Platforma pro další rozvoj
Miloši, proč vznikl tento prostor Skautského institutu?
Hlavní myšlenka vzešla z faktu, že skautingem prošlo strašné množství lidí. Zřizovatelem Skautského institutu je Junák, což je největší skautská organizace u nás – dnes máme 53 tisíc aktivních členů, ale za těch 25 let, co může skauting opět svobodně fungovat, jím prošly statisíce lidí. A nás hrozně bavila představa, co ti lidé vlastně dělají. Kde dnes jsou? Jak se skauting propsal do jejich života? Víme, že z nich jsou i úspěšní manažeři, šéfové firem, známí politici, různí zajímaví lidé. Proto vytváříme Skautský institut jako jakousi platformu, ať už abstraktní nebo fyzickou, kde se s tímhle intelektuálním potenciálem lidí pracuje.
Jak tohle souvisí s posláním Junáka obecně?
Smyslem skautského hnutí je především práce s dětmi a mladými lidmi, jejich výchova a všestranný rozvoj. Zároveň se ale na činnosti skautského hnutí podílejí lidé všech generací. Skautský institut na Staromáku a jeho program je vlastně další formou, jak rozvíjet člověka, posouvat ho o kousek dál. Skauting je tu už 100 let a proti všem možným očekáváním počet skautů každoročně roste. Zároveň ale i takto tradiční organizace – aby mohla v dnešní společnosti fungovat – potřebuje být schopná takříkajíc „dát hlavy dohromady“, hledat současné trendy, přemýšlet o budoucnosti. To nejde bez místa, kde se lidé živě setkávají, diskutují a vymýšlejí.
Skautský institut ale není jen tato budova. Jak to tedy je?
Skautský institut existuje vlastně už od roku 2005 a vznikl původně za účelem péče o archiv, paměť Junáka, který zahrnuje například 150 metrů archiválií – ty se postupně snažíme zpřístupňovat badatelům a veřejnosti. Já jsem do toho vstoupil před dvěma lety s širším týmem lidí, který se zabýval různými projekty, které řešily otázky identity, aneb co vlastně znamená sounáležitost se skautským hnutím?
Našli jste odpověď?
Došli jsme k tomu, že odpověď má krom ztotožnění se s hlavními hodnotami skautského hnutí další tři rozměry. Zaprvé je to stoletá tradice hnutí – být jeho součástí znamená do jisté míry tu tradici znát, kriticky ji reflektovat a být navíc ochoten na ni navazovat, což může být někdy složité. Druhou rovinou je ochota podílet se na tom, co skautské hnutí dělá. Funguje tady 1 500 dětských oddílů po celé republice, vzniká celá řada vzdělávacích akcí pod hlavičkou Junáka, lidé se cítí být součástí tím, že k tomu nějak aktivně přispívají. A třetí rovina souvisí s tou první – vzhledem k tradici se dá předpokládat, že to ještě nějakou dobu bude fungovat, a proto člověk svou sounáležitostí přijímá jistou odpovědnost za to, jaká ta budoucnost bude.
Co si pod tím mám představit?
Skauting neexistuje v nějakém vakuu, ale je součástí společenského dění. Společnost se nějak vyvíjí a my se vyvíjíme s ní. S těmito myšlenkami jsme do Skautského institutu vstoupili a tím jsme mu dodali trochu jiný náboj a posunuli ho dál. Vstoupili jsme do něj s konkrétními projekty, které dnes zaštiťuje – například Skautské století, které vzniklo v rámci projektu Paměť národa, dále Skautská vize, v rámci které se setkáváme se zajímavými osobnostmi, které skautingem prošly. Nově rozjíždíme projekt V prostoru, který se věnuje vztahu mladých lidí k veřejnému prostoru a způsobům, jakými ho mohou ovlivnit. Diskuzní fórum Hledání prvního principu směřuje spíše k duchovním hodnotám a komunikaci o nich. Potom je tu jako nový projekt tato budova a množství akcí, které v ní pro veřejnost pořádáme. Škála projektů je opravdu široká a všechny jsou spojeny v platformu „Skautský institut“.
