Tak to jsou oni! Zdroj: Silou hlasu

Tenhle rozhovor je speciální. Zuby nehty se chci vyhnout patosu - téma k tomu totiž svádí. Usmívají se na mě už z dálky a zdá se, že mají vážně radost, že se potkáváme. Vidíme se poprvé. Když po dvou hodinách nabitých vtípky vycházím z kavárny, směju se sama sobě, jak se tetelím. Přehrávám si rozhovor v hlavě a už chápu, proč je z nich každý paf. I mě dostali. Oni tomu prostě věří. Nepochybují. Dita ždíme z toho, co dostala, mnohem víc než kdokoliv jiný. A když se svěřuje, že dlouho trpěla předsudky vůči lidem s handicapem, dochází mi, jak absurdní svět jsme si vystavěli…

Všechno jde, když máš kuráž

Dito, jak to celé začalo?

D: Když bylo jasné, že ztrácím schopnost ovládat i levou ruku, kterou jsem do té doby zvládala všechno včetně počítače, hledala jsem jiné řešení. Na Technické univerzitě v Liberci měli technologie na hlasové ovládání strojů. Byli trochu v rozpacích, když jsem jim představila nápad používat je pro osobní potřebu - sami moc nevěděli, co všechno ty technologie dovedou. Ale nadchlo je to, a tak jsme je společně vyvinuli do podoby, v jaké jsou teď. A dnes ovládat počítač hlasem učíme i ostatní.

Žijeme v 21. století - jak je vůbec možné, že předtím na trhu ovládání hlasem úplně chybělo?

D: Ve skutečnosti to úplná novinka není. Ta technologie samotná je stará už 15 let – hlavní problém byla ale čeština.

Jak na technologii lidé reagují?

L: My za nimi osobně chodíme, mluvíme s nimi a ukazujeme jim, jak ta technologie funguje. Vždycky jsou nadšení. Nikdo nemůže zapochybovat o užitečnosti a funkčnosti služby, když ji před vašima očima používá Dita, která počítač ani jinak ovládat nemůže. Osobní zkušenost a osobní poděkování je klíč k úspěchu.

Hlavní benefit ovládání počítače hlasem – co by to bylo?

D: Svoboda. Najednou jste samostatní, napíšete si e-mail komu chcete, odepíšete lidem na Facebooku, aniž byste to museli někomu říkat, ovládáte sami mobil. Získáte zpátky soukromí a v neposlední řadě třeba i zaměstnání. A jste spokojení. To je to nejvíc, co vám hlasové technologie můžou dát.

S jakou motivací lidé do vašich kurzů jdou? Pomáháte jim i najít si práci?

L: Rozhodně to není podmínka absolvování kurzu, ale když o to někdo stojí, moc rádi mu poradíme. Chceme, aby díky tomu byli lidé soběstační. Proškolili jsme třeba kluka, který před dvěma lety nešťastně upadl na kole a přestal se hýbat. Tenhle manuálně šikovný člověk několik měsíců jen ležel v posteli, koukal na televizi a byl psychicky úplně na dně. Jeho maminka pak objevila Ditu, ta jí ukázala hlasové technologie a teď? Kluk je naprosto soběstačný a našel si dokonce přítelkyni!

D: To bylo tajné, ne?! To z nás teda bude mít Milan radost. (smích)

Bez humoru bych se zbláznila

Vy jste dobrá dvojka! Nelezete si někdy na nervy, když spolu trávíte tolik času?

L: Ale ne, my máme výjimečný a krásný vztah, viď?!

D: Je pravda, že se neustále špičkujeme. Ale nikdy se nehádáme!
L: Ne to ne. My diskutujeme.

Dáváte to sežrat i ostatním?

D: Nadhled je k nezaplacení. Sebe ani nikoho jiného nelitujeme, bereme všechny jako sobě rovné. A myslím, že i díky tomu s námi lidé rádi tráví čas. Já bych se bez humoru zbláznila. Byla jsem tak i vychovávaná. Doma mi říkali, že když nedělám všechno jako ostatní, jsem líná (úsměv).

L: Ano, náš specifický styl humoru lidi občas úplně nechápou. Když jsme se nedávno v kanceláři bavili o tom, že bude potřeba vymalovat, tak jsem to prostě odmítl. Když nebude malovat Dita, tak já taky ne! Dita mi to vrátila s tím, že není blázen, aby šla v pátek odpoledne malovat a že třeba jindy. A bylo vymalováno.

