- 80 % respondentů má za to, že neziskovky vykonávají velmi dobrou či docela dobrou práci při pomoci druhým
- Třetina respondentů byla toho názoru, že neziskovky nehospodaří dobře se svěřenými financemi, což se týká (podle respondentů) zejména nákladů na provoz, 41% lidí se domnívá, že lídři neziskovek pobírají příliš velké platy
- Polovina respondentů odpověděla, že při rozhodování o daru je pro ně velmi důležité, aby neziskovky měly malé náklady na mzdy, provoz a fundraising
- 68% respondentů se při rozhodování o daru neziskovce řídí tím, jestli jsou její projekty efektivní
- Největší důvěru v neziskovky mají mladí lidé mezi 18 a 29 lety (65 %) a lidé nad 65 let (54 %), ženy (66 % vs. muži 57 %) a vysokoškolsky vzdělaní lidé (73 %).
Důvěra v neziskovky se od roku 2008 v USA v podstatě neměnila (65 % respondentů v roce 2008 vs. 63 % v roce 2015 má v neziskový sektor ‘velkou‘ nebo ‘přiměřenou‘ důvěru), zároveň se autorka článku, která výsledky průzkumu popisuje v říjnovém čísle Chroniclu, domnívá, že v souvislosti s pádem důvěry v jiné sektory je to pro USA dobrý výsledek – například jen 9 % Američanů (podle výzkumu Gallupova ústavu z června tohoto roku) má důvěru ve velké korporace.
Říjnový Chronicle nabídl také rady několika expertů jak je možné důvěru v neziskový sektor zvyšovat:
- Nicholas Ludlum z Ogilvy Public Relations Worldwide radí, aby za neziskovky mluvili – do médií či na sociálních sítích - důvěryhodné osobnosti a samotní dárci
- Beth Gazley, profesorka na Indiana University School of Public and Environmental Affairs navrhuje být co nejkonkrétnější při popisování toho, co všechno neziskový sektor dokázal (třeba na příkladu ulice ve městě – co vše je dílem snažení neziskových a komunitních organizací)
- Susan McPherson, CSR konzultantka, navrhuje, aby neziskovky vydávaly měsíční zprávy o své činnosti a aby společnosti, které se věnují ratingu neziskovek, každý rok zpracovaly společnou celkovou zprávu o stavu neziskového sektoru v zemi
- Tony Foleno z Advertising Council zase pobízí neziskovky k intenzivní a otevřené komunikaci se všemi aktuálními a potenciálními dárci – o jejich očekáváních a představách a tom, co z toho může organizace splnit – s cílem vytváření co největší důvěry mezi dárcem a obdarovanou organizací.
Zdroj: Chronicle of Philanthropy, ročník 27, číslo 14, říjen 2015