Živý kvas nových nápadů
Jaké jsou ohlasy na to, co se Vám zatím tady na Staroměstském náměstí podařilo uspořádat?
Od začátku našeho působení zde, tedy od března 2015, jsme uskutečnili zhruba 80 akcí nejrůznějšího charakteru – probíhají tady přednášky, besedy, různé kulturní a vzdělávací akce, tvůrčí workshopy… Provozujeme také čítárnu. Počítali jsme, kolik lidí zatím dveřmi Skautského institutu prošlo a s velkou radostí jsme došli k výsledku více než 4 tisíce. To myslím mluví za vše (smích).
Skoro každý den se tu něco děje – máte nějaký dramaturgický plán, nebo se zde rojí akce spontánně?
Řekl bych, že je to takový pelmel obojího. V některých momentech fungujeme až adhokraticky – existuje jádro, které se pružně proměňuje a kdo je zrovna u toho, tak ovlivňuje běh věcí. Od začátku ale byla myšlenka vlastně přesně taková – chtěli jsme, aby tady vznikl takový živý kvas, aby lidé sami přicházeli s nápady a zkoušeli si je prosadit. Na druhé straně jsme si od začátku nastavili určité silné dramaturgické linky, které se opírají o smysl skautingu – tedy výchovu a vzdělávání – a které celým programem více či méně prostupují.
Jaké konkrétní linky máte na mysli?
Je velmi zajímavé zabývat se trendy ve vzdělávání a výchově, líbí se nám třeba téma poznávání nových kultur a vzájemná tolerance. Na skautingu je unikátní také to, že s výjimkou několika diktatur funguje úplně všude na světě. Dalším tématem je tvůrčí přístup ke světu – chceme v lidech probouzet chuť tvořit, dělat něco zajímavého, a to ne ve smyslu, že by každý musel být umělec a vytvářet velké hodnoty, ale spíš navnadit chuť lidí rozvíjet dál svou osobnost. To jsou jen příklady, a tím, že sem přicházejí noví a noví lidé, přinášejí do toho i nové koncepty. Napadlo nás například, že by bylo hodně zajímavé věnovat část programu diskuzi o vztahu k hodnotě – té v ekonomickém slova smyslu. Co to vlastně hodnota je? Není to jen virtuální záležitost? Jak nás utváří a ovlivňuje? Téma se zalíbilo i zástupcům Raiffeisenbank, proto jsme se dohodli, že ve spolupráci s nimi uspořádáme sérii seminářů, které se budou tématu věnovat. A takových věcí se tu rýsuje spousta.
Na skauty a neskauty si nehrajeme
Máte za sebou velký kus práce. Kolik lidí se organizaci akcí věnuje?
To mě na tom právě nejvíc fascinuje. Z jak malých prostředků se dá tak rozměrná aktivita dělat ve chvíli, kdy máte skupinu nadšených lidí, kteří tomu věří. Popravdě řečeno na provoz Skautského Institutu na Staromáku je alokován jeden poloviční úvazek, takže z velké většiny za tím stojí práce desítek dobrovolníků. Skautský institut není jen tento prostor na Staroměstském náměstí, jak už jsem říkal, ale spadá pod něj i mnoho dalších projektů, které běží současně, a tady třeba mají své zázemí. Pracujeme s drobným rozpočtem, takže hospodaříme jako běžná neziskovka a prostředky sháníme od nejrůznějších dárců.
To je určitě mnohem příjemnější, když existuje silná základnu lidí, kteří se s hnutím ztotožňují.
To ano, my ji máme a jsme za ni vděčni. Na druhou stranu – jen to, že jste také skautka nebo skaut vás automaticky nepřesvědčí k tomu věc podpořit, za těmi projekty musí být silná myšlenka. Teprve potom si řeknete: ano, to je mi blízké, tomu věřím. Síla našich příznivců se projevuje i v jiných věcech – například při povodních v roce 2013 zareagovalo skautské hnutí velmi rychle. Dopoledne se sešla parta lidí, která se rozhodla pomáhat, a do 4 hodin odpoledne už bylo zaregistrováno 800 lidí. Ti všichni začali pomáhat na různých místech v Praze, do tří dnů vznikl portál PovodňováPomoc.cz, přes který se přihlásily další tisíce lidí, kteří už dávno ani nebyli skauti… Tato komunita se dokáže roztočit na obrovské obrátky a nabalit na sebe i další, ať už jsou skauty nebo ne – to totiž nakonec vůbec není podstatné.