Takhle pozitivně naladění zvládáte být i v práci?

D: My to nebereme jako práci, je to radost. Naplňuje nás to a baví. Já zároveň kromě školení nemám moc jiných možností, jak někomu pomoci. Většinou jsem to já, kdo pomoc potřebuje. A pocit, že najednou poděkuje někdo mně, je hrozně hezký.

Autorem ilustrace k technologii, která dělá s hlasem divy, je Tom Zahrádka.

Dito, odnesla sis ze školení, která vedeš, i nějakou lekci pro sebe?

D: Já jsem v sobě odjakživa měla blok - nechtěla jsem se vídat s handicapovanými lidmi. Vždycky jsem totiž žila ve „zdravém“ prostředí, chodila jsem na normální školu, bratr mě bral mezi své "zdravé" kamarády a já jsem se mezi nimi cítila přirozeně. Bála jsem se, že když se budu vídat s lidmi jako já, budu na tom najednou stejně jako oni. Vyhýbala jsem se jim.

Co se změnilo?

Právě díky téhle práci jsem se s nimi musela začít potkávat. A zjistila jsem, že jsem fakt trpěla bláznivou představou. Teď mám skvělé kamarády i mezi vozíčkáři a oceňuju zase to, že s nimi můžu probrat věci, kterým rozumí jen oni.

Peníze z Evropských fondů? Nechceme. Musí to dávat smysl

Za spolkem Silou hlasu stojíte jen vy dva?

L: Ano, oba ovládání hlasem i školíme. Určitě by to šlo dělat ve velkém – máme dost unikátní službu a snadno bychom dosáhli na podporu v evropských grantech. Pak bychom se ale museli smířit s podmínkou, že za 2 roky je potřeba proškolit třeba 50 klientů. A to nechceme. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že dává větší smysl aktivně se věnovat jen těm, kteří o službu skutečně stojí.

Takže jste se setkali i s negativními reakcemi?

D: Jednou se nám stalo, že do toho klienta dotlačilo okolí, ale sám vlastně zájem neměl. Věděl, že počítač používat nebude. Někdy to mentální stav ani moc neumožňuje. Pak je to pro obě strany jen ztráta času. Takhle s jistotou víme, že jsme za rok proškolili 5 lidí, kteří to opravdu dál využívají a jsou za pomoc vděční. A z toho máme obrovskou radost!

Kolika klientům se dokážete věnovat?

L: Čtyři klienti najednou jsou maximum. Je to časově a logisticky náročné, protože se vždycky snažíme přizpůsobit jejich potřebám. Jezdíme za klienty i domů nebo do nemocnice, když to potřebují. Umíme připravit i hlasovou adaptaci v případě vady řeči. A pokud pro ně hlasové technologie nejsou, rádi je propojíme s těmi, kteří jim pomůžou jinak - odkazujeme i na zrakové pomůcky, ústní myš a podobně.

I na školeních je veselo. Zdroj: Silou hlasu

Fungujete tedy bez grantů - jak tohle všechno zvládnete zafinancovat?

L: Samozřejmě oslovujeme sponzory. Protože jsme jen dva a neživíme ohromnou organizaci, je to snazší. A hlavně - naši partneři nedávají peníze nám, ale třeba konkrétnímu panu Novákovi, který je po úrazu na lyžích. Ten si díky jejich podpoře může naši službu dovolit. Je to výhra pro klienta, záruka důvěry pro sponzora a spokojeni jsme i my – o to nám přece jde!

Měli jste někdy pocit, že to nemá cenu? Že vám něco stojí v cestě?

D: Ne. Nikdy nás nenapadlo to vzdát. Jednak tomu jedinečnému spojení síly hlasu a technologií věříme a za druhé nám to okolí nedovolí. Máme asi i štěstí na lidi, které potkáváme – kamkoliv jsme za poslední rok přišli, lidé byli z té služby nadšení. Obecně jsou na nás všichni hrozně milí. Jsme ale nohama na zemi, máme plány a zdravý rozum - a to nás žene kupředu.

Na co dalšího si brousíte zuby?

D&L: Chceme zapracovat na vývoji chytřejší verze aktuální technologie, která ještě rozšíří její možnosti. Hrajeme si taky s představou ovládání celé domácnosti hlasem. Hlavně si ale přejeme, aby se nám dařilo naši technologii dopravovat k lidem, kterým se díky tomu bude líp žít.

Díky za rozhovor!