, že aktivních lidí bude nadále přibývat.
Kromě toho, že chcete naučit lidi dělat akce venku dobře v rámci mantinelů, které stanoví samospráva, máte ambice naučit taky města, aby byla k pořadatelům vstřícnější?
Máme :) Snažíme se říkat radnicím: podívejte, vaši obyvatelé chtějí sami od sebe něco dělat a vy proto dokonce nemusíte téměř hnout prstem. Není to snad váš sen? Nebylo by tedy nabíledni jim to co nejvíce usnadnit? Některé samosprávy na to slyší - nejzářnějším příkladem je Praha 7, která už dokonce vyhradila místa – třeba Řezáčovo náměstí, kde je vyřízení záboru výrazně jednodušší, podobná situace je nově i na Malostranském náměstí. V některých případech stačí pouhé oznámení vaší akce a jindy vám s vyřízením záboru pomohou. To je skvělé.
A zbytek Prahy?
Další městské části už také reagují, velmi vstřícná je k podobným aktivitám Praha 4, Praha 8 zřídila portál, kde vše vyřídíte online. Stále se ale bohužel setkáváme i s opačným přístupem, kdy samospráva naopak snahám občanů o oživení veřejného prostoru aktivně brání. To je výzva pro nás!