Kdo a odkud k vám dnes na Staromák přichází?
Vzhledem k poloze jsou to zatím především Pražáci, ale není to pravidlem. Zrovna nedávno k nám přijela skupinka lidí z Českých Budějovic, jen tak večer na přednášku. Většinu také zatím tvoří lidé, kteří mají ke skautingu nějaký vztah, ale skladba se postupně mění a cestu si k nám nacházejí i ti, kteří nejsou skauti, ale zaujme je téma. Skautský institut rozhodně nemá být klubovnou, kde sedíme a vyprávíme si historky ze života, ale místem, které přitahuje pozornost lidí svou koncepcí a programem. Kdokoliv za námi může přijít s nápadem, který by tu chtěl realizovat. Bude-li návrh alespoň trochu akceptovat ducha tohoto místa, nemáme s tím problém. Nejsme uzavřená společnost, naopak! Žádné dělení na „skauty“ a „neskauty“ – rádi přivítáme všechny, kterým se u nás bude líbit.
Neziskovky jsou vítány!
Co plánujete do budoucna, čím nás překvapíte?
Už teď je program nabitý, můžete se podívat na náš web a sledovat aktuální dění na facebooku – myslím, že máme pro každého něco. Těším se, že se nám podaří rozšířit aktivity do celého patra domu, který tady obýváme. To by nám otevřelo další možnosti, jak obohatit naši dramaturgii například o kulturní dimenzi – rádi bychom tu provozovali ateliér nebo divadlo! Na příští rok chystáme velkou výstavu věnovanou zkušenostem s totalitou a s tím související soutěž, která bude zaměřena na mapování reálných událostí té doby. Také se nám velmi líbí představa, že bychom provozovali něco jako akademický klub – fascinuje nás myšlenka propojování studentů a profesorů, společné hledání nových trendů a práce s nimi.
Snažíte se nějak zapojit další neziskovky nebo témata spjatá vyloženě s neziskovým sektorem jako takovým?
Rozhodně nevíme všechno nejlíp, takže se do programu snažíme získávat partnery, kteří jsou v daných tématech odborníky. Jeden příklad za všechny – spolupráce s organizací EDUin právě v oblasti trendů ve výchově a vzdělávání. Jednou týdně pořádáme tzv. EDUpoint, v rámci kterého se problematice věnujeme. V kulturní oblasti chceme spolupracovat se spolkem ARTEDU – skupinou, jejímž cílem je přiblížit lidem svět současného umění. Kdyby ale měla jakákoliv jiná neziskovka chuť s námi spolupracovat a do dramaturgie se zapojit, tak tady prostor k domluvě rozhodně je!
Čeho byste ještě chtěli provozem Skautského institutu na Staroměstském náměstí v blízké době dosáhnout?
Pod okny nám tu denně projde obrovské množství lidí, v rámci Prahy asi úplně největší. Spousta z těch turistů a cizinců jsou pravděpodobně také skauti, takže by bylo hrozně fajn dát naší činnosti i mezinárodní rozměr. To by mě hrozně lákalo, ale samozřejmě by se musel přehodnotit koncept tohoto prostoru, promyslet, jakým způsobem by vše fungovalo. Druhým a zatím reálnějším cílem je plán otevřít tento prostor i o víkendech, aby sem mohli vyrážet vedoucí se svými oddíly z celé ČR. Máme už pro ně připravený program, pokyny a materiály, se kterými by všichni mohli vyrazit do pražských ulic – objevovat a poznávat. Už teď jsme ale dosáhli něčeho, co se nám ještě před rokem zdálo jako nereálné: budeme mít místo na Staromáku, se skvělým programem, kde se bude setkávat spousta lidí. A vidíte – už je to realita!
